Učení zaměřené na studenta (nazývané také učení zaměřené na dítě) je přístup ke vzdělávání, který se zaměřuje na potřeby studentů, a nikoli na potřeby ostatních účastníků vzdělávacího procesu, jako jsou učitelé a administrátoři. Tento přístup má mnoho důsledků pro tvorbu učebních plánů, obsah kurzů a interaktivitu kurzů.
Například kurz zaměřený na studenty může řešit potřeby konkrétního studentského publika naučit se řešit některé problémy související s prací s využitím některých aspektů matematiky. Naproti tomu kurz zaměřený na výuku matematiky by mohl zvolit oblasti matematiky, které by měl pokrýt, a metody výuky, které by student považoval za irelevantní.
Učení zaměřené na studenty, tedy kladení studentů na první místo, je v příkrém rozporu se stávajícím vyučováním zaměřeným na instituce a učitele a kariérismem. Výuka zaměřená na studenta je zaměřena na potřeby, schopnosti, zájmy a styly učení studenta, přičemž učitel je prostředníkem učení. Tato metoda výuky ve třídě uznává hlas studenta jako ústřední prvek výuky pro každého studenta. Učení zaměřené na učitele má ve svém středu učitele v aktivní roli a studenty v pasivní, receptivní roli. Výuka zaměřená na studenta vyžaduje, aby studenti byli aktivními a zodpovědnými účastníky svého vlastního učení.
Učitelé tradičně stáli v centru výuky a studenti měli při vzdělávání receptivní roli. S výzkumem, který ukázal, jak se lidé učí, ustoupily tradiční kurikulární přístupy k výuce, v jejichž centru byli učitelé, novým způsobům výuky a učení. Mezi tyto změny patří především myšlenka, že žáci aktivně vytvářejí své vlastní učení (tzv. konstruktivismus). Za přechod k výuce zaměřené na studenta jsou zodpovědní především teoretici jako John Dewey, Jean Piaget a Lev Vygotskij, jejichž kolektivní práce se zaměřovaly na to, jak se studenti učí. K učení zaměřenému na studenta přispěly také myšlenky Carla Rogerse o formování jedince. Učení zaměřené na studenta znamená zvrátit tradiční chápání procesu učení zaměřené na učitele a postavit studenty do centra procesu učení.
Co není učení zaměřené na studenta
Ve výuce řízené učitelem:
Úvahy o provádění
Při zavádění výukového prostředí zaměřeného na studenty je třeba věnovat pozornost následujícím aspektům výuky:
Protože velkou část moci mají žáci, musí si učitelé uvědomit, že jsou spolupracovníky při učení. S touto rolí se učitelé musí vyrovnat, pokud chtějí úspěšně zavést výukové prostředí zaměřené na studenty. Úspěšné učební prostředí zaměřené na studenty bude otevřené, dynamické, plné důvěry, respektu a bude podporovat přirozenou touhu a zvědavost po učení. Žáci budou spolupracovat na smysluplných, autentických problémech, které slouží k dalšímu porozumění učební látce i jim samotným. Toto zážitkové učení zahrnuje celého člověka – jeho pocity, myšlení, cíle, sociální dovednosti a intuici. Výsledkem je člověk, který je schopen se učit po celý život; student, který přijímá své vlastní schopnosti a je vstřícný k ostatním.
Hodnocení učení zaměřeného na studenty
Jedním z nejzásadnějších rozdílů mezi výukou zaměřenou na studenty a výukou zaměřenou na učitele je hodnocení. Při učení zaměřeném na studenta se studenti podílejí na hodnocení svého učení. To znamená, že studenti se podílejí na rozhodování o způsobu prokázání svého učení. Pro úspěch přístupu zaměřeného na studenty je zásadní vypracovat hodnocení, které podporuje učení a motivaci. Jedním z hlavních důvodů, proč se učitelé brání učení zaměřenému na studenty, je pohled na hodnocení jako na problematické v praxi. Vzhledem k tomu, že známky přidělované učitelem jsou pevně vetkány do struktury školy a očekávají je jak žáci, tak rodiče a administrátoři, je umožnění žákům podílet se na hodnocení poněkud sporné.