Úvod do řešení konfliktů

Řešení konfliktů je proces řešení sporu nebo konfliktu. K úspěšnému řešení konfliktů dochází tak, že se uspokojí potřeby každé strany a přiměřeně se řeší její zájmy tak, aby byla každá strana spokojena s výsledkem. Řešení konfliktů má za cíl ukončit konflikty dříve, než začnou nebo povedou k fyzickému boji.

Řešení konfliktů obvykle zahrnuje dvě nebo více skupin s protichůdnými názory, pokud jde o konkrétní otázky, a další skupinu nebo jednotlivce, kteří jsou považováni za neutrální ve svém názoru na dané téma. Tato poslední část však poměrně často není zcela požadována, pokud je „vnější“ skupina dobře respektována všemi protistranami. Způsoby řešení mohou zahrnovat smírčí řízení, mediaci, rozhodčí řízení nebo soudní spor.

Všechny tyto metody vyžadují zásah třetí strany. Metodou řešení, která je přímá mezi stranami s protichůdnými názory, je vyjednávání. Vyjednávání může být „tradičním“ modelem tvrdého vyjednávání, kdy zájmy skupiny zdaleka převažují nad dotčenými pracovními vztahy. „Principiálním“ modelem vyjednávání je situace, kdy jsou zájmy i dotčené pracovní vztahy považovány za důležité.

Konflikt je také možné řešit bez řešení, a to i jinými způsoby než vyhýbáním se. Více viz Řešení konfliktů.

Řešení konfliktů bylo zkoumáno také u primátů, kteří nejsou lidmi (viz Frans de Waal, 2000). Agrese je častější mezi příbuznými a v rámci skupiny než mezi skupinami. Místo toho, aby si primáti vytvořili odstup mezi jedinci, byli však v období po agresivním incidentu intimnější. Tyto intimnosti sestávaly z péče o tělo a různých forem tělesného kontaktu. Reakce na stres, stejně jako zvýšená srdeční frekvence, se po těchto usmiřovacích signálech obvykle snižují. Různé typy primátů, stejně jako mnoho dalších druhů, které žijí ve skupinách, vykazují různé typy usmiřovacího chování. Řešení konfliktů, které ohrožují interakci mezi jedinci ve skupině, je nezbytné pro přežití, má proto silnou evoluční hodnotu. Tato zjištění byla v rozporu s dřívějšími existujícími teoriemi o obecné funkci agrese, tj. vytváření prostoru mezi jedinci (poprvé navržen Konradem Lorenzem), což se zdá být spíše případ konfliktů mezi skupinami.