William Ickes je zasloužilým profesorem na katedře psychologie Texaské univerzity v Arlingtonu. Je osobnostním a sociálním psychologem, který je známý především svým výzkumem nestrukturované dyadické interakce. Jeho první hlavní směr výzkumu v rámci této tradice se týká fenoménu empatické přesnosti („každodenního čtení myšlenek“). Tento výzkum shrnul ve své knize Everyday Mind Reading (Každodenní čtení myšlenek) z roku 2003: Pochopení toho, co si druzí lidé myslí a cítí. Jeho druhá hlavní linie výzkumu se týká vlivu osobních vlastností a charakteristik na počáteční interakce mezi lidmi. Tento výzkum shrnul v knize Strangers in a Strange Lab z roku 2009: Jak osobnost ovlivňuje naše první setkání s druhými lidmi.
Ickes získal doktorát z experimentální psychologie v roce 1973 na Texaské univerzitě v Austinu, kde se vzdělával v programu sociální psychologie. Jeho hlavním výzkumným poradcem byl Robert Wicklund, i když důležitým odborným mentorem byl v této době také Elliot Aronson. Ickesovo první akademické zaměstnání bylo na University of Wisconsin-Madison, kde zahájil výzkum nestrukturované dyadické interakce, kterému se věnoval po celou dobu své akademické kariéry. Po odchodu z Wisconsinu krátce vyučoval na University of Missouri-St. Louis (1979-1982). V roce 1982 se vrátil do Texasu a nastoupil na Texaskou univerzitu v Arlingtonu, kde působí již téměř 30 let. V roce 1992 působil jako hostující profesor na Washingtonské univerzitě, v roce 1999 jako hostující Erskine Fellow na Canterburské univerzitě v Christchurchi na Novém Zélandu a v roce 2005 jako International Francqui Chair na Gentské univerzitě a Katolické univerzitě v Louvain-la-Neuve v Belgii.
V roce 1967 se oženil s Mary Jo Renardovou a měli spolu tři syny: Marcus, John a William (zemřel ve věku 13 let).
Empatická přesnost (každodenní čtení myšlenek)
Ickes sám i ve spolupráci s různými kolegy publikoval mnoho publikací na téma empatické přesnosti. Studium empatické přesnosti se stalo důležitou podoblastí dvou větších oblastí studia – (1) výzkumu empatie a (2) výzkumu mezilidského vnímání. Velká část dostupných výzkumů na toto téma je shrnuta ve dvou knihách: Empatická přesnost (1997) a Každodenní čtení myšlenek (2003).
Osobnostní vlivy na interakce cizinců
Pomocí paradigmatu nestrukturované dyadické interakce zkoumal Ickes se svými kolegy vliv mnoha osobních charakteristik a osobnostních rysů na interakce mezi cizími lidmi. Konkrétněji zkoumali vlivy takových osobních charakteristik, jako je pohlaví účastníků, jejich pořadí narození, jejich rasa/etnicita a jejich fyzická atraktivita. Zkoumali také vliv různých osobnostních rysů, jako je androgynie, osobnostní rysy Velké pětky, plachost a sebekontrola.
Tento výzkum je shrnut v knize Strangers in a Strange Lab (2009).
Kromě své práce o empatické přesnosti přispěl Ickes i k širšímu studiu intersubjektivního sociálního poznávání. Ve svém článku z roku 1994, který napsal společně s Richardem Gonzalezem, jako první důrazně rozlišil mezi subjektivním sociálním poznáváním, které se odehrává výhradně v hlavě jedné osoby a týká se buď představované, reflektované, nebo očekávané interakce, a intersubjektivním sociálním poznáváním, které se odehrává během skutečné, probíhající sociální interakce a zahrnuje intersubjektivní zkušenost interakčních partnerů. Následné práce toto rozlišení, které vděčí za mnohé existencialistickému vlivu autorů, jako jsou Alfred Schütz a Maurice Merleau-Ponty, dále rozpracovaly.
Stejně tak Ickesův vývoj metody měření empatické přesnosti je pouze součástí jeho širšího přínosu k vývoji metod pro studium naturalistického sociálního poznávání. Tyto metody umožňují hodnotit a analyzovat obsah skutečných myšlenek a pocitů, které interakční partneři uvádějí, a dovolují zkoumat intersubjektivní témata, která charakterizují interakce různých typů dyád.
Ickesův zájem o osobnost se projevuje také v různých osobnostních měřítkách, která spolu se svými kolegy vyvinul. Tato měřítka hodnotí konstrukty dodržování konvenční morálky, vnitřní a vnější korespondence, sebemotivace, sociální absorpce a sociální individualizace a síly pocitu vlastního já. Nedávno spolu se svými kolegy vyvinul další měřítka pro hodnocení konstruktů ego-defenzivity, intenzity afektu hněvu a frustrace a hrubosti.
Nakonec Ickes vytvořil teorii o tom, jak pohlavní role lidí (genderové role) ovlivňují jejich chování a prožívání v počátečních interakcích. Dopad této teorie byl však zatím poměrně omezený, možná proto, že se jí v době, kdy byla původní verze teorie v roce 1981 publikována, nevěnovala velká pozornost.
Ickes dosud publikoval přibližně 160 publikací, které zahrnují knihy, kapitoly v knihách, články v časopisech, komentáře a recenze. Spolu s Johnem H. Harveym a Robertem F. Kiddem byl spolueditorem třísvazkové řady New Directions in Attribution Research.
Akademické pocty a ocenění
V roce 1997 obdržel Ickes cenu Berscheid/Hatfield Award for Distinguished Mid-Career Achievement od International Network on Personal Relationships a Certificate of Commendation od American Psychological Foundation. V roce 1998 se stal členem Americké psychologické společnosti a byl spolu s Jeffrym A. Simpsonem a Tami Blackstoneovou nositelem ceny za nový přínos od Mezinárodní společnosti pro studium osobních vztahů. V roce 2002 se stal členem Společnosti pro osobnostní a sociální psychologii a obdržel cenu Distinguished Record of Research Award Texaské univerzity v Arlingtonu. V roce 2005 mu belgická Francquiho nadace udělila titul International Francqui Chair a byl uveden do Akademie významných vědců Texaské univerzity v Arlingtonu.
V letech 1978-1979 působil jako tematický redaktor časopisu Journal of Personality and Social Psychology, v letech 1983-1986 jako zástupce šéfredaktora časopisu Review of Personality and Social Psychology a v letech 2004-2006 jako zástupce šéfredaktora časopisu Journal of Research in Personality. Působil také jako konzultantský redaktor časopisů Personality and Social Psychology Bulletin(1980-1981), Journal of Nonverbal Behavior (1988-1992, 1994-1996) a Review of Personality and Social Psychology (2004-2006). V letech 1982-1991 byl členem redakční rady časopisu Journal of Social and Clinical Psychology.
Ickes vydal dvě samostatné knihy:
Vydal také několik editovaných (nebo spolueditovaných) knih: