v oblasti environmentální psychologie je tematická interpretace přístupem k interpretaci dědictví, který původně prosazoval profesor William J. Lewis (University of Vermont) a následně jej rozvíjel profesor Sam H. Ham (University of Idaho). V tematickém přístupu se interpret opírá o ústřední téma (tj. hlavní bod nebo sdělení), kterým se řídí vývoj komunikační činnosti nebo prostředku. Při prezentaci činnosti nebo prostředku tematický interpret rozvíjí téma tak, aby bylo pro publikum vysoce relevantní. Podle studií prezentace silně relevantního tématu výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se interpretovi podaří vyprovokovat publikum k přemýšlení o tématicky souvisejících otázkách.
Od počátku 21. století byl tematický přístup široce používán v přesvědčivých komunikačních kampaních zaměřených na ovlivnění chování životního prostředí, zejména těch, které se týkají spotřeby energie a vody, a v programech bezpečnosti práce a komunikace o rizicích. V širších oblastech udržitelného rozvoje a komunikace o rizicích se často používá termín tematická komunikace (spíše než tematická „interpretace“). Oba přístupy jsou však totožné a oba jsou do značné míry spojeny s Hamovou knihou Environmentální interpretace (1992).
V každodenní realitě zahrnuje praxe tematického výkladu tematickou komunikaci interpretivních přírodovědců, pedagogů zoologických zahrad a muzeí, průvodců, docentů, správců parku a dalších komunikátorů v přírodním a kulturním prostředí. Obvykle se vyžaduje, aby tlumočníci zajímavým a poutavým způsobem prezentovali složité a potenciálně suché předměty netechnickým dobrovolným posluchačům (často sestávajícím z turistů). Tematický přístup může zahrnovat jakoukoli metodu, která zvyšuje relevanci tématu tlumočníka pro posluchače, například přirovnání, analogie a příběhy, které spojují neznámé věci s věcmi, které již posluchače zajímají.
Ham poprvé formálně představil tematický přístup ve své knize z roku 1992, v níž nastínil rámec „EROT“ (Enjoyable, Relevant, Organized, Thematic). Ham těžce čerpal z přesvědčivého komunikačního výzkumu, na počátku nového tisíciletí zdokonalil rámec EROT a přejmenoval jej na TORE model tematické interpretace. Nejpodrobnější prezentace modelu TORE je v Interpretation– Making a difference on purpose, který Ham publikoval v roce 2013.
Existují zjevné paralely mezi Hamovým pohledem na tematickou interpretaci a pohledem Freemana Tildena, který je všeobecně považován za zakladatele oblasti interpretace. Nejdůležitější paralelou je, že oba chápou interpretaci jako proces, jehož cílem je vyprovokovat posluchače k vlastnímu myšlení a tím rozvíjet vlastní subjektivní chápání světa. To je v kontrastu s názorem, že interpretace dává posluchačům instrukce, aby znali nebo akceptovali tlumočníkovo chápání věcí.
Zdá se, že Tilden i Ham jsou silně ovlivněni názory konstruktivistických teoretiků učení – zejména názory kognitivního konstruktivisty Jeana Piageta a sociálního konstruktivisty Lva Vjotského. V duchu konstruktivistické teorie učení Piaget i Vjotskij chápali učení jako výsledek poznání, které je vytvořeno uvnitř vlastní hlavy studujícího, místo aby je tam „vložil“ pedagog. Jak Tilden, tak později i Ham prosazovali velmi podobný názor v oblasti interpretace. Podle obou je-li interpretace pro své publikum silně relevantní, je pravděpodobné, že vyvolá myšlení a rozpracování.
Tematický přístup k interpretaci byl zpopularizován v knize Environmentální interpretace (1992) Dr. Sama H. Hama (University of Idaho), která se stala standardní četbou mnoha studentů interpretace a interpretačního průvodcovství. Před knihou Dr. Hama jsou dalšími dvěma přispěvateli do oblasti interpretace její zakladatel Freeman Tilden a jeho kniha Interpreting Our Heritage (1957)] a Dr. Grant W. Sharpe (University of Washington) a jeho práce Interpreting the Environment.