Jedná se o základní článek. Psychologický strach ze zvracení viz Emetofobie.
Zvracení (nazývané také zvracení nebo emeze) je násilné vypuzení obsahu žaludku ústy a někdy i nosem. Zvracení může být způsobeno mnoha příčinami, od gastritidy nebo otravy až po nádory mozku nebo zvýšený nitrolební tlak (ICP). Pocit, že se člověk chystá zvracet, se nazývá nevolnost. Obvykle předchází, ale ne vždy vede ke zvracení. K potlačení nevolnosti a zvracení jsou někdy nutná antiemetika a v závažných případech, kdy dochází k dehydrataci, může být nutné podat nitrožilně tekutiny k náhradě objemu tekutin.
Ilustrace zvracení ze 14. století z Casanatense Tacuinum Sanitatis
Lékařský obor zabývající se zvracením, emetiky a antiemetiky se nazývá emetologie.
Zvracení se liší od regurgitace, i když se tyto dva termíny často používají zaměnitelně. Regurgitace je návrat nestrávené potravy (která se ještě nedostala do žaludku) zpět jícnem do úst. Příčiny zvracení a regurgitace se obecně liší.
Zvracení je koordinováno v centru zvracení v laterální medulární retikulární formaci v ponsu. Receptory na dně čtvrté mozkové komory představují chemoreceptorovou spouštěcí zónu, jejíž stimulace může vést ke zvracení. Chemoreceptorová zóna leží mimo hematoencefalickou bariéru, a proto může být stimulována léky přenášenými krví, které mohou zvracení stimulovat nebo potlačovat.
Akt zvracení zahrnuje tři typy výstupů iniciovaných chemoreceptorovou spouštěcí zónou: Motorický, parasympatický nervový systém (PNS) a sympatický nervový systém (SNS). Jsou následující:
Neurotransmitery, které regulují zvracení, jsou málo známé, ale inhibitory dopaminu, histaminu a serotoninu se používají k potlačení zvracení, což naznačuje, že hrají roli při zahájení nebo udržení cyklu zvracení. Mohou se na nich podílet také vazopresin a neurokinin.
Žaludeční sekrety a rovněž zvratky jsou vysoce kyselé. Nedávný příjem potravy se projeví ve zvratcích. Bez ohledu na obsah bývají zvratky zapáchající.
Obsah zvratků (vomitu) může být zajímavý z lékařského hlediska. Čerstvá krev ve zvratcích se označuje jako hemateméza („zvracení krve“). Pozměněná krev se podobá kávové sedlině (protože železo v krvi je oxidované), a pokud je tato látka identifikována, používá se termín „zvracení kávové sedliny“. Pokud je zvracení silné, může se při následném zvracení v důsledku kontrakce dvanáctníku do zvratků dostat žluč. Zvracení stolice je často důsledkem střevní obstrukce nebo gastrokolické píštěle a považuje se za varovný příznak tohoto potenciálně závažného problému („signum mali ominis“); takové zvracení se někdy nazývá „miserere“.
Pokud zvracecí reflex trvá delší dobu bez znatelného zvracení, jedná se o tzv. neproduktivní emezi nebo suché zvracení, které může být bolestivé a vysilující.
Zvracení může být velmi nebezpečné, pokud se žaludeční obsah dostane do dýchacích cest. Za normálních okolností tomu zabrání dávivý reflex a kašel, avšak u osob pod vlivem narkotik, jako je alkohol nebo anestezie, jsou tyto ochranné reflexy oslabeny. Jedinec se může udusit a udusit nebo utrpět aspirační pneumonii.
Dehydratace a nerovnováha elektrolytů
Dlouhodobé a nadměrné zvracení vyčerpává vodu z těla (dehydratace) a může změnit stav elektrolytů. Ztráta kyselin vede k metabolické alkalóze (zvýšení pH krve) a nerovnováha elektrolytů se projeví hypokalémií (úbytek draslíku) a hypochlorémií (úbytek chloru). Hypokalémie je nepřímým důsledkem kompenzace ztráty kyselin ledvinami. Při ztrátě příjmu potravy se jedinec stane kachektickým.
Opakované nebo silné zvracení může způsobit eroze jícnu nebo malé trhliny v jícnové sliznici (Mallory-Weissova trhlina). To se může projevit, pokud se po několika epizodách zvracení do zvratků přimísí čerstvá krev.
Opakované zvracení, které se vyskytuje například u nervové bulimie, může vést k destrukci zubní skloviny v důsledku kyselosti zvratků.
Zvracení může být způsobeno velkým množstvím příčin a vleklé zvracení má dlouhou diferenciální diagnostiku.
Příčiny v trávicím traktu:
Příčiny ve smyslovém systému:
Metabolické poruchy (mohou dráždit žaludek i části mozku, které koordinují zvracení):
Léková reakce (zvracení se může objevit jako akutní somatická reakce na):
Emetikum, jako je například sirup Ipecac, je látka, která po perorálním nebo injekčním podání vyvolává zvracení. Emetikum se používá v lékařství, pokud byla požitá látka okamžitě vyloučena z těla. Vyvolání zvracení může látku odstranit dříve, než se vstřebá do těla. Zneužívání přípravku Ipecac může vést ke škodlivým zdravotním účinkům.
Antiemetikum je lék, který působí proti zvracení a nevolnosti. Antiemetika se obvykle používají k léčbě nevolnosti z pohybu a vedlejších účinků některých opioidních analgetik a chemoterapie zaměřené proti rakovině.
