V současné době jsou v systémech veřejného zdravotnictví na celém světě více vyžadována opatření ke snížení rizika sebevražd. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) spáchá každých 40 sekund jeden člověk sebevraždu. Jedná se o druhou nejčastější příčinu úmrtí osob ve věku 15-29 let. Přestože sebevraždám lze předcházet, lidé ohrožení sebevraždou jen zřídka vyhledají pomoc. Přesto existuje chování, které je identifikuje jako ohrožené. Následující seznam představuje 5 faktorů, které běžně vedou k sebevraždě.
Izolace a nedostatek sociální podpory
Nebýt součástí skupiny nebo nemít někoho, na koho se můžete spolehnout, posiluje pocit izolace – ten nastává, když se člověk cítí odloučen od nejbližších lidí, jako jsou členové rodiny, přátelé a partneři. Diskriminace, zejména ta, která se týká LGBT, uprchlíků a vězněných osob, vede k neustálým bolestným zážitkům, jako je ztráta svobody, odmítnutí a stigmatizace, což může posílit izolaci a přispět k sebevražednému chování. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) může schopnost sdílet své emoce a negativní životní události s někým blízkým spojená s pocitem zoufalství a beznaděje zvýšit riziko sebevražedného chování. Pro každého člověka je zásadní mít pocit smyslu, bezpečí a propojení, což lze vybudovat z blízkých, trvalých vztahů a sociálních vazeb v komunitách.
Anamnéza traumatu nebo zneužívání
Těžké zážitky jako mučení, fyzické násilí, sexuální nebo citové zneužívání a zanedbávání v rodině jsou běžně spojeny s emočním stresem, který může zvýšit riziko duševních poruch a sebevražd. Toto riziko je vyšší, pokud k traumatu došlo v dětství. K tomuto závěru dospěla studie vypracovaná na Universidade Católica de Pelotas v Brazílii, která zjistila vyšší riziko sebevraždy u osob s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Ve skupině 917 hodnocených dospělých osob se u 63 % z 55 osob s diagnózou PTSD vyskytovalo riziko sebevraždy. Obtíže při kontaktu s bolestnými emocemi způsobenými traumatem a sdílení těchto pocitů s ostatními lidmi snižují možnosti obnovení emoční rovnováhy a kontroly nad životem.
Nezaměstnanost, extrémní potíže s přijetím na trh práce a nízký příjem pro zajištění rodiny jsou prvky, které silně ovlivňují duševní zdraví. Jedna studie vypracovaná finskou univerzitou v Oulu dospěla k závěru, že čím negativněji lidé hodnotí své ekonomické vyhlídky, tím vyšší je pravděpodobnost sebevraždy. Výzkumníci zjistili, že každá hospodářská/finanční krize od roku 1970 (s výjimkou krize Evropského mechanismu směnných kurzů v roce 1992) zvýšila počet sebevražd v 21 vyspělých zemích. Přestože tento nárůst byl zaznamenán u obou pohlaví, byl silnější u mužů (35 %) než u žen (23 %). Podle studie způsobila hospodářská krize od roku 1970 nadměrný počet 60 000 sebevražd ve všech vyspělých zemích, jako je Austrálie, Norsko, USA a Řecko. Tento kontext je patrný i v chudých zemích – v nich se podle Světové zdravotnické organizace v roce 2016 soustředilo 80 % sebevražd na světě.
K nárůstu sebevražedného chování může dojít také při ztrátě významného vztahu, způsobené rozchodem, rozvodem nebo smrtí. Ztráta smysluplných vztahů, které nám poskytují identitu a bezpečí, vyvolává smutek, psychický stres a pocit, že jsme zbaveni útěchy, péče a fyzického kontaktu. Studie vypracovaná Kalifornskou univerzitou v USA zjistila, že na každou rozvedenou ženu, která v USA spáchala sebevraždu, připadá více než devět rozvedených mužů. Vědci se domnívají, že k tomu dochází proto, že když se muž rozvede, ztrácí nejen manželství, ale také každodenní kontakt se svými dětmi, což snižuje jeho sebevědomí. Jiné studie také ukazují, že riziko sebevraždy se zvyšuje u dospělých, kteří v dětství ztratili sourozence nebo zažili smrt rodičů, a to bez ohledu na příčinu smrti.
Diagnóza závažného zdravotního stavu
Další situací, která oslabuje emoční zdraví, je diagnóza závažného zdravotního stavu, jako je HIV, rakovina nebo srdeční onemocnění. Jedna ze studií londýnské Národní služby pro registraci a analýzu rakoviny zjistila, že dospělí s rakovinou mají o 20 % vyšší riziko sebevraždy ve srovnání s běžnou populací. Toto riziko je vyšší v prvních šesti měsících po stanovení diagnózy. Podle výzkumu Manchesterské univerzity v Anglii se riziko sebevraždy projevuje zejména u žen. Závažná tělesná onemocnění mohou zvyšovat riziko sebevraždy kvůli bolesti a nepohodlí souvisejícím s jejich léčbou nebo kvůli ztrátě funkčnosti. Někteří lidé mohou použít sebevraždu jako pokus mít určitou kontrolu nad procesem umírání a necítit se jako pasivní oběť nevyléčitelného zdravotního stavu.
Sebevraždy jsou jedním z nejzávažnějších zdravotních problémů současného světa. Všímat si lidí kolem sebe, jejich chování a emocí – to je zásadní krok k duševnímu zdraví a prevenci sebevražd. Pro pomoc lidem se sebevražedným chováním jsou základními faktory soucit a trpělivost.