Obrazy, představy, emoce a pocity: sen.
Ať už je to krátký nebo dlouhý sen, ať už si ho pamatujete nebo ne – každý sní.
Ale co vidí ve svých snech lidé, kteří nevidí?
Na začátek uvádíme několik faktů o snech:
Ale co jedinci, kteří nevidí?
Jedinci, kteří jsou slepí od narození (vrozená slepota) nebo velmi brzy v dětství, obvykle nemají ve snech žádné obrazy – to se však u jednotlivých lidí liší.
Některé studie dospěly k závěru, že pokud člověk ztratí zrak před pátým rokem života, téměř nikdy se mu nebudou zdát sny.
Zajímavé je, že u vrozeně nevidomých se během snění aktivují korové oblasti zodpovědné za vizuální představy; tyto aktivace se naopak projevují prostřednictvím smyslů sluchu, hmatu, chuti a čichu.
U těch, kteří oslepnou ve středním dětství, se zdá, že situace může být obojí – sny jsou někdy popisovány jako zrakové i nezrakové. Zpočátku po oslepnutí mohou být vizuální sny přítomny, ale po čase se pomalu vytrácejí nebo úplně zmizí.
(Ti, kteří oslepnou později, mají ve snech i nadále některé obrazy.)
O čem sní nevidomí?
Ve studii publikované v únoru 2014 skupinou dánských vědců v časopise Sleep Medicine:
Pokud se podíváme pouze na skupinu vrozených slepců:
Navzdory těmto smyslovým rozdílům se obsah snů nevidomých a vidících příliš neliší. Obě skupiny uváděly ve svých snech přibližně stejný počet sociálních interakcí, úspěchů a neúspěchů.
Skupina nevidomých však měla mnohem více nočních můr (25 % ve srovnání s pouhými 7 % u skupiny později osleplých a 6 % u kontrolní skupiny vidících). Tento rozdíl se udržel i poté, co vědci kontrolovali kvalitu spánku, která je u nevidomých obecně horší.
Tento zvýšený počet nočních můr může být způsoben evolucí, kdy noční můry mohou být vnímány jako simulace hrozeb, jako psychicky neškodný způsob, jak se lidská mysl může přizpůsobit životním hrozbám. Noční můry v podstatě dávají člověku možnost nacvičit si vnímání hrozby s tím, že se vyhne skutečnému vyrovnání se s hrozbou.
Ve snech mnoha nevidomých, ať už vrozených, nebo ne, se často opakuje téma dopravy, možná proto, že jim to v reálném životě často působí potíže.
„Klíčem k tomu je, že je to váš mozek, kdo vytváří sen… Je to skutečně to, co váš mozek zažil a co váš mozek stále zažívá. Lidé, kteří jsou nevidomí, mají tendenci mít mnohem více pachů, sluchu, hmatových (vjemů), což lidé, kteří mají zrak, obvykle mnoho z toho nemají. Nepamatuji si sen, který bych kdy měl, a mám pocit, že spousta vidících lidí to cítí stejně, kde bylo hodně textur, hodně vůní.“
To dává smysl, protože nevidomí nejčastěji uváděli noční můry, které zahrnovaly události, jako je ztracení, sražení neviditelným autem, pád do šachty a ztráta vodicího psa, což je větší počet opakujících se hrozeb než u vidících v každodenním životě, a proto je počet nočních můr vyšší.
Přestože u nevidomých (zejména u vrozených slepců) převažují ve snech ostatní smysly, studie provedená v roce 2003 v laboratoři EEG/Sleep Laboratory (Centro de Estudos Egas Moniz, Faculdade de Medicina de Lisboa) v Portugalsku ukázala, že pokud jde o vizuální vybavování a znovuvytváření snu, není mezi nevidomými a vidícími žádný statistický rozdíl.
Když byly nevidomé osoby požádány, aby vytvořily grafickou reprezentaci snu ve formě kresby, byly schopny vytvořit kresby snových scén, které přesně reprezentovaly oneirické scény, které předtím slovně popsaly.
Mezi vypočteným průměrem složitosti a obsahem kreseb nebyly mezi skupinami zjištěny žádné statistické rozdíly.
Přestože nevidomí nevidí očima jako vidící, „vidí“ ve svých snech prostřednictvím svých ostatních, zesílených smyslů (a někdy dokonce vidí obrazy, pokud nejsou vrozeně slepí).
Zdá se jim o stejných věcech jako vidícím, i když mají častěji noční můry.
A nejpřekvapivější zjištění: absence zrakového vjemu ve snech nebrání nevidomým v popisu ani grafickém znázornění jejich snů, přičemž přesnost a komplexnost jsou statisticky stejné jako u kontrolní skupiny vidících.
