GNU General Public License (GNU GPL nebo jednoduše GPL) je široce používaná licence svobodného software, původně napsaná Richardem Stallmanem pro projekt GNU. GPL je nejpopulárnějším a nejznámějším příkladem typu silné copyleftové licence, která vyžaduje, aby odvozená díla byla dostupná pod stejným copyleftem. Podle této filozofie se říká, že GPL poskytuje příjemcům počítačového programu práva definice svobodného softwaru a používá copyleft, aby zajistila zachování svobod, i když je dílo změněno nebo přidáno. To je na rozdíl od permisivních licencí svobodného softwaru, jejichž standardním příkladem jsou licence BSD.
GNU Lesser General Public License (LGPL) je upravená, tolerantnější verze GPL, původně určená pro některé softwarové knihovny. Existuje také GNU Free Documentation License, která byla původně určena pro použití s dokumentací pro GNU software, ale byla také přijata pro jiné účely, například pro projekt Wikipedie.
GPL byla napsána Richardem Stallmanem v roce 1989 pro použití s programy vydanými jako součást projektu GNU. Původní GPL byla založena na sjednocení podobných licencí používaných pro rané verze GNU Emacs, GNU Debugger a GNU Compiler Collection. Tyto licence obsahovaly podobná ustanovení jako moderní GPL, ale byly specifické pro každý program, což je činilo nekompatibilními, přestože se jednalo o stejnou licenci. Stallmanovým cílem bylo vytvořit jednu licenci, která by mohla být použita pro jakýkoliv projekt, což by umožnilo mnoha projektům sdílet kód.
Někteří pozorovatelé se domnívají, že silný copyleft poskytovaný GPL byl klíčový pro úspěch Linuxu a dával programátorům, kteří k němu přispěli, jistotu, že jejich práce prospěje celému světu a zůstane svobodná, místo aby byla využívána softwarovými společnostmi, které by nemusely nic vracet komunitě.
Verze 3 byla vyvinuta, aby se pokusila tyto obavy rozptýlit. Oficiálně byla vydána 29. června 2007.
Druhým problémem bylo, že distributoři mohli přidat další omezení, buď přidáním omezení do licence, nebo kombinací softwaru s jiným softwarem, který měl jiná omezení na jeho distribuci. Pokud by se tak stalo, pak by se spojení obou souborů omezení vztahovalo na kombinované dílo, tudíž by mohla být přidána nepřijatelná omezení. Aby se tomu zabránilo, GPLv1 řekl, že upravené verze jako celek musí být distribuovány za podmínek v GPLv1. Proto by software distribuovaný za podmínek GPLv1 mohl být kombinován se softwarem za benevolentnějších podmínek, protože by to nezměnilo podmínky, za kterých by mohl být celek distribuován, ale software distribuovaný pod GPLv1 by nemohl být kombinován se softwarem distribuovaným pod více restriktivní licencí, protože by to bylo v rozporu s požadavkem, aby byl celek distribuovatelný za podmínek GPLv1.
Podle Richarda Stallmana byla hlavní změnou v GPLv2 klauzule „Liberty or Death“, jak ji nazývá – Sekce 7. Tato sekce říká, že pokud má někdo uložena omezení, která mu brání v distribuci softwaru krytého GPL způsobem, který respektuje svobodu ostatních uživatelů (například pokud právní rozhodnutí uvádí, že může distribuovat software pouze v binární podobě), nemůže jej distribuovat vůbec.
V roce 1990 začínalo být zřejmé, že méně omezující licence bude strategicky užitečná pro některé softwarové knihovny; když byla v červnu 1991 vydána verze 2 GPL (GPLv2), byla proto zavedena druhá licence – Library General Public License (LGPL) byla zavedena ve stejnou dobu a očíslována verzí 2, aby bylo zřejmé, že se obě doplňují. Čísla verzí se rozcházela v roce 1999, když byla vydána verze 2.1 LGPL, která ji přejmenovala na GNU Lesser General Public License, aby odrážela její místo ve filosofii GNU.
Koncem roku 2005 oznámila Nadace pro svobodný software (FSF) práci na verzi 3 GPL (GPLv3). 16. ledna 2006 byl zveřejněn první „diskusní návrh“ GPLv3 a začala veřejná konzultace. Veřejná konzultace byla původně plánována na devět až patnáct měsíců, ale nakonec se protáhla na osmnáct měsíců se zveřejněním čtyř návrhů. Oficiální GPLv3 vydala FSF 29. června 2007. GPLv3 napsal Richard Stallman s právním poradcem z Eben Moglen a Software Freedom Law Center.
