Životní hodnocení je prvkem v mnoha psychoterapeutických přístupech, ve kterých lidé líčí a přehodnocují svou osobní životní historii a přitom přeformulují své současné obtíže způsobem, který jim umožňuje terapeutické změny jejich myšlenek, pocitů nebo chování.
Recenze, o níž se částečně hovoří při terapeutických sezeních, ale také zpracovaná mezi nimi, se může zaměřit na rané vzpomínky a rané zážitky, přičemž čerpá ze schopnosti autobiografické paměti. Obranné mechanismy mohou hrát roli při formování vzpomínání na životní zážitky, ale vývoj takových vyprávění může tvořit důležitý podnět pro klinický dialog. Zpravidla je vzpomínaný materiál terapeutem interpretován ve světle jeho psychologických teorií a vzájemně je dojednáno čerstvé pochopení významu minulosti, které vrhá nové světlo na současné problémy a poskytuje zdůvodnění pro změnu.
V gerontologii může mít akt reminiscence roli při pomoci starším dospělým udržet si pocit identity a kontinuity s důležitými klinickými přínosy.