Spojenečtí zdravotníci nebo spojenečtí zdravotníci jsou profese v oblasti klinické zdravotní péče, které se liší od lékařství, zubního lékařství a ošetřovatelství. Podle jednoho odhadu tvoří spojenečtí zdravotníci 60 procent celkového počtu pracovníků ve zdravotnictví. Pracují ve zdravotnických týmech, aby systém zdravotní péče fungoval tím, že poskytují řadu diagnostických, technických, terapeutických a přímých služeb péče o pacienty a podpůrných služeb, které jsou kritické pro ostatní zdravotníky, s nimiž pracují, a pro pacienty, jimž slouží.
Definice příbuzných zdravotnických profesí se v jednotlivých zemích a kontextech liší, ale obecně uvádějí, že se jedná o zdravotnické profese odlišné od lékařství, zubního lékařství a ošetřovatelství. Některé definice zahrnují pouze poskytovatele zdravotní péče, kteří k výkonu praxe vyžadují registraci ze zákona, ale obvykle jsou zahrnuty všechny příbuzné zdravotnické profese, které vyžadují postsekundární titul nebo vyšší kvalifikaci.
V závislosti na dané zemi a místním systému zdravotní péče může být zastoupena omezená podskupina následujících profesí (profesních oblastí), které mohou být regulovány:
Všechny dříve připisované odborné oblasti patří do stále rostoucí skupiny spřízněných zdravotníků a jejich poddruhů. Přesné názvy, role a náležitosti spřízněných zdravotnických profesí se mohou v jednotlivých zemích značně lišit. Například Národní rada pro homeopatii Pákistánu a Ústřední rada pro homeopatii Indie uznávají za spřízněné zdravotníky ty, kteří získají čtyřletý vysokoškolský diplom v oboru, zatímco v jiných zemích nepodléhá praxe homeopatie odborné regulaci.
Uznané příbuzné zdravotnické profese
Spojenecké zdravotnické profese v Austrálii
Spojenecké zdravotnické profese ve Velké Británii
Spojenecké zdravotnické profese v Jihoafrické republice
V Jihoafrické republice jsou různé profese regulovány různými komisemi. Rada pro zdravotnická povolání Jihoafrické republiky reguluje 26 různých profesních titulů v lékařství a zubním lékařství plus tyto oblasti:
Allied Health Professions Council of South Africa uznává a reguluje odborníky v následujících odborných oblastech:
Některé příbuzné zdravotnické profese jsou specializovanější, a proto musí dodržovat národní standardy odborné přípravy a vzdělávání a jejich profesní rozsah praxe. Často musí své dovednosti prokazovat prostřednictvím titulů, diplomů, certifikovaných diplomů a dalšího vzdělávání. Jiné příbuzné zdravotnické profese nevyžadují žádnou zvláštní odbornou přípravu nebo diplomy a jsou pro svou práci vyškoleny svým zaměstnavatelem prostřednictvím odborné přípravy na pracovišti (což by je pak vyloučilo z úvah o postavení příbuzné zdravotnické profese v zemi, jako je Austrálie). Mnohé příbuzné zdravotnické profese jsou považovány za kariérní žebříčky kvůli možnostem postupu v rámci specifických oborů.
Spojenecké zdravotnické profese mohou zahrnovat využití mnoha dovedností. V závislosti na profesi to mohou být základní životní funkce, lékařská terminologie, zkratky a pravopis, základy lékařského práva a etiky, porozumění lidským vztahům, interpersonální komunikační dovednosti, poradenské dovednosti, počítačová gramotnost, schopnost dokumentovat informace o zdravotní péči, dovednosti v pohovorech a znalost zpracování slov, správa databází a elektronický diktát.
Výbuch vědeckých poznatků, který následoval po druhé světové válce, přinesl stále sofistikovanější a složitější lékařské diagnostické a léčebné postupy. Rostoucí poptávka veřejnosti po lékařských službách v kombinaci s vyššími náklady na zdravotní péči vyvolala trend směřující k rozšíření poskytování služeb od léčby pacientů v nemocnicích k rozsáhlému poskytování péče v soukromých a skupinových ordinacích lékařů, ambulantních lékařských a pohotovostních klinikách a mobilních klinikách a komunitní péči. V rozvojovém světě vedla mezinárodní rozvojová pomoc k četným iniciativám na posílení kapacity zdravotnických pracovníků, aby mohli poskytovat základní služby zdravotní péče. Následovalo zvýšení potřeby kvalifikovaného zdravotnického personálu po celém světě.
Změny ve zdravotnictví a důraz na nákladově efektivní řešení poskytování zdravotní péče budou i nadále podporovat rozšiřování spojeneckých zdravotnických pracovníků. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v současné době je na celém světě nedostatek asi 2 milionů spojeneckých zdravotnických pracovníků (s přihlédnutím ke všem zdravotnickým pracovníkům kromě zdravotnického a ošetřovatelského personálu), kteří jsou potřební pro splnění globálních cílů v oblasti zdravotnictví.
S ohledem na růst počtu a rozmanitosti spřízněných zdravotnických pracovníků v posledních letech zvýšila nově přijatá verze Mezinárodní standardní klasifikace povolání z roku 2008 počet skupin, které se věnují spřízněným zdravotnickým profesím. V závislosti na předpokládané úrovni kvalifikace mohou být buď označeni jako „zdravotničtí pracovníci“ nebo „zdravotničtí pracovníci“. Byly například vytvořeny nové kategorie pro vymezení „nelékařských zdravotnických pracovníků“ – seskupení profesí, jako jsou klinickí pracovníci, klinickí pracovníci, asistenti lékařů, felčaři a pomocní lékaři – a také pro komunitní zdravotnické pracovníky; dietologové a odborníci na výživu; audiologové a logopedi a další.
Prognózy zaměstnanosti ve zdravotnictví
Projekce ve Spojených státech a mnoha dalších zemích ukázaly očekávaný dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří by obsadili mnoho spojeneckých zdravotnických pozic. Je to způsobeno především expanzí zdravotnického průmyslu v důsledku demografických změn (rostoucí a stárnoucí populace), velkým počtem zdravotnických pracovníků blížících se důchodu, potřebou průmyslu být nákladově efektivní a nedostatkem dostatečných investic do vzdělávacích programů, které by držely krok s těmito trendy.
Studie také poukázaly na potřebu zvýšené diverzity ve spojeneckých zdravotnických pracovnících, aby byl realizován kulturně kompetentní zdravotní systém ve Spojených státech i jinde.
Odborníci na pracovní síly a zdravotní péči předpokládají, že zdravotnické služby budou ve stále větší míře poskytovány spíše prostřednictvím ambulantní a ošetřovatelské péče než v nemocnicích. Podle Severoamerického systému klasifikace průmyslu (NAICS) se zdravotnický průmysl skládá ze tří hlavních pododvětví, rozdělených podle druhů služeb poskytovaných v jednotlivých zařízeních:
V USA je v ambulantních zdravotnických zařízeních již zaměstnána větší část pracovníků ve zdravotnictví. V Kalifornii je v ambulantních zdravotnických zařízeních zaměstnána téměř polovina (49,4 procenta) pracovníků ve zdravotnictví, zatímco v nemocniční a ošetřovatelské péči je zaměstnáno 28,7 procenta, respektive 21,9 procenta.
Pokrok v lékařských technologiích také umožňuje poskytovat více služeb, které dříve vyžadovaly drahé pobyty v nemocnici prostřednictvím ambulantní péče. Například v Kalifornii výzkum předpověděl, že celková spotřeba dnů v nemocnici na osobu se sníží ze 4 dnů v roce 2010 na 3,2 dne v roce 2020 na 2,5 dne v roce 2030. Naopak počet ambulantních návštěv na osobu se zvýší z 3,2 návštěvy na osobu v roce 2010 na 3,6 návštěvy na osobu v roce 2020 na 4,2 návštěvy v roce 2030.
S touto rostoucí poptávkou po ambulantní zdravotní péči výzkumníci očekávají, že budou svědky vyšší poptávky po profesích, které jsou zaměstnány v ambulantním sektoru a dalších mimonemocničních prostředích – jinými slovy v příbuzném zdravotnictví.
19. Rada spojeneckých zdravotnických věd Pákistán