Další významné změny zahrnují možnost autorů přidat do svých příspěvků určité dodatečné podmínky nebo požadavky. Jeden z těchto nových volitelných požadavků, někdy označovaný jako klauzule Affero, má splnit požadavek týkající se softwaru jako služby; povolené přidání tohoto požadavku činí GPLv3 kompatibilní s Affero General Public License.
Veřejný konzultační proces byl koordinován Free Software Foundation za pomoci Software Freedom Law Center, Free Software Foundation Europe a dalších skupin svobodného software. Připomínky byly shromážděny od veřejnosti prostřednictvím webového portálu gplv3.fsf.org. Tento portál provozuje účelově psaný software zvaný stet. Tyto připomínky byly předány čtyřem výborům složeným přibližně ze 130 lidí, včetně příznivců a odpůrců cílů FSF. Tyto výbory prozkoumaly připomínky předložené veřejností a předaly jejich shrnutí Stallmanovi k rozhodnutí o tom, co bude licence dělat.
V průběhu veřejné konzultace bylo k prvnímu návrhu předloženo 962 připomínek.
Do konce bylo předloženo celkem 2 636 připomínek.
Třetí návrh byl zveřejněn 28. března 2007. Tento návrh obsahoval jazyk, který měl zabránit křížovým licencím na patenty, jako byla kontroverzní patentová dohoda mezi Microsoftem a Novellem, a omezuje anti-tivoizační doložky na právní definici „uživatele“ nebo „spotřebního produktu“. Výslovně také odstranil část o „geografických omezeních“, jejichž pravděpodobné odstranění bylo oznámeno při zahájení veřejné konzultace.
Čtvrtý diskusní návrh, který byl poslední, byl vydán 31. května 2007. Zavedl kompatibilitu licencí Apache, vyjasnil roli externích dodavatelů a udělal výjimku, aby se zabránilo domnělým problémům dohody ve stylu Microsoft-Novell, když v paragrafu 11 odstavec 6 říká, že
Zahrnuté dílo nesmíte zprostředkovat, pokud jste stranou ujednání s třetí stranou, která se zabývá distribucí softwaru, podle kterého platíte třetí straně na základě rozsahu vaší činnosti zprostředkování díla a podle kterého třetí strana uděluje, kterékoli ze stran, které by od vás obdržely kryté dílo, diskriminační patentovou licenci […]
To má za cíl učinit budoucí takové dohody neúčinnými. Licence má také způsobit, že Microsoft rozšíří patentové licence, které poskytuje zákazníkům Novellu na používání softwaru GPLv3, na všechny uživatele tohoto softwaru GPLv3; to je možné pouze v případě, že Microsoft je právně „přenašečem“ softwaru GPLv3.
Jiní, zejména někteří významní vývojáři linuxového jádra, to komentovali pro masová média a vydávali veřejná prohlášení o svých námitkách vůči částem diskusních návrhů 1 a 2.
Podmínky GPL jsou dostupné každému, kdo obdrží kopii díla, na které je aplikována GPL (dále jen „nabyvatel licence“). Každý nabyvatel licence, který dodrží podmínky, dostane svolení k úpravě díla, stejně jako ke kopírování a redistribuci díla nebo jakékoli odvozené verze. Nabyvatel licence je oprávněn za tuto službu účtovat poplatek, nebo to udělat zdarma. Tento druhý bod odlišuje GPL od softwarových licencí, které zakazují komerční redistribuci. FSF argumentuje, že svobodný software by neměl klást omezení na komerční využití, a GPL výslovně uvádí, že díla GPL mohou být prodávána za jakoukoli cenu.
GPL dále uvádí, že distributor nesmí uvalit „další omezení na práva udělená GPL“. To zakazuje činnosti, jako je distribuce softwaru na základě dohody o mlčenlivosti nebo smlouvy. Distributoři pod GPL také udělují licenci na jakýkoli ze svých patentů praktikovaných softwarem, aby mohli tyto patenty praktikovat v softwaru GPL.
Distribuční práva udělená GPL pro modifikované verze díla nejsou bezpodmínečná. Když někdo distribuuje dílo pod GPL plus vlastní modifikace, požadavky na distribuci celého díla nemohou být větší než požadavky, které jsou v GPL.
Copyleft tedy využívá autorské právo k dosažení opaku svého obvyklého účelu: místo toho, aby ukládalo omezení, uděluje práva jiným osobám způsobem, který zajišťuje, že práva nemohou být následně odejmuta. Zajišťuje také, aby nebyla poskytnuta neomezená práva na přerozdělování, pokud by byla v prohlášení copyleftu nalezena nějaká právní vada.
