Podle teorie stanovování agendy, kterou v 70. letech prosazovali Maxwell McCombs a Donald Shaw, stanovují masová média agendu veřejného mínění tím, že zdůrazňují určité otázky. Při studiu způsobu, jakým se v médiích probíraly politické kampaně, zjistili Shaw a McCombs, že hlavním efektem zpravodajských médií je stanovování agendy, které lidem neříká, co si mají myslet, ale o čem mají přemýšlet. Stanovení agendy je obvykle označováno jako funkce masových médií a ne jako teorie (McCombs & Shaw, 1972).
Teorie vysvětluje korespondenci mezi rychlostí, jakou média pokrývají příběh, a tím, do jaké míry si lidé myslí, že tento příběh je důležitý. Bylo prokázáno, že k této korespondenci opakovaně dochází.
Má se za to, že ke stanovování agendy dochází proto, že tisk musí být ve zpravodajství selektivní. Zpravodajské servery fungují jako strážci informací a rozhodují o tom, co mají a co nemají hlásit. To, co veřejnost v daném čase ví a zajímá, je většinou produktem mediální stráže.
Funkce sestavování agendy je třídílný proces:
Jednou z debat mezi výzkumníky je otázka kauzality: způsobuje mediální agenda veřejnou agendu, nebo naopak? Iyengar a Kinder stanovili kauzalitu experimentální studií, kde identifikovali, že priming, živost prezentace a pozice jsou všechny určující faktory významu přikládaného zpravodajskému příběhu. Otázka, zda existuje vliv veřejné agendy na mediální agendu, je však otevřená otázkám.
Základní myšlenky teorie lze vystopovat až k dílu Waltera Lippmanna, významného amerického novináře. Lippmann (1922) navrhl, že lidé nereagují přímo na události v reálném světě, ale žijí v pseudoprostředí složeném z „obrazů v našich hlavách“. Média by hrála důležitou roli ve vytváření těchto obrazů a formování pseudoprostředí. Základní premisu teorie v její moderní podobě však poprvé formuloval Bernard Cohen (1963): „[Tisk] nemusí být po většinu času úspěšný ve sdělování čtenářům, co si mají myslet, ale je ohromě úspěšný ve sdělování čtenářům, co si mají myslet“ (str.13).