Výhružné zobrazení žraloka šedého. Postoje jsou stále přehnanější s tím, jak roste nebezpečí, které žralok vnímá.
Zobrazení hrozby žraloka, typ agonistického zobrazení, je chování pozorované u některých žraloků, když se cítí ohroženi nebo ochranářští. Spočívá ve zkroucení těla do série „ritualizovaných“ poloh spojených s přehnaným plaveckým stylem. Nejčastěji je pozorován u žraloka šedého (Carcharhinus amblyrhynchos), i když byl pozorován i u jiných žraloků.
Při ohrožení žralok šedý zvedá čumák, drží prsní ploutve ztuhle dolů, prohýbá hřbet a drží ocas bokem. Často tento postoj doprovází přehnaným plaváním v kolísavé osmičce. Rychlost a intenzita zobrazení se zvyšuje s rostoucí vnímanou hrozbou (například když jsou pro žraloka omezeny možné únikové cesty) a může být prokládána rychlými výpady s následným rychlým ústupem. Toto chování je vysoce ritualizované a předvídatelné a má se za to, že plní určitou roli v normální sociální interakci. Žraloci projevující toto chování jsou obvykle na pokraji útoku nebo útěku a naznačuje to možný nelovčí základ pro útoky na lidi.
Podobné, ale méně přehnané ukázky byly pozorovány u dalších 23 druhů žraloků, mezi nimi žralok galapážský (Carcharhinus galapagensis), žralok hedvábný (Carcharhinus falciformis), žralok černohřbetý (Carcharhinus limbatus), žralok černohřbetý (Carcharhinus acronotus), žralok velký bílý (Carcharodon carcharias), žralok tygří (Galeocerdo cuvier), žralok býčí (Carcharhinus leucas) a další. Předpokládá se, že trhání a pleskání ocasem o hladinu vody, které předvádějí žraloci velcí bílí, může být agonistickým projevem, ale v tomto případě založeným spíše na soupeření o potravu než na domnělém nebezpečí.