Anti-Müllerův hormon známý také jako AMH je bílkovina, která je u lidí kódována genem AMH. Inhibuje vývoj Müllerových kanálků (paramesonephrických kanálků) v mužském embryu. Byl také nazýván Müllerův inhibiční faktor (MIF), Müllerův inhibiční hormon (MIH) a Müllerova inhibiční látka (MIS). Je pojmenován po Johannesi Peteru Müllerovi.
AMH se vyskytuje u ryb, plazů, ptáků, vačnatců a placentárních savců.
AMH je vylučován Sertoliho buňkami varlat během embryogeneze plodu mužského pohlaví. U žen je vylučován granulózními buňkami vaječníkových folikulů.
AMH je proteinový hormon strukturálně příbuzný inhibinu a activinu a člen rodiny transformujících se růstových faktorů-β (TGF-β). Je to dimerický glykoprotein. Má molární hmotnost 140 kDa.
U lidí je gen pro AMH AMH na chromozomu 19p13.3, zatímco gen AMHR2 kóduje svůj receptor na chromozomu 12.
U savců zabraňuje AMH rozvoji mullerových kanálků do dělohy a dalších mullerových struktur. Efekt je ipsilaterální, to znamená, že každé varle potlačuje Müllerovský vývoj pouze na své vlastní straně. U lidí se tento děj odehrává během prvních 8 týdnů těhotenství. Pokud se z pohlavních žláz nevytváří žádný hormon, Müllerovy kanálky se automaticky vyvíjejí, zatímco Wolffianovy kanálky, které jsou zodpovědné za mužské reprodukční kanály, automaticky odumírají.
Množství AMH, které je měřitelné v krvi, se liší podle věku a pohlaví. AMH působí interakcí se specifickými receptory na povrchu buněk cílových tkání. Nejznámější a nejspecifičtější účinek, zprostředkovaný prostřednictvím receptorů AMH typu II, zahrnuje programovanou buněčnou smrt (apoptózu) cílové tkáně (plodových mullerových kanálků).
U zdravých žen je AMH při narození buď jen detekovatelná, nebo nedetekovatelná v pupečníkové krvi a vykazuje výrazný vzestup o tři měsíce věku; zatímco je stále detekovatelná, klesá až do čtyř let věku, než lineárně stoupá až do osmi let věku, přičemž zůstává poměrně konstantní od poloviny dětství do rané dospělosti – během puberty se významně nemění; od 25 let věku AMH klesá na nedetekovatelnou úroveň v menopauze. AMH je exprimován granulózními buňkami vaječníku během reprodukčních let a řídí tvorbu primárních folikulů inhibicí nadměrné folikulární náboru FSH. Má proto roli ve folikulogenezi a některé autority naznačují, že je měřítkem určitých aspektů funkce vaječníků, užitečným při hodnocení stavů, jako je syndrom polycystických vaječníků a předčasné selhání vaječníků. Je užitečné předvídat špatnou odpověď vaječníků při oplodnění in vitro (IVF), ale nezdá se, že by to přidávalo nějaké prediktivní informace o úspěšnosti již zjištěného těhotenství po IVF.
Produkce AMH Sertoliho buňkami varlat zůstává vysoká po celé dětství u mužů, ale během puberty a dospělosti klesá na nízkou úroveň. Bylo prokázáno, že AMH reguluje produkci pohlavních hormonů a měnící se hladiny AMH (u žen klesá, u mužů stoupá) se mohou podílet na nástupu puberty u obou pohlaví. Bylo rovněž zjištěno, že funkční AMH receptory se vyskytují na neuronech v mozcích embryonálních myší a předpokládá se, že hrají roli v pohlavně dimorfním vývoji mozku a následném vývoji genderově specifického chování.
U mužů může nedostatečná embryonální aktivita AMH vést k syndromu perzistentních Müllerových kanálků (PMDS), při kterém je přítomna rudimentární děloha a varlata jsou obvykle nesestoupená. Gen AMH (AMH) nebo gen (AMH-RII) pro jeho receptor jsou obvykle abnormální. Měření AMH se také široce používá při hodnocení testikulární přítomnosti a funkce u kojenců s intersexuálními onemocněními, nejednoznačnými genitáliemi a kryptorchidismem.
Referenční rozmezí pro Anti-Müllerovský hormon, dle odhadu z referenčních skupin ve Spojených státech, jsou následující:
Při oplodnění in vitro předpovídá hladina protiMüllerova hormonu nižší nebo rovna 5,4 pmol/l nízkou odpověď na hyperstimulaci vaječníků, zatímco hladina vyšší nebo rovna 25,0 pmol/l předpovídá vysokou odpověď.
Měření AMH může být méně přesné, pokud měřená osoba trpí nedostatkem vitaminu D.
AMH byl syntetizován. Jeho schopnost inhibovat růst tkáně získané z Müllerových kanálků vzbudila naděje na užitečnost při léčbě různých zdravotních potíží včetně endometriózy, adenomyózy a rakoviny dělohy. Výzkum probíhá v několika laboratořích.
Porovnání jednotlivých hladin AMH s ohledem na průměrné hladiny je také užitečné při hodnocení fertility, protože poskytuje vodítko pro rezervu vaječníků a identifikuje ženy, které mohou potřebovat zvážit buď zmrazení vajíček, nebo snahu o otěhotnění dříve než později, pokud je jejich dlouhodobá budoucí plodnost špatná. Samotné měření AMH může být zavádějící, protože vysoké hladiny se vyskytují v podmínkách, jako je syndrom polycystických ovarií, a proto by měly být hladiny AMH zvažovány ve spojení s transvaginálním snímkem vaječníků k posouzení počtu antrálních folikulů a objemu vaječníků.
Má také potenciál racionalizovat program indukce ovulace a rozhodování o počtu embryí k přenosu v technikách asistované reprodukce s cílem maximalizovat úspěšnost těhotenství a současně minimalizovat riziko syndromu hyperstimulace vaječníků (OHSS) AMH může predikovat nadměrnou odpověď při hyperstimulaci vaječníků s citlivostí a specificitou 82 %, respektive 76 %.
GnRH · TRH · Dopamin · CRH · GHRH/Somatostatin · Melanin Koncentrační hormon
α (FSH FSHB, LH LHB, TSH TSHB, CGA) · Prolaktin · POMC (CLIP, ACTH, MSH, Endorfiny, Lipotropin) · GH
Adrenální kůra: aldosteron · kortizol · DHEA Adrenální medula: epinefrin · noradrenalin
Štítná žláza: hormon štítné žlázy (T3 a T4) · kalcitonin Paratyroid: PTH
Testis: testosteron · AMH · inhibin
Vaječník: estradiol · progesteron · activin a inhibin · relaxin (těhotenství)
Placenta: hCG · HPL · estrogen · progesteron
Slinivka: glukagon · inzulín · amylin · somatostatin · pankreatický polypeptid
Thymus: Thymosin (Thymosin α1, Thymosin beta) · Thymopoetin · Thymulin
Trávicí systém: Žaludek: gastrin · ghrelin · Duodenum: CCK · Incretiny (GIP, GLP-1) · sekretin · motilin · VIP · Ileum: enteroglukagon ·peptid YY · Játra/jiné: Inzulínu podobný růstový faktor (IGF-1, IGF-2)
Adipózová tkáň: leptin · adiponektin · resistin
Ledviny: JGA (renin) · peritubulární buňky (EPO) · kalcitriol · prostaglandin
Srdce: Natriuretický peptid (ANP, BNP)
noco (d)/cong/tumr, sysi/epon
proc, lék (A10/H1/H2/H3/H5)
Cílové NGF, BDNF, NT-3
Skupina TGF beta (TGF-β1, TGF-β2, TGF-β3)Kostní morfogenetické proteiny (BMP2, BMP3, BMP4, BMP5, BMP6, BMP7, BMP8a, BMP8b, BMP10 , BMP15)Růstové diferenciační faktory (GDF1, GDF2, GDF3, GDF5, GDF6, GDF7, Myostatin/GDF8, GDF9, GDF10, GDF11, GDF15)Jiné (Activin A a B/Inhibin A a B, Antimüllerijský hormon, Nodal)
TGFBR1: Activinovy receptory typu 1 (ACVR1, ACVR1B, ACVR1C) – ACVRL1 – BMPR1 (BMPR1A – BMPR1B) TGFBR2: Activinovy receptory typu 2 (ACVR2A, ACVR2B) – AMHR2 – BMPR2TGFBR3: betaglykan
R-SMAD (SMAD1, SMAD2, SMAD3, SMAD5, SMAD9) – I-SMAD (SMAD6, SMAD7) – SMAD4
Cerberus – Chordin – DAN – Decorin – Follistatin – Gremlin – Lefty – LTBP1 – Noggin – THBS1