Navštěvoval státní školy ve Wisconsinu a Illinois. Získal mnoho titulů a úspěchů ve vzdělání: Ohio Wesleyan University, 1922 M.A. Ohio State University, 1924 Ph.D., Chemistry Ohio State University, 1953-54 Fulbright Scholar, University of Canterbury, Nový Zéland, 1961 Fulbright Scholar University of Buenos Aires, 1962 Honorary Degree Sc. Adelphi University, 1963 Čestný doktorát Ohio Wesleyan University.
V roce 1924 publikoval v časopise Journal of Physics and Chemistry řadu článků o struktuře atomu. Jako postdoktorand odešel na Harvardovu univerzitu, kde studoval strukturu atomu a publikoval články v časopisech pro fyziku a chemii.
V roce 1928 se rozhodl změnit povolání, a tak se začal věnovat experimentálnímu vzdělávání. Stal se docentem na Wisconsinské univerzitě. V roce 1940 se stal profesorem pedagogiky na Chicagské univerzitě na katedře vývoje dětí na univerzitách. Pracoval v oblasti stárnutí. V témže roce se opět zajímal o mezinárodní a srovnávací aspekty vzdělávání. Napsal několik knih a publikoval řadu článků. Jeho nejznámější kniha se jmenuje „Human Development and Education“.
Byl uveden do Mezinárodní síně slávy vzdělávání dospělých a dalšího vzdělávání.
Intelektuální příspěvky
Havighurstův výzkum v oblasti vzdělávání se významně zasloužil o rozvoj vzdělávání ve Spojených státech. Vzdělávací teorie před Havighurstem byla v podstatě starou školou, kde se děti učily zpaměti a málo se věnovala tomu, jak se děti vyvíjejí. V letech 1948 až 1953 rozvíjel svou velmi vlivnou teorii vývoje člověka a vzdělávání. Klenotem jeho výzkumu byl vývojový úkol. Havighurst se snažil definovat vývojová stádia na mnoha úrovních.
Havighurst určil šest hlavních fází lidského života, které zahrnují narození až stáří.
Model vývojových úkolů, který Havighurst vyvinul, byl závislý na věku.
Vzdělávací práce a občanská práva
V letech 1967 až 1971 řídil Havighurst Národní studii o indiánském vzdělávání, kterou financoval americký úřad pro vzdělávání. Do plánování studie zapojil indiánské obyvatele a pomáhal při práci v terénu a analýze dat. Ze závěrů vyplynulo, že vzdělávání indiánské mládeže se ve Spojených státech značně liší v závislosti na mnoha faktorech, jako je financování, lokalita, učební plán, vyučující, míra izolace a kulturní rozdíly. Doporučení zahrnovala hledání způsobů, jak by původní obyvatelé Ameriky mohli mít větší vliv na své vzdělávání, a zřízení Národní komise pro indiánské vzdělávání.
Koncem 60. a v 70. letech se Havighurst zaměřil na problémy městského školství. Provedl studii veřejných středních škol v pětačtyřiceti největších městech Spojených států. Studie zkoumala: vzdělávací cíle, strukturu a organizaci školy, charakteristiky zaměstnanců, učební osnovy, aktivity studentů, studentský aktivismus a vztahy mezi školou a komunitou. Havighurst dospěl k závěru, že v letech 1969 až 1970 docházelo k větší a hlubší segregaci a oddělování středoškolských studentů různých socioekonomických a etnických skupin než před deseti či dvaceti lety. V roce 1977, ve svých sedmasedmdesáti letech, se stal spoluautorem knihy, v níž na základě svého výzkumu vypracoval řadu zásad a postupů pro zlepšení velkoměstských škol.
„Moderní svět potřebuje lidi s komplexní identitou, kteří jsou intelektuálně samostatní a připravení vyrovnat se s nejistotou, kteří jsou schopni tolerovat nejednoznačnost a nenechají se strachem strhnout k rigidnímu přístupu k problémům s jediným řešením, kteří jsou racionální, předvídaví a hledají fakta, kteří dokáží vyvozovat závěry a řídit své chování s ohledem na předvídané důsledky, kteří jsou altruističtí a rádi dělají pro druhé a kteří rozumí společenským silám a trendům.“
„Úspěšná matka osvobozuje své děti a sama se přitom stává svobodnou.“
„Dva základní principy vzdělávání jsou poznávání a oceňování.“
„Umění přátelství je v naší společnosti málo pěstováno.“