Pojem etický kalkul, je-li používán obecně, odkazuje na jakoukoli metodu určení postupu za okolností, které nejsou výslovně hodnoceny v etickém kodexu člověka.
Formální filosofie etického kalkulu je nedávný vývoj, který rozvíjí především Jason Delaney ve studiu etiky, kombinující prvky přirozeného výběru, samoorganizujících se systémů, vzniku a teorie algoritmů. Etický kalkul je založen na předpokladu, že morální a etické kódy jsou vznikající algoritmy, epifenomény velkých skupin vnímajících bytostí, a že daný morální kód nebo etický kód se chová organicky a snaží se prodlužovat sám sebe.
Podle etického kalkulu je nejetičtější postup v situaci absolutní, ale etický kodex sám o sobě není založen na statickém etickém kodexu, ale je funkcí okolností. Ideální Etik je postup, který v dané situaci podnikne všemocná, vševědoucí bytost. Optimální etika je nejlepší možný postup, který podnikne jedinec s danými omezeními. Standardem úsudku je pokračování situací, ve kterých je etika relevantní.
Zatímco etický kalkul je v některých ohledech podobný morálnímu relativismu, ten první nachází své opodstatnění v okolnostech, zatímco ten druhý závisí na společenském a kulturním kontextu morálního úsudku.
Etický kalkul by byl nejpřesněji považován za formu dynamického morálního absolutismu.