Psychosociální uzdravení, neboli model uzdravení, odkazuje na proces uzdravení se z duševní poruchy nebo závislosti na látkách a/nebo z toho, že je takto označován. Zotavení bylo definováno jako „cesta jedince uzdravení a transformace, aby žil smysluplný život v komunitě podle své volby a zároveň se snažil dosáhnout maximálního lidského potenciálu“ (Ministerstvo zdravotnictví a lidských služeb USA, 2005). Zahrnuje filozofii podpory, respektu, zmocnění, volby, naděje a sociálního začlenění. Koncept uzdravení v užívání duševního zdraví, který vznikl v programech na překonání závislosti na látkách, vzešel z deinstitucionalizace, jejímž výsledkem bylo více jedinců žijících v komunitním prostředí, ale bylo zde vnímáno selhání podporovat plné uzdravení nebo umožnit řádné začlenění do komunity smysluplným způsobem. Model obnovy je formou sociálního modelu zdravotního postižení na rozdíl od lékařského modelu zdravotního postižení a může zahrnovat „konzumenty“ a „přeživší“ služeb duševního zdraví, jakož i odborníky na duševní zdraví.
Ve všeobecném lékařství nebo psychiatrii se rekonvalescence již dlouho používá k označení konce určité zkušenosti s onemocněním. V kontextu dlouhodobých stavů se může jednat o období remise, a tedy potenciálně relapsu.
Koncept plného ‚zotavení‘ jako obecné filozofie byl nejprve popularizován ve vztahu k programům užívání látek, včetně dvanáctistupňových přístupů.
Koncepce úplného uzdravení se objevila jako významné paradigma v oblasti duševního zdraví a začala být stále více uplatňována v politikách a postupech systémů duševního zdraví.
Pro mnohé má „uzdravení“ politický i osobní dopad, kde uzdravení znamená
najít smysl, zpochybnit předsudky, získat zpět zvolený život a místo ve společnosti, potvrdit vlastní já. Uzdravení lze tedy považovat za jeden z projevů posílení. Uzdravení je individuální expierince spotřebitele; je to zásadní změna v pojetí spotřebitele o sobě samém. Je důležité si uvědomit, že důležitým rysem uzdravení z duševní nemoci je, že spotřebitel musí být otevřený neúspěchu, zklamání a možnému relaspe; že mít realistickou apanáž pro takové umožňuje větší potenciál pro úspěšný pokrok ve snižování příznaků.
V psychiatrické rehabilitaci se naproti tomu uzdravení z velké části týká funkčních kritérií a snížení psychosociálního postižení. Uzdravení znamená zlepšení a udržení osobní způsobilosti v jedné nebo více hlavních
oblastech života, ať už jde o práci, bydlení, vztahy nebo rekreaci.
Někteří lidé a organizace se pokoušejí přeměnit systém duševního zdraví na systém založený na uzdravení s rozšířeným výběrem služeb a podpor založených na uzdravení. K tomu dochází ve Spojených státech prostřednictvím plánů amerického ministerstva zdravotnictví a lidských věd na rozvoj Národní iniciativy pro uzdravení (National Recovery Initiative, NRI) a Státní iniciativy pro uzdravení (State Recovery Initiatives, SRI) zahrnující přechod k plánování zaměřenému na spotřebitele nebo na spotřebitele, s finančními mechanismy, které podporují zvýšenou kontrolu spotřebitelů, a vytvářením rolí spotřebitelů při poskytování a podpoře služeb. Plánují se zvláštní podvýbory, které: zahájí celostátní osvětovou kampaň zaměřenou na obnovu a boj proti stigmatizaci; vypracují a syntetizují modelové politiky pro uzdravení, jakož i materiály pro školení spotřebitelů v účasti v řídících a dozorčích orgánech; vypracují materiály a vyškolí spotřebitele v provádění hodnocení výkonnosti systémů duševního zdraví; poskytnou sítě a technickou pomoc s cílem napomoci dalšímu rozvoji služeb provozovaných ve vzájemné spolupráci
duševní zdraví zotavení vzdělávací prezentace Psychiatric Rehabilitation Journal 30 (1) pp. 46-53