Sociální srovnávání je aspektem sociálního vnímání a vyvinulo se z teorie, kterou původně navrhl sociální psycholog Leon Festinger v roce 1954. Tato teorie vysvětluje, jak jednotlivci hodnotí své vlastní názory a přání tím, že se srovnávají s ostatními.
Teorie sociálního srovnávání (Festinger, 1954) vychází z myšlenky, že jedinci mají snahu dívat se na vnější obrazy, aby mohli hodnotit své vlastní názory a schopnosti. Tyto obrazy mohou odkazovat na fyzickou realitu nebo na srovnání s jinými lidmi. Lidé vzhlížejí k obrazům zobrazovaným ostatními jako k dosažitelným a realistickým a následně porovnávají sebe, ostatní a idealizované obrazy.
Ve své původní teorii Festinger vyslovil několik hypotéz. Za prvé uvedl, že lidé mají snahu hodnotit sami sebe tím, že zkoumají své názory a schopnosti ve srovnání s ostatními. K tomu dodal, že tendence srovnávat se s nějakým jiným konkrétním člověkem se snižuje s tím, jak se rozdíl mezi jeho názorem nebo schopnostmi a vlastními rozchází. Předpokládal také, že existuje snaha o dosažení větších schopností směrem nahoru, ale že existují nesociální zábrany, které téměř znemožňují jejich změnu, a že tato snaha u názorů do značné míry chybí (Festinger, 1954).
Pokračoval myšlenkou, že přestat srovnávat sebe s druhými vyvolává nepřátelství a znehodnocování názorů. Jeho hypotézy také uváděly, že změna významu srovnávací skupiny zvýší tlak na uniformitu s touto skupinou. Pokud se však osoba, obraz nebo srovnávací skupina příliš liší od hodnotitele, tendence ke zúžení rozsahu srovnatelnosti zesílí (Festinger, 1954). K tomu dodal, že lidé, kteří jsou jedinci podobní, jsou obzvláště dobří při vytváření přesných hodnocení schopností a názorů (Suls, Martin, & Wheeler, 2002). Nakonec vyslovil hypotézu, že vzdálenost od modu srovnávané skupiny ovlivní tendence srovnávajících; že ti, kteří jsou blíže, budou mít silnější tendence ke změně než ti, kteří jsou dále (Festinger, 1954).
Od jeho zavedení do komunikace a sociální psychologie výzkum ukázal, že sociální srovnávání je složitější, než se původně myslelo, a že lidé hrají při srovnávání aktivnější roli (Suls, Martin a Wheeler 2002). Od roku 1954 byla také provedena řada revizí, včetně nových oblastí pro srovnávání a motivy. Mezi motivy, které jsou relevantní pro srovnávání, patří sebehodnocení, vnímání relativního postavení, udržování pozitivního sebehodnocení, uzavření, složky vlastností a vyhýbání se uzavření (Kruglanski & Mayseless, 1990; Suls, Martin & Wheeler, 2002).
K sociálnímu srovnávání bylo zavedeno několik modelů, včetně proxy modelu a triádového modelu. Proxy model předpokládá úspěch něčeho, co je neznámé. Model předpokládá, že pokud je osoba úspěšná nebo známá v podobném úkolu, pak bude úspěšná i v novém úkolu. Triadický model navrhuje, že lidé s podobnými vlastnostmi a názory budou pro sebe navzájem relevantní, a tudíž se budou navzájem ovlivňovat (Suls, Martin, & Wheeler, 2002).
V sociálním srovnávání existují dva hlavní typy srovnávání: vzestupné a sestupné. Vzestupné sociální srovnávání nastává, když se jedinci srovnávají s ostatními, kteří jsou v nějakém ohledu považováni za společensky lepší než my. Lidé se záměrně srovnávají s ostatními, aby si tak mohli vylepšit své sebepojetí. Při tomto typu srovnávání chtějí lidé věřit, že patří mezi elitu, a provádějí srovnání ukazující podobnosti u sebe a srovnávané skupiny. (Suls, Martin & Wheeler 2002).
Sociální srovnávání směrem dolů působí opačným směrem. Sociální srovnání směrem dolů je obranná tendence hodnotit se srovnávací skupinou, jejíž problémy jsou závažnější než vlastní. K tomu dochází zpravidla tehdy, když se ohrožení lidé dívají na druhé, kteří mají méně štěstí než oni sami. Teorie sestupného srovnávání zdůrazňuje pozitivní účinky srovnávání, k němuž mají lidé tendenci tehdy, když se cítí šťastní, a ne nešťastní. Například pacient s rakovinou prsu může mít lumpektomii, ale sám sebe vidí jako lepšího než jiného pacienta, který o prs přišel (Suls, Martin & Wheeler 2002).
Ačkoli ve Festingerově původní koncepci došlo ke změnám, mnoho základních aspektů zůstalo zachováno, včetně podobnosti srovnávaných skupin, tendence k sociálnímu srovnávání a obecného procesu, kterým je sociální srovnávání (Kruglanski, & Mayseless, 1990).