Symbol je v základním smyslu konvenční reprezentace pojmu nebo veličiny, tj. myšlenky, předmětu, pojmu, kvality atd. V psychologičtějším a filozofičtějším pojetí mají všechny pojmy symbolickou povahu a reprezentace pro tyto pojmy jsou pouze symbolické artefakty, které alegoricky vyjadřují (ale přímo nekodifikují) symbolický význam neboli symboliku.
Například mluvená řeč se skládá z různých zvukových znaků pro reprezentaci symbolických pojmů (slov), uspořádaných v pořadí, které dále naznačuje jejich význam.
Symbolem může být hmotný předmět, jehož tvar nebo původ souvisí s věcí, kterou představuje, ať už z podstaty nebo z konvence: například kříž je hlavním symbolem křesťanství a žezlo je tradičním symbolem královské moci.
Symbolem může být také více či méně obvyklý obraz (např. ikona), detail obrazu nebo dokonce vzor či barva: například olivová ratolest v heraldice představuje mír, svatozář je v křesťanském zobrazení obvyklým symbolem svatosti, tartan je symbolem skotských klanů a červená barva se často používá jako symbol socialistických hnutí, zejména komunismu.
Častěji se jako symbol označuje konvenční psaný nebo tištěný znak (konkrétně glyf), který obvykle označuje něco jiného než zvuk (symboly pro zvuky se obvykle nazývají grafémy, písmena, logogramy, diakritická znaménka atd.). Matematické symboly, jako jsou π a +, tak představují veličiny a operace, symboly měn představují peněžní jednotky, chemické symboly prvky atd.
Symboly mohou být také nehmotné entity, jako jsou zvuky, slova a gesta. Zvonění na gongy a zvony a bouchání soudcovským kladívkem mají často v určitém kontextu konvenční význam a úklona je běžným způsobem vyjádření úcty. Ve skutečnosti je každé slovo v přirozeném jazyce symbolem pro nějaký pojem nebo vztah mezi pojmy.
Symbol je obvykle uznáván pouze v rámci určité kultury, náboženství nebo oboru, ale několik stovek symbolů je dnes uznáváno mezinárodně. Viz seznam běžných symbolů a Seznam symbolů.
Schopnost člověka manipulovat se symboly mu umožňuje zkoumat vztahy mezi myšlenkami, věcmi, pojmy a vlastnostmi – daleko více, než je schopen zkoumat jakýkoli jiný živočišný druh na Zemi. Obor sémiotiky studuje symboly a systémy symbolů obecně; sémantika se konkrétně zabývá hlavním významem slov nebo jiných jazykových jednotek.
Literární díla jsou často obdivována pro své umné využití symboliky, tj. použití slov, slovních spojení a situací k vyvolání myšlenek a pocitů, které přesahují jejich běžný výklad; tímto využitím se zabývá literární sémiotika. Náboženské a metafyzické spisy jsou rovněž známé pro své využívání esoterické symboliky. Alchymistické spisy hojně využívaly symboly pro duchovní a chemické procesy (které také chápaly jako symboly jeden druhého). Výklad snů jako symbolů vlastních prožitků je hlavním rysem freudovské psychoanalýzy a jungovské analytické psychologie.
Slovo „symbol“ se do angličtiny dostalo přes středoangličtinu, starofrancouzštinu a latinu z řeckého σύμβολον súmbolon z kořenových slov σύμ- (sym-), což znamená „společně“, a βολή bolḗ „hod“, což má přibližný význam „hodit dohromady“, tedy „znamení, lístek nebo smlouva“.