Představte si, že jste nikdy nic neviděli, byla by mysl schopna nás přimět snít pomocí obrazů?
Každému se ve spánku něco zdá, ale ne každý si to druhý den pamatuje.
Sny nazýváme sérií obrazů nebo výjevů spojených s různými pocity a vjemy, které si pamatujeme po probuzení.
(To je otázka, která mi připadá poněkud zvláštní…)
Lidé slepí od narození nebo ti, kteří ztratili zrak v raném věku, obvykle až do věku 3 až 4 let, nesní o vizuálních představách.
V těchto snech vrozeně slepých lidí dochází k aktivaci určitých korových oblastí zodpovědných za vizuální reprezentace. V těchto snech mohou slyšet, cítit, mluvit, ochutnávat, slyšet, cítit, atd…
Pokud nevidomí lidé ztratili zrak v pozdějším věku, např. v 7-8 letech, mohou v zásadě snít o vizuálních představách.
Tyto obrazy však mohou časem vyblednout a v některých případech zcela zmizet.
(Dříve nevidomý člověk si vytváří sny z těchto obrazů uložených v mozku a díky tomu přesně vnímá, co se mu zdá.)
Slepý od dvou let: „V mých snech se objevují zvukové obrazy, tj. hlasy nebo jiné zvuky. Svým způsobem sním i o vůních nebo chutích. O vizuálních obrazech se mi samozřejmě nezdá. Málokdy se mi zdá, že chodím o holi, většinou ve snech chodím sám po místech, která znám, nebo v každém případě chodím s lidmi, kteří mě vedou.“
Obecně platí, že nevidomí lidé, kteří ztratili zrak v dospělosti, mohou mít některé dny sny s vizuálními obrazy a jiné dny bez těchto obrazů.
Člověk, který se narodil slepý a který neměl žádné zrakové vjemy, si vytváří a organizuje svůj smyslově-vnímací systém, aniž by měl představu o tvarech předmětů a světla (což ho vede k tomu, že sní o vůních, chutích, zvucích a dalších podobných aspektech).
Proto vrozeně slepý člověk sní tvary, které si jeho mysl vytvořila v mozku na základě všech vjemů, které získal ostatními smysly.
(Dánští vědci dospěli v únoru 2014 k závěru, že čím více času uplyne, tím méně se nevidomým lidem zdají obrazy).
Stejný výzkum ukázal, že lidé, kteří se narodili nevidomí, mají více nočních můr než lidé, kteří vidí – myšlenka je, že noční můry jsou mentálním nácvikem potenciálně znepokojivých událostí a že mohou pomoci vyvinout mechanismy pro zvládání těchto událostí, pokud se (bezpečně) stanou.
Nevidomí lidé, kteří se zúčastnili studie, například vyprávěli výzkumníkům o snech, ve kterých se ztratili, srazilo je nechtěné auto nebo nemohli najít své vodicí psy.
Přestože nevidomí nevidí očima tak dobře jako vidící, mohou ve snech vidět ostatními smysly (a často vidí obrazy, pokud nejsou slepí od narození).
Zdá se jim o stejných věcech jako vidícím lidem, i když mají častěji noční můry.
Nejzajímavější je, že absence zrakového vjemu ve snech nekomplikuje ani nebrání nevidomým lidem popsat nebo graficky znázornit své sny, přičemž přesnost a složitost je statisticky stejná jako u kontrolní skupiny vidících.
Doufám, že tento článek byl pro čtenáře přínosem a že poslouží psychologům/amatérům jako podklad pro další výzkum toho, co a jak nevidomí lidé sní.
Amadeo, J., & Gomez, E. (1966). Oční pohyby, pozornost a snění u osob s celoživotní slepotou. Canadian Psychiatric Association Journal, 11, 501-507.
Bértolo, H., Paiva, T., Pessoa, L., Mestre, T., Marques, R., & Santos, R. (2003). Vizuální obsah snů, grafická reprezentace a aktivita alfa EEG u vrozeně nevidomých osob. Cognitive Brain Research, 15, 277-284.
Kerr, N., & Domhoff, G. W. (2004). „Vidí“ nevidomí ve svých snech doslova? Kritika nedávného tvrzení, že ano. Dreaming, 14, 230-233.
Kerr, N. H., Foulkes, D., & Schmidt, M. (1982). Struktura laboratorních zpráv o snech u nevidomých a vidících osob. Journal of Nervous and Mental Disease, 170, 286-294.
Kirtley, D. (1975). Psychologie slepoty. Chicago: Nelson-Hall.