Úvod do psychoanalýzy (Vorlesungen zur Einführung in die Psychoanalyse) je jedno z nejznámějších děl Sigmunda Freuda, počítáno pro širokou čtenářskou obec. Ve své první části (od 1. do 28. přednášky) Freud nadšeně nastiňuje svůj přístup k nevědomí, snům, teorii neuróz a některým technickým otázkám v podobě, v jaké byla formulována v době čtení přednášek ve Vídni v letech 1916-1917. Z některých zde nastíněných pozic Freud následně odmítl, mnohé doplňuje a rozvíjí či reviduje ve svých pozdějších dílech. Druhá část („nová série přednášek, od 29. do 35.) nebyla nikdy předtím čtena veřejnosti, má odlišný styl prezentace, někdy vyžaduje od čtenáře školení, někdy polemické.
Tato práce nabízí čtenáři seznámit se s Freudovými pojmy, vystopovat logiku jeho argumentů a spojit jeho závěry. Forma „Přednášek“ Freud umožňuje živou polemiku, neustále zapojuje čtenáře do diskuse, aby zdůvodnil své názory, podložil je příklady ze života a z klinické praxe, aby identifikoval neobjasňující a slabé stránky teorie je třeba dále rozpracovat.
Podle předmluvy:
Těchto osmadvacet přednášek laikům je elementárních a téměř konverzačních. Freud přednáší s upřímností, která téměř zaráží obtíže a omezení psychoanalýzy, a také popisuje její hlavní metody a výsledky tak, jak to dokáže jen mistr a původce nové myšlenkové školy. Tyto kurzy jsou zároveň jednoduché a téměř důvěrné a sledují a shrnují výsledky třicetiletého obětavého a usilovného výzkumu. I když nejsou vůbec kontroverzní, mimochodem vidíme v jasnějším světle rozdíly mezi mistrem a některými jeho význačnými žáky.