V epidemiologii se absolutním snížením rizika nebo rozdílem rizik rozumí snížení rizika dané aktivity nebo léčby ve vztahu ke kontrolní aktivitě nebo léčbě. Je to inverze počtu potřebného k léčbě.
Vezměme si například hypotetický lék, který snižuje relativní riziko rakoviny tlustého střeva o 50% během pěti let. I bez tohoto léku je rakovina tlustého střeva poměrně vzácná, možná 1 ze 3 000 v každém pětiletém období. Podíl rakoviny tlustého střeva při pětileté léčbě tímto lékem je tedy 1/6 000, protože při léčbě 6 000 lidí tímto lékem lze očekávat snížení počtu případů rakoviny tlustého střeva ze 2 na 1.
Obecně platí, že absolutní snížení rizika se obvykle počítá s ohledem na dvě léčby A a B, přičemž A je typicky lék a B placebo (v našem příkladu výše je A pětiletá léčba hypotetickým lékem a B je léčba placebem, tj. žádná léčba). Definovaný cílový parametr musí být specifikován (v našem příkladu: výskyt rakoviny tlustého střeva v pětiletém období). Pokud jsou známy pravděpodobnosti pA a pB tohoto cílového parametru při léčbě A, respektive B, pak se absolutní snížení rizika počítá jako (pB – pA).
Inverze absolutního snížení rizika, NNT, je důležitým měřítkem ve farmakoekonomii. Pokud je klinický endpoint dostatečně devastující (např. smrt, infarkt), mohou být v určitých situacích stále indikovány léky s nízkým absolutním snížením rizika. Pokud je endpoint nevýznamný, mohou zdravotní pojišťovny odmítnout proplácení léků s nízkým absolutním snížením rizika.
Surový výpočet absolutního snížení rizika je pravděpodobnost (o 0,003 případů na osobu méně, použijeme-li výše uvedený příklad rakoviny tlustého střeva). Autoři jako Ben Goldacre se domnívají, že tato informace je nejlépe prezentována jako přirozené číslo v kontextu výchozího rizika („redukuje 2 případy rakoviny tlustého střeva na 1 případ, pokud léčíte 6 000 lidí po dobu pěti let“). Přirozená čísla, která se používají v počtu potřebném k léčbě přístupu, jsou snadno srozumitelná i neodborníkům.