Sociální konflikt je forma konfliktu, ve kterém dochází k boji o děj nebo moc ve společnosti.
Sociální konflikt nebo skupinový konflikt nastává, když dva nebo více aktérů stojí proti sobě v sociální interakci, vzájemně uplatňují sociální moc ve snaze dosáhnout vzácných nebo neslučitelných cílů a zabránit protivníkovi v jejich dosažení. Jedná se o sociální vztah, ve kterém je akce cíleně orientována za účelem provedení vlastní vůle aktéra proti odporu jiné strany nebo stran.[citace nutná]
Jednou z větví teorie konfliktu je kritická kriminologie. Tento termín je založen na názoru, že základní příčinou zločinu je útlak, vyplývající ze sociálních a ekonomických sil působících v dané společnosti. Tento pohled vychází z německého filozofa Karla Marxe, který věřil, že justiční systém a zákony upřednostňují bohaté a mocné ve společnosti a že chudí jsou trestáni mnohem přísněji za mnohem menší zločiny.
Dalším odvětvím teorie konfliktu je teorie konfliktu stárnutí. Ta vznikla v 80. letech kvůli nezdaru ve federálních výdajích a ztrátě pracovních míst v celé zemi;[citace potřeba] starší generace soutěžila s mladou generací o zaměstnání. Mezi těmi, které byly nejhůře postiženy, byly ženy, rodiny s nízkými příjmy a menšiny.
Německý revolucionář Karel Marx zdůrazňoval své materialistické názory na vlastnictví a výrobní prostředky. Tvrdil, že to, co je nejvíce ceněno, je výsledkem lidské práce a založil své myšlenky na kapitalistické komunitě, což znamená, že většina peněz je vlastněna jen malým procentem. To způsobuje rozdíl mezi dvěma třídami, průmyslníky a dělnickou třídou. Průmyslníci, ti, kteří tvoří malé procento, vlastní výrobní prostředky. Dělnická třída jsou ti, kteří si vydělávají na mzdy prodejem své práce. Problémy se stávají viditelnými, protože vyšší třída se snaží získat co nejvíce produkce za co nejmenší množství peněz. Vytváří se nadbytečná hodnota; zisk, který si průmyslníci drží, způsobený tím, že dělníci vyrábějí více, než kolik zaměstnavatelé ve skutečnosti potřebují, aby splatili náklady na najímání dělníků. Dalším jevem je vykořisťování; když dělníci dostávají méně peněz, než kolik jejich práce stojí. Marx věřil, že propast mezi průmyslníky a dělníky bude nadále růst. Průmyslníci budou stále bohatší a dělníci budou nadále směřovat k chudobě. Teorie konfliktu je vidět ve vztazích a interakcích mezi dvěma skupinami lidí včetně ras, opačných pohlaví a náboženství.
Max Weber a Karel Marx mají dva rozdílné přístupy k teorii konfliktu. Marx podporuje myšlenky deviace a tvrdí, že jednotlivci se rozhodnou k takovému vzpurnému a konfliktnímu chování jako reakci na nerovnosti kapitalistického systému. Weber pojednává o konfliktu stratifikace a jeho dopadech na moc ve společnosti. Zdůrazňuje majetek, prestiž a moc jako hlavní vlivy na konfliktní chování skupin ve společnosti.
Karel Marx tvrdil:
„Pracující se stává tím chudším, čím více bohatství produkuje, tím více se jeho produkce zvětšuje v moci a sortimentu. Pracující se stává stále levnější komoditou, čím více komodit vytváří. Se vzrůstající hodnotou světa věcí postupuje v přímé úměře k devalvaci světa lidí. Práce neprodukuje jen komodity; produkuje sebe a pracujícího jako komoditu – a činí tak v poměru, v jakém produkuje komodity obecně.“
Zboží je společenská užitná hodnota, kterou jeho majitel nevytváří pro osobní spotřebu, ale pro směnu. Marx věřil, že podnikatel má čím dál tím víc, čím víc jeho firma a moc se rozšiřuje[citace potřeba]. Je to čím dál těžší, čím větší je rozsah jeho moci. Nakonec se podnikatel sám stane zbožím, protože už nebude schopen držet krok se svým podnikáním a bude se muset (svou firmu) prodat na trhu.
Tyto systémy mají tři společné charakteristiky. Jsou to:
1. Žebříček se vztahuje na sociální kategorie lidí, kteří sdílejí společnou charakteristiku, aniž by se nutně vzájemně ovlivňovali nebo se ztotožňovali.
2. Životní zkušenosti a příležitosti lidí závisí na pořadí jejich sociální kategorie.
3. Řady různých sociálních kategorií se v průběhu času mění velmi pomalu.
Druhy sociálních konfliktů: