Skupinový domov je [komunitní zařízení]] navržená nebo přestavěná tak, aby sloužila jako nezabezpečený domov pro osoby, které sdílejí společnou vlastnost. Ve Spojených státech tento termín nejčastěji odkazuje na domovy určené pro osoby, které potřebují sociální pomoc a které jsou obvykle považovány za neschopné žít samy nebo bez řádného dohledu.
Lidé, kteří žijí v takovém skupinovém domově, mohou být zotavující se drogově závislí, vývojově postižení nebo mentálně postižení, zneužívaní nebo zanedbávaní mladíci a/nebo mladíci se záznamem v rejstříku trestů. Skupinový domov se od domova na půli cesty liší v tom, že není omezen na zotavující se závislé nebo odsouzené zločince a také v tom, že obyvatelé jsou obvykle povzbuzováni nebo po nich požadováno, aby se aktivně podíleli na údržbě domácnosti, například vykonáváním domácích prací nebo pomáháním při správě rozpočtu.
Obyvatelé mají obvykle 3 až 16 obyvatel a také vedoucího nebo obsluhu. Obyvatelé mohou mít vlastní pokoj nebo společné pokoje a společné prostory, jako je prádelna, koupelna, kuchyň a společné obývací prostory. Proti otevírání skupinových domů v sousedství se občas staví obyvatelé, kteří se obávají, že to povede k nárůstu kriminality a/nebo poklesu hodnoty nemovitostí.
Skupinový domov může také odkazovat na domovy, ve kterých jsou umístěny děti a mládež ze systému pěstounské péče, dokud se pro ně nenajdou pěstounské rodiny