Copyleft platí pouze v případě, že osoba usiluje o redistribuci programu. Je dovoleno vytvářet soukromé upravené verze, bez povinnosti prozradit úpravy, pokud upravený software není distribuován nikomu jinému. Všimněte si, že copyleft platí pouze pro software a ne pro jeho výstup (pokud tento výstup není sám odvozeným dílem programu); například veřejný webový portál s upraveným derivátem systému pro správu obsahu pod GPL není povinen distribuovat své změny do základního softwaru.
Licenční a smluvní otázky
GPL byla koncipována jako licence, nikoli jako smlouva. V některých jurisdikcích zvykového práva je právní rozlišení mezi licencí a smlouvou důležité: smlouvy jsou vymahatelné podle smluvního práva, zatímco licence jsou vymáhány podle autorského práva. Toto rozlišení však není užitečné v mnoha jurisdikcích, kde nejsou rozdíly mezi smlouvami a licencemi, jako jsou například systémy občanského práva.
Ti, kteří nesouhlasí s podmínkami GPL, nemají podle autorského práva povolení kopírovat nebo šířit licencovaný software GPL nebo odvozená díla. Mohou však software používat, jak se jim zlíbí.[upřesnit]
Text GPL je sám chráněn autorskými právy a autorská práva má Nadace pro svobodný software (FSF). FSF však nedrží autorská práva k dílu vydanému pod GPL, pokud autor výslovně nepřidělí autorská práva FSF (což se zřídka děje s výjimkou programů, které jsou součástí projektu GNU). Pouze jednotliví držitelé autorských práv mají právo podat žalobu, pokud dojde k porušení licence.
FSF umožňuje lidem vytvářet nové licence založené na GPL, pokud odvozené licence nepoužívají preambuli GPL bez povolení. To je však odrazující, protože taková licence je obecně s GPL neslučitelná. (Více informací najdete v GPL FAQ.)
Mezi další licence vytvořené projektem GNU patří GNU Lesser General Public License a GNU Free Documentation License.
Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný záznam o tom, že by někdo GPL obcházel dynamickým spojováním a napadáním, když mu držitel autorských práv vyhrožuje žalobami, omezení se zdá být de facto vymahatelné, i když ještě není de iure prokázáno.[původní výzkum?]
V roce 2002 MySQL AB zažalovala Progress NuSphere za porušení autorských práv a ochranných známek u okresního soudu Spojených států. NuSphere údajně porušila autorská práva MySQL tím, že propojila kód pro typ tabulky Gemini se serverem MySQL. Po předběžném slyšení před soudkyní Patti Sarisovou 27. února 2002 se strany zapojily do jednání o vyrovnání a nakonec se dohodly. Soudkyně Sarisová při slyšení „neviděla žádný důvod“, že by GPL nebyla vymahatelná.
V srpnu 2003 SCO Group prohlásila, že se domnívá, že GPL nemá žádnou právní platnost a že se hodlá soudit o části kódu údajně zkopírované ze SCO Unixu do linuxového jádra. To byl pro ně problematický postoj, protože distribuovali Linux a další GPL kód ve své Caldera OpenLinux distribuci a existuje jen málo důkazů, že by na to měli nějaké zákonné právo, kromě podmínek GPL. Více informací viz SCO-Linux kontroverze a SCO v. IBM.
Toto rozhodnutí bylo důležité, protože to bylo poprvé, kdy soud potvrdil, že porušení podmínek GPL bylo aktem porušení autorských práv. Případ však nebyl tak zásadním testem pro GPL, jak někteří došli k závěru. V tomto případě nebyla napadena vymahatelnost samotné GPL. Místo toho se soud pouze snažil zjistit, zda samotná licence platí.
V květnu 2005 podal Daniel Wallace žalobu na Free Software Foundation (FSF) v jižním distriktu Indiany s tvrzením, že GPL je nezákonný pokus o stanovení cen na nulu. Žaloba byla v březnu 2006 zamítnuta s odůvodněním, že Wallace neuvedl platnou antimonopolní žalobu; soud poznamenal, že „GPL podporuje, spíše než odrazuje, volnou soutěž a distribuci počítačových operačních systémů, jejichž výhody přímo přecházejí na spotřebitele“. Wallaceovi byla odepřena možnost další změny jeho stížnosti a bylo mu nařízeno uhradit FSF soudní výlohy.
8. září 2005 rozhodl Ústřední okresní soud v Soulu, že GPL nemá žádnou právní relevanci, pokud jde o případ, který se zabývá obchodním tajemstvím odvozeným z díla licencovaného pod GPL. Obžalovaní argumentovali, že vzhledem k tomu, že není možné zachovat obchodní tajemství a zároveň být v souladu s GPL a distribuovat dílo, nejsou v rozporu s obchodním tajemstvím. Tento argument byl posouzen bez zdůvodnění.
6. září 2006 zvítězil projekt gpl-violations.org v soudním sporu s D-Link Germany GmbH ohledně nevhodného a autorskými právy porušujícího užívání částí jádra operačního systému Linux společností D-Link. Rozsudek nakonec poskytl oficiální právní precedens, že GPL je platná a právně závazná a že obstojí u německého soudu.
Koncem roku 2007 se vývojáři BusyBoxu a Software Freedom Law Center pustili do programu, který měl zajistit soulad s GPL od distributorů BusyBoxu ve vestavěných systémech, a žalovali ty, kteří se nepodřídili. Tvrdilo se, že jde o první použití soudů USA pro vymáhání závazků GPL. Viz BusyBox GPL žaloby.
Kompatibilita a udělování více licencí
Rychlý průvodce kompatibilitou licencí s GPL
Příklady kompatibilních a nekompatibilních licencí naleznete také v seznamu softwarových licencí schválených FSF.
Řada podniků používá dual-licensing k distribuci GPL verze a prodává proprietární licenci společnostem, které chtějí kombinovat balíček s proprietárním kódem, s použitím dynamického propojení nebo bez něj. Příkladem takových společností jsou MySQL AB, Nokia (Qt toolkit), Namesys (ReiserFS) a Red Hat (Cygwin).
GPL je mnohými svými kritiky popisována jako „virální“, protože GPL umožňuje pouze zprostředkování celých programů, což znamená, že programátoři nesmějí zprostředkovávat programy, které se odkazují na knihovny s licencí nekompatibilní s GPL. Takzvaný „virální“ efekt toho spočívá v tom, že za takových okolností nemůže být nesourodě licencovaný software kombinován, pokud nedojde ke změně jedné z licencí. I když teoreticky by mohla být změněna kterákoli licence, ve „virálním“ scénáři nemůže být GPL prakticky změněna (protože software může mít tolik přispěvatelů, z nichž někteří pravděpodobně odmítnou), zatímco licence jiného softwaru může být prakticky změněna.
To je součástí filozofického rozdílu mezi GPL a permisivními licencemi svobodného software, jako jsou licence ve stylu BSD, které takový požadavek na modifikované verze nekladou. Zatímco zastánci GPL věří, že svobodný software by měl zajistit, že jeho svobody budou zachovány po celou cestu od vývojáře až k uživateli, jiní věří, že zprostředkovatelé mezi vývojářem a uživatelem by měli mít možnost šířit software jako nesvobodný software. Přesněji řečeno, GPL požaduje, aby k redistribuci docházelo pod podmínkou GPL, zatímco „permisivnější“ licence umožňují redistribuci pod licencemi více omezujícími než původní licence.
Navíc projekt FreeBSD uvedl, že „méně medializované a nezamýšlené použití GPL je to, že je velmi příznivé pro velké společnosti, které chtějí podrazit softwarové společnosti. Jinými slovy, GPL je velmi vhodná pro použití jako marketingová zbraň, potenciálně snižující celkový ekonomický prospěch a přispívající k monopolistickému chování“.
GPL nemá žádnou doložku o odškodnění, která by výslovně chránila správce a vývojáře před soudními spory vyplývajícími z bezskrupulózního příspěvku. (Pokud vývojář předloží existující patentované nebo autorské dílo projektu GPL a prohlásí ho za svůj vlastní příspěvek, mohou být všichni správci projektu a dokonce i ostatní vývojáři právně odpovědní za škody způsobené držiteli autorského práva nebo patentu.) Nedostatek odškodnění je jednou z kritik, která vedla Mozillu k vytvoření Mozilla Public License spíše než k použití GPL nebo LGPL.[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] Nicméně Mozilla později znovu oživila své dílo pod GPL/LGPL/MPL triple licencí, kvůli problémům s nekompatibilitou MPL s GPL.
Někteří vývojáři softwaru shledali rozsáhlý rozsah GPL příliš restriktivním. Například Bjørn Reese a Daniel Stenberg měli pocit, že jejich volba GPL pro jejich software vytvořila „quodque pro quo“ (latinsky „Všechno za něco“) pro vývojáře jiného softwaru, který se spojil s jejich. Z tohoto důvodu v roce 2001 opustili GPLv2 ve prospěch méně restriktivních copyleftových licencí.
Konkrétním příkladem licenční nekompatibility je ZFS od Sun Microsystems, protože je licencován pod GPL nekompatibilním CDDL a je kryt několika Sun patenty, nemůže se připojit k linuxovému jádru licencovanému pod GPL.
Někteří také tvrdili, že GPL by mohla a měla být kratší.