A Specimen of typeset fonts and languages, by William Caslon, letter founder; from the 1728 Cyclopaedia.
Spisovný jazyk je reprezentace jazyka pomocí systému písma. Psaný jazyk je vynález v tom smyslu, že se mu musí učit děti, které se instinktivně naučí nebo si vytvoří mluvený či gestický jazyk.
Psaný jazyk existuje pouze jako doplněk určitého mluveného nebo gestického jazyka a žádný přirozený jazyk není čistě psaný. Zaniklé jazyky však mohou být ve skutečnosti čistě spisovné, pokud se dochovaly pouze jejich písemné památky.
Psané jazyky se vyvíjejí pomaleji než odpovídající mluvené jazyky. Pokud se jeden nebo více registrů jazyka výrazně liší od mluveného jazyka, nazývá se výsledná situace diglosie. Taková diglosie se však často považuje za diglosii mezi spisovným jazykem a ostatními registry, zejména pokud systém psaní odráží jeho výslovnost.
Rodilí čtenáři a spisovatelé angličtiny si často neuvědomují, že složitost anglického pravopisu činí ze spisovné angličtiny poněkud umělý konstrukt. Tradiční pravopis angličtiny, přinejmenším u zděděných slov, zachovává fonologii pozdní střední angličtiny, která není ničím mluvním dialektem; umělé zachování této mnohem starší podoby jazyka v písmu by mohlo Chaucerovi umožnit pochopit mnohé z toho, co píšeme, i kdybychom jeho řeči nerozuměli. Tom McArthur naznačuje, že je přinejmenším sporné, zda psaná a mluvená angličtina dospěly do stadia, které lze považovat za diglosii.