Věděli jste, že od roku 2016 předstihla úzkost jako nejčastější problém duševního zdraví mezi vysokoškoláky depresi? (American College Health Association, 2016). A nejen to, podle nedávného průzkumu Národního ústavu duševního zdraví (2017) údajně 38 % dospívajících žen a 26,1 % dospívajících mužů ve věku 13-18 let zažívá úzkost téměř denně, přičemž u 9 % z nich se rozvinou úzkostné poruchy, jako je GAD, SAD a další.
Vzhledem k tak překvapivě vysoké míře výskytu a každoročně se objevujícím novým případům je úzkost u dospívajících nesporně na vrcholu. A nabízí se otázka, proč. Proč jsou dnešní teenageři tak úzkostní? Jaké mohou být její možné příčiny? A hlavně, co můžeme udělat, abychom tomu zabránili?
V této souvislosti uvádíme 8 nejpravděpodobnějších důvodů, proč se v současné době zvyšuje úzkost dospívajících:
Vzhledem k tomu, jak moc si moderní společnost cení úspěchu a postavení, není divu, že dnešní teenageři cítí větší tlak na úspěch než kdykoli předtím. Podle nedávného průzkumu totiž více než 41 % vysokoškolských studentů uvedlo, že se nyní cítí být zahlceni očekáváním ostatních lidí, zatímco v roce 2000 to bylo 28 % a v roce 1985 18 % (Higher Education Research, 2016). Rodiče a učitelé mají tendenci tlačit na dospívající, aby vynikali v tom, co dělají, ať už jde o vítězství v soutěžích, studium na prestižní univerzitě nebo sportovní úspěchy. Přílišná očekávání jim však mohou přinést mnoho stresu a úzkosti, zejména když si tato očekávání začnou internalizovat a dovolí, aby to negativně ovlivnilo jejich pocit identity a sebeúcty.
Studijní tlak a stres spojený se školou je pro mnohé studenty vážným důvodem k obavám – od dobrých známek přes výběr správné profesní dráhy až po působivou přihlášku, která jim umožní dostat se na vybranou vysokou školu. Mnoho dospívajících dnes musí skloubit školu s prací na částečný úvazek a mimoškolními aktivitami (jako jsou studentské samosprávy, mimoškolní sport a dobrovolnická činnost).
Kromě toho se od nich také očekává, že budou žít aktivním společenským životem a udržovat si dobré známky studiem, plněním domácích úkolů a odevzdáváním velkého množství projektů. Při takovém hektickém rozvrhu zbývá jen málo času na odpočinek a relaxaci. V důsledku toho většina dospívajících nemá dostatečné množství spánku, zanedbává péči o sebe a denně se potýká s vysokou mírou chronického stresu – to vše prohlubuje pocity úzkosti (Putwain, 2007).
Dalším důvodem, proč v dnešní době rapidně stoupá úzkost u dospívajících, může být sociální stres. Vzhledem k tomu, že dospívání je tak formativní částí našeho života, je na nás vyvíjen velký tlak, abychom zapadli, zjistili, kdo jsme, prosadili svou nezávislost a získali uznání svých vrstevníků. Šikana a tlak vrstevníků se mohou vážně podepsat na duševním zdraví dospívajících, ale také odmítnutí, konflikty ve vztazích, osamělost a vnímaná sociální izolace (La Greca & Harrison, 2005). Zapadnutí do špatné party, zlomené srdce, zrada ze strany kamaráda a pocit, že nikam nepatříte, to vše může v dospívajícím vyvolat vážnou úzkost, zejména pokud ještě neví, jak se s takovými negativními emocemi vyrovnat.
Zatímco mnozí z nás používají sociální média jako způsob, jak zůstat v kontaktu s ostatními lidmi, pro mladší generace je to především vytváření vlastního obrazu. Pro dospívající je to způsob, jak světu představit idealizovanou verzi sebe sama a zůstat ve spojení se svými vrstevníky. Přílišné vystavení sociálním médiím však může vyvolat silné pocity izolace, nedostatečnosti, nespokojenosti, závisti a sebestřednosti (De Choudhury, Gamon, Counts, & Horvitz, 2013). Nejen to, ale sociální média také vytvářejí kulturu neustálého rozptylování, do které dospívající utíkají, když se cítí znudění, osamělí nebo rozrušení, což brzdí jejich emocionální růst a brání jim v rozvoji zdravých mechanismů zvládání a psychické odolnosti (White, 2013).
Sledovali jste v poslední době zprávy? Střelba ve školách, sexuální útoky, únosy, šikana a další násilné a ohavné zločiny, to vše způsobuje, že svět vypadá jako děsivé místo k životu, zejména pro někoho tak mladého. Vystavení takovému násilí může v mladých lidech vyvolat obavy z toho, že budou sami na veřejných místech, že budou chodit ven a pozdě v noci domů. Mnozí z nich se necítí bezpečně ani ve svých vlastních městech nebo čtvrtích, protože v dnešní době je zločinnost tak rozbujelá. A tyto pocity bezmoci a strachu mohou způsobit, že dospívající přepadne úzkost a strach o vlastní bezpečnost.
Řekli jste někdy někomu, kdo trpí úzkostí, že by se měl „snažit zůstat pozitivní“ a „dívat se na to z té lepší stránky“? I když váš záměr mohl být dobrý, to, co děláte, je ve skutečnosti příkladem „toxické pozitivity“. Toxická pozitivita je představa, že lidé by měli být neustále šťastní a odmítat všechny své negativní emoce. A je to něco, v čem bylo vychováno mnoho teenagerů.
Kdykoli se tedy začnou cítit smutní, frustrovaní, osamělí, zklamaní nebo rozrušení z něčeho, vyvolá to v nich pocity viny a studu, které ještě prohloubí jejich emocionální zmatek. Na dospívající je vyvíjen tak velký tlak, aby byli neustále šťastní, že to vede k potlačování všech jejich negativních emocí, místo aby se s nimi vyrovnávali způsobem, který jim umožní růst a měnit se k lepšímu. Tyto druhy nevyřešených emocí se mohou rychle změnit v úzkost a depresi (Lukin, 2016).
7. Nedostatek emočních dovedností
Roky péče, času a úsilí věnujeme rozvoji našich technických a akademických znalostí, zatímco naše emoční inteligence bohužel ustupuje do pozadí. Mnozí z nás se nikdy nenaučí emočním dovednostem, které potřebujeme k tomu, abychom v životě uspěli, například jak zvládat stres, zacházet s emocemi, pečovat o své duševní zdraví, starat se o své vztahy, přenést se přes traumata z minulosti a zpracovávat své pocity. S takovým nárůstem studijního tlaku a sociálního stresu, ale bez emočních dovedností, které by proti němu mohly bojovat, jsou dospívající na celém světě vystaveni vážnému riziku vzniku úzkostných poruch a dalších duševních onemocnění (Schwartz, Snidman, & Kagan, 1999).
Postupem času lidé pochopili, jak závažné může být duševní onemocnění. Mnozí z nás byli poučeni o důležitosti svého duševního zdraví i o povaze mnoha běžných duševních poruch, jako je úzkost a deprese. Nyní, když jsme si více než kdy jindy uvědomili jejich výskyt a potenciální nebezpečí, by rostoucí míra výskytu úzkostných poruch u dospívajících mohla být dobrým znamením, že pokud jde o dnešní generaci, existuje menší stigma vůči duševním chorobám.
Ať už to bylo ze studu nebo z neznalosti, psychologové se domnívají, že v minulosti bylo mnoho lidí, kteří potřebovali pomoc, ale bohužel zůstali nediagnostikováni nebo neléčeni. Protože však nyní chápeme hodnotu odborné pomoci při léčbě příznaků a zvládání úzkosti, mnoho dospívajících se dnes naštěstí cítí dostatečně pohodlně na to, aby o svých problémech hovořili se školními poradci a vyhledali pomoc pro svou úzkost, čímž se vysvětluje náhlý nárůst případů.
Pokud vy nebo někdo, koho znáte, trpíte vážnou úzkostí, neváhejte se ještě dnes obrátit na odborníka na duševní zdraví a vyhledejte potřebnou pomoc. Stejně jako u jiných druhů onemocnění je vždy důležité včas rozpoznat příznaky úzkosti a co nejdříve podstoupit léčbu.