Antiemetika působí tak, že inhibují receptory spojené s emesí. Proto se jako antiemetika používají anticholinergika, antihistaminika, antagonisté dopaminu, antagonisté serotoninu a kanabinoidy.
Vyvolání nevolnosti ve skupinách
Je zcela běžné, že když jeden člověk zvrací, ostatním v okolí se udělá nevolno, zejména když cítí zvratky ostatních, často až do té míry, že se sami pozvrací. Předpokládá se, že se jedná o vyvinutou vlastnost primátů. Mnoho primátů ve volné přírodě má tendenci hledat potravu v malých skupinách. Pokud jeden člen tlupy reaguje na požitou potravu nepříznivě, může být pro ostatní členy tlupy výhodné (ve smyslu přežití), aby se také pozvraceli. Tato tendence byla v lidské populaci pozorována při pitkách, kdy nadměrná konzumace alkoholických nápojů může vést k tomu, že řada členů party zvrací téměř současně, což je vyvoláno počátečním zvracením jednoho člena party.
Intenzivní zvracení při ayahuaskových obřadech je běžným jevem. Lidé, kteří po vypití ayahuasky zažijí „la purga“, však obecně považují tuto praxi za fyzickou i duchovní očistu a často ji vítají. Předpokládá se, že důsledné emetické účinky ayahuasky – kromě mnoha dalších léčebných vlastností – byly pro domorodé obyvatele Amazonie léčivým přínosem, neboť pomáhaly odstraňovat parazity z trávicího systému.
Byly také zdokumentovány případy, kdy jeden nemocný a zvracející jedinec neúmyslně vyvolal zvracení ostatních, kteří se obzvláště obávali, že také onemocní, a to formou hromadné hysterie.
Většina lidí se snaží zvracení omezit tím, že zvrací do umyvadla, toalety nebo odpadkového koše, protože tento akt i samotné zvracení jsou všeobecně považovány za trapné; zvratky se také obtížně čistí. V letadlech a na lodích jsou k dispozici speciální sáčky, do kterých mohou nemocní cestující zvracet. K dispozici jsou také speciální jednorázové sáčky obsahující absorpční materiál, který zvratky rychle ztuhne, takže je lze pohodlně a bezpečně uchovávat (nepropustné, odolné proti propíchnutí, bez zápachu), dokud není příležitost je vhodně zlikvidovat.
Lidé, kteří chronicky zvracejí (např. v rámci poruchy příjmu potravy, jako je nervová bulimie), mohou vymýšlet různé způsoby, jak tuto poruchu skrýt.
Podle online studie 30 tradičně špatných zvuků je zvuk zvracení nejhorším zvukem na světě. Profesor Cox ze Střediska akustického výzkumu Salfordské univerzity uvedl, že „jsme předprogramováni k tomu, abychom se nechali odpuzovat hroznými věcmi, jako je zvracení, protože pro přežití je zásadní vyhýbat se ošklivým věcem“. Předpokládá se, že myšlenka odporu je vyvolána zvukem zvracení, aby se ochránilo jídlo před těmi, kteří jsou možná nemocní v blízkosti .
Podle Mezinárodní společnosti pro emetofobii je fobie ze zvracení neboli emetofobie šestou nejčastější fobií na světě. Kromě samotné fobie existuje mnoho dalších poruch a fobií, kterými mohou trpět, například syndrom dráždivého tračníku a agorafobie. Lidé trpící emetofobií mají tendenci vyhýbat se jídlu na veřejnosti, společenským akcím a návštěvám večírků. Nemusí jíst téměř vůbec, a proto mohou být diagnostikováni jako anorektici. Emetofobové vynaloží mimořádné úsilí, aby se vyhnuli zvracení nebo tomu, že někoho uvidí zvracet. Někteří emetofobici mají výraznou schopnost skutečně zabránit zvracení, tzv. „zvracící kontinenci“. Jsou schopni bojovat s pocitem nevolnosti, než tento pocit nakonec odezní.
GERD – Achalázie – Boerhaaveův syndrom – Zenkerův divertikl – Malloryho-Weissův syndrom – Barrettův jícen
Žaludeční vřed – Gastritida – Dyspepsie – Stenóza pyloru – Achlorhydrie – Gastroptóza – Gastroparéza
Duodenální vřed – Intususcepce – Břišní angína
Průjem – Zánět slepého střeva – Střevní neprůchodnost – Divertikulitida – Divertikulóza – IBD (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) – IBS – Zácpa – Megakolon (toxické megakolon) – Anální trhlina – Anální píštěl – Anální absces – Výhřez konečníku
Inguinální (nepřímý, přímý) – Femorální – Umbilikální – Incizionální – Diafragmatický – Hiatus
Alkoholické onemocnění jater – Cholestáza (Mirizziho syndrom) – Selhání jater – Cirhóza – Hepatitida – PBC – NASH – Ztukovatění jater – Peliosis hepatis – Portální hypertenze – Hepatorenální syndrom – Budd-Chiariho syndrom
Žlučník/žlučové cesty (Žlučové kameny, Choledocholitiáza, Cholecystitida, Cholesterolóza, Cholangitida, PSC, Biliární píštěl, Ascendentní cholangitida) Slinivka břišní (Akutní pankreatitida, Chronická pankreatitida, Pankreatická pseudocysta, Dědičná pankreatitida)
Malabsorpce (např. celiakie, Whippleova choroba) – Tropická sprue – Hemateméza – Meléna – Krvácení z trávicího traktu (horní, dolní) – Peritonitida