Carolyn R. Paytonová

Carolyn Robertson Payton (13. května 1925 – 11. dubna 2001) byla v roce 1977 prezidentem Jimmym Carterem jmenována ředitelkou mírových sborů Spojených států. Byla první ženou a první Afroameričankou, která byla ředitelkou mírových sborů. Payton byla průkopnicí ve vedení černošských žen v rámci Americké psychologické asociace a psychologie.

Narodila se jako Carolyn Robertsonová v Norfolku ve Virginii v roce 1925.[1] Její otec, Leroy Solomon Robertson, byl kuchař a její matka, Bertha Flanagan Robertsonová, švadlena a hospodyňka.[1] Paytonová pocházela z blízké spjaté rodiny, která zdůrazňovala hodnotu vzdělání.[1] Její dědeček, přestože se narodil do otroctví, dohlížel na to, aby všechny jeho děti navštěvovaly vysokou školu.[1] Paytonová se zapsala na Bennett College v Greensboro v Severní Karolíně v roce 1941 jako hlavní obor domácí ekonomie a absolvovala ji v roce 1945.[2] Paytonová uvedla, že Bennettová, malá historicky černošská ženská vysoká škola, formovala její touhy, postoje a očekávání a dávala jí pocit o jejích schopnostech jako ženy.[1] Po celý svůj život zůstávala v blízkosti Bennett College a koncem 90. let tam založila stipendijní fond.[1]

Payton přestoupila na University of Wisconsin-Madison pro svůj M.S. titul v klinické psychologii v roce 1948.[2] Podle doktríny „samostatné, ale rovné“ hradil stát Virginie její výdaje na mimostátní škole, protože absolvovala vysokoškolský titul v disciplíně dostupné bělošským studentům na bělošských státních školách, ale nedostupné černochům na černošské státní škole.[2] Payton provedla svou magisterskou práci na tehdy nově vyvinutém Wechsler-Bellevue Test inteligence a dospěla k závěru, že test poskytl nepřesné měřítko skutečné schopnosti černochů.[1]

Zatímco na University of Wisconsin-Madison, Payton ženatý Raymond Rudolph Payton, policejní detektiv, ale manželství trvalo méně než čtyři roky a oba rozvedeni v roce 1951.[2] Payton začal brát letní kurzy na Columbia University učitele vysoká škola v roce 1952 a získal ji Ed.D. v poradenství a studentské administrativy v roce 1962.[2]

Doporučujeme:  Klitoris

Payton začala svou první práci jako instruktorka psychologie na Livingstone College v Salisbury v Severní Karolíně v roce 1948 a pracovala tam pět let.[2] V roce 1953 se stala děkankou žen a instruktorkou psychologie na Elizabeth City State Teachers College (nyní Elizabeth City University) v Severní Karolíně.[2] V roce 1956 se Payton stala docentkou psychologie na Virginia State College v Petersburgu ve Virginii. Payton byla jmenována asistentkou profesora psychologie na Howard University v roce 1959.[2]

Po odchodu z mírových sborů v roce 1978 se Paytonová vrátila na Howardovu univerzitu, kde byla jmenována děkankou pro poradenství a rozvoj kariéry a později ředitelkou univerzitních poradenských služeb.[2] Jako děkanka pomáhala rozvíjet internship-training centrum. Paytonová odešla z Howardovy univerzity v roce 1995.[2]

Paytonová začínala v Mírových sborech jako důstojník pro přidělování úkolů v terénu v roce 1964[3], který pomáhal připravovat stážisty pro službu v západní Africe. Paytonová pro Mírové sbory hodně cestovala a prováděla psychologické testy, rozhovory, klinická pozorování a vzájemná hodnocení, aby pomohla určit podmínky, které by vedly k co nejuspokojivějším zkušenostem pro dobrovolníky Mírových sborů.[2] V roce 1966 byla jmenována zástupkyní zemského ředitele pro Karibik a v roce 1967 byla jmenována ředitelkou země pro karibskou oblast, která dohlížela na 130 dobrovolníků zapojených do vzdělávacích projektů na osmi ostrovech ve východním Karibiku.[4] V té době byla jednou ze dvou žen, které byly ředitelkami zemí.[2]

Payton byl jmenován ředitelem mírových sborů prezidentem Jimmym Carterem v roce 1977.[2] Jako ředitel mírových sborů se Payton střetl se Samem Brownem, ředitelem AKCE, která byla vytvořena v roce 1971 prezidentem Richardem Nixonem, aby spravovala mírové sbory, dobrovolníky ve službě Americe a další služební programy. Brown chtěl „poslat dobrovolníky na krátkou dobu do rozvojových zemí a pak vrátit zpět dovednosti, které se naučili pro boj s chudobou ve Spojených státech“.[2] Podle Paytona šla Brownova politika proti původním cílům mírových sborů a řekla, