Spánkové chrámy (také známé jako snové chrámy nebo egyptské spánkové chrámy) jsou některými považovány za raný případ hypnózy před více než 4000 lety, pod vlivem Imhotepa. Imhotep sloužil jako kancléř a velekněz slunečního boha Ra v Heliopolis. Říkalo se, že byl synem Ptaha, jeho matka byla smrtelnice jménem Khredu-ankh.
Spánkové chrámy byly jakési nemocnice, které léčily nejrůznější neduhy, z nichž mnohé byly možná psychologického charakteru. Léčba zahrnovala prozpěvování, uvedení pacienta do transu nebo hypnotického stavu a analýzu jeho snů, aby bylo možné určit léčbu. Často se také používala meditace, půst, koupele a oběti božstvu patrona nebo jiným duchům. To lze považovat za ranou psychoterapii.
Chrámy spánku existovaly také na Blízkém východě a ve starověkém Řecku. V Řecku byly postaveny na počest Asclepia, řeckého boha medicíny a byly nazývány Asclepieion. Řecká léčba byla označována jako inkubace a zaměřovala se na modlitby k Asclepiovi za uzdravení. Podobná hebrejská léčba byla označována jako Kavanah a zahrnovala zaměření se na písmena hebrejské abecedy hlásající jméno Boha. Sir Mortimer Wheeler odkryl římský spánkový chrám v Lydney Parku v Gloucestershire v roce 1928 za pomoci mladého J.R.R. Tolkiena.