O tom, jak se v seriálu Love, Simon řeší coming out

Pokud jste nežili pod kamenem, víte, že film „Love, Simon“ byl uveden do kin v Severní Americe minulý víkend, v pátek 16. března. Ve filmu hraje svérázný a okouzlující Nick Robinson a režíruje ho Greg Berlanti. Film natočený podle románu Becky Albertalliové „Simon vs. Homo Sapiens Agenda“ se soustředí na titulního hrdinu, který pátrá po pravé identitě Blue, Simonovy anonymní internetové lásky. Simon se přitom snaží skrývat svou homosexualitu před celým svým okolím.

Tento film je velkou událostí hned z několika důvodů. „Love, Simon“ je prvním velkým studiovým filmem (promiň, G.B.F.), který se soustředí na zápletku A (promiň, Perks of Being a Wallflower) o romantickém vztahu dospívajících gayů. Film je také finančně úspěšný, po prvním týdnu v kinech nasbíral v amerických pokladnách téměř 25 milionů. Kritici i diváci film rovněž hodnotili mimořádně pozitivně a označili ho za milý, srdečný a vtipný.

Traumatizován svými teenagery jsem byl skeptický, když jsem poprvé spatřil trailer. Na první pohled vypadal film „Love, Simon“ jako fantazie gayů o dokonalém homosexuálním dospívání. „Tenhle krásný jemně mluvící běloch nebude odrážet mou osobní historii, a to není fér!“, říkal jsem si. Poté, co jsem se vydal ven a shlédl film, jsem tady u počítače, abych vám všem sdělil, že si momentálně strkám vlastní nohu do pusy, zatímco vám píšu.

„Love, Simon“ je fantastický film, ale ne z důvodů, které si možná myslíte. Jak už to u romantických filmů pro teenagery bývá, je to známé. Existují i jiné LGBT filmy (a seriály), které mají mnohem originálnější zápletky. Pravděpodobně byla tato známost pro tvůrce filmu chytrým tahem; pravděpodobně právě to přimělo tolik náhodných diváků ke koupi vstupenek. Dialogy – ačkoli místy kýčovité – vytvářejí docela lehkou zábavu a několik vtipných momentů, ale nejsou nepodobné ničemu, co byste mohli slyšet ve filmu Johna Hughese. V čem film „Láska, Simon“ vítězí, je jeho optimismus. Miluju „Lásku, Simona“, protože je přesně takový, jaký jsem si myslel, že bude. Fantazie o dokonalém homosexuálním dospívání. A je to úžasné.

Doporučujeme:  Nekrofobie

Dobře, pokud jste film neviděli, doporučuji vám, abyste zde přestali, protože se vám chystám zkazit spoustu věcí.

Tady je důvod, proč jste se po zhlédnutí filmu „Love, Simon“ pravděpodobně cítili tak spokojeně.

… Do jisté míry. Nevím, jak to funguje u vás, ale já žiju v Torontu a tady škola začíná v 8:30 ráno. Neměla jsem auto, abych mohla řídit – někteří z vás ho možná měli nebo mají -, ale kdybych ho měla, vím, že bych nebyla dost dobrá kamarádka na to, abych před tímto začátkem vyzvedla tři další lidi a vyrazila do kavárny. Teď už se sotva dokážu probudit včas.

A shodneme se na tom, že Abby Suso (hraje ji Alexandria Shippová) měla Martinovi hodit drink do obličeje, když se postavil a začal křičet uprostřed Waffle House?

V čem tento film odvádí dobrou práci, je vyprávění o procesu coming-outu. V sedačce jsem se rozplakal, protože vím, jaké to je, když se mě rodiče ptají na mou „přítelkyni“ nebo když se mě kamarád ptá, na jaké holky jsem. Ještě víc jsem se rozbrečel, když Simon sledoval The Bachelor se svou rodinou, protože chápu, jak je trapné slyšet, když někdo z rodiny vtipkuje o homosexuálech – aniž by o tom věděl – na váš účet.

Film věnuje hodně času vnitřnímu dialogu uzavřeného Simona, což je něco, co má mnoho scenáristů tendenci uspěchat nebo přehlížet. Simon má milující rodinu a podporující přátele, ale stále v sobě nedokáže vzbudit potřebu přiznat se k nim. Sám Simon ujišťuje svou rodinu i nás, diváky, že je víc než jen svou sexualitou a stejným člověkem, jakým byl vždycky. Zdá se však, že tomu nedokáže doopravdy uvěřit, dokud ho o tom neujistí sama jeho matka.

Pochybnosti o sobě samém chápe každý, kdo strávil nějaký čas ve skříni. Měl jsem to štěstí, že jsem měl podobnou podporu, a i pro mě byla slova „jsem gay“ ochromující.

Doporučujeme:  5 věcí, za které nejste zodpovědní

To neznamená, že by Simon v boji za láskou a štěstím nemusel překonávat žádné překážky. Film bez problému není žádný film. Ale způsoby, jakými se tyto problémy absolutizují, nám nepřináší jen uspokojení; nutí nás přát si, aby náš život byl tak jednoduchý. Film „Láska, Simon“ umožňuje mnohým z nás zažít pozitivní reakce, po kterých jsme tolik toužili, když jsme vyšli ven.

Ve filmu se Leah, Abby a Nick stávají Simonovými nejlepšími přáteli. Simon se poprvé přizná k Abby, která mu odpoví pouhým „dobře“, „mám tě ráda“, úsměvem a objetím. Na nic se neptá. Abby to nepřekvapí, ani před rozhovorem nevěděla, že Simon je gay. Abbyina reakce je taková, v jakou všichni doufáme, když se přiznáme svým přátelům.

Leah a Nick se později dozvědí o Simonově sexualitě a všichni tři přátelé se nakonec na Simona rozzlobí. Napětí na jejich straně však nevzniká kvůli Simonově sexualitě, ale kvůli jeho neupřímnosti.

Přestože byl Simon odhalen na internetu, dostane příležitost se sám přiznat ke svým rodičům. Přestože jejich první interakce je rozpačitá a Simon se v následujícím týdnu své rodině vyhýbá, Simonovi rodiče nepřestávají svého syna oslovovat a říkají mu, že ho mají rádi a že jsou hrdí na to, jaký je.

Simonův otec se dokonce snaží vzít zpět vtipy a domněnky, které vyslovil, když si myslel, že je jeho syn heterosexuál.

Tyto scény nás s partnerem rozplakaly. Zatímco jeho dojala chvíle mezi matkou a synem na plátně (jsem si jistá, že pokud jste film viděli, slyšeli jste v kině někoho vzlykat), já jsem se rozplakala při Simonově rozhovoru s otcem po výstupu. Slova potvrzení, kterých se Simonovi dostává od jeho otce, jsou slova, která já od svého otce možná nikdy neuslyším, a tato scéna mi umožnila pocítit tuto podporu, i když to bylo jen zprostředkovaně.

Tato scéna byla pro mě osobně asi nejvíc katarzní. První den, kdy se Simon vrátil do školy jako přiznaný gay, vtrhnou do jídelny dva sportovci a zesměšňují Simona a jejich otevřeně homosexuálního spolužáka Martina.

Doporučujeme:  Benjamin McLane Spock

Paní Albrightová (hraje ji Natasha Rothwellová) zavřela. To. Down. Albrightová je nejen seřvala a poslala do ředitelny, ale také jim řekla to, co bychom si přáli, aby naši učitelé a autority říkali našim tyranům. „Takhle s námi mluvit nemůžete!“ vykřikují. Ale ona to udělala!

Tato scéna byla důležitá na mnoha úrovních. Tato scéna byla jako stvořená speciálně pro ty z nás, kteří chodí do školy nebo pracují v nepřátelském nebo nechráněném prostředí, kde může bigotnost zůstat bez kontroly. Tato scéna byla odpovědí na „no, tak to tady prostě chodí“.

Mohl bych o tomto filmu mluvit dál a dál, ale tady přestanu, protože si myslím, že jsem se vyjádřil. Tento film se pohybuje ve světě nejlepších scénářů. Tento film není relativní v tom smyslu, že je o homosexuálním chlapci, který byl opuštěn svými přáteli a potrestán svou rodinou poté, co se přiznal. Tento film není o chlapci, který byl kvůli své homosexualitě šikanován tak často, že musel přestoupit – nebo ještě hůř. Tento film není o chlapci, který se seznámil s někým online a nevyšlo mu to, protože internet je divný. Osobně si myslím, že spousta z nás už toho všeho viděla v běžném životě dost na to, abychom to viděli ve filmu.

„Love, Simon“ nám dává příležitost vidět svět pozitivity Simonovýma očima. Dává nám možnost vidět, jaký by mohl být coming out pro budoucí LGBT děti, které vyrůstají a učí se, co to znamená být sám sebou. Je to gay fantazie. A to je úžasné. Koneckonců, není právě tohle kouzlo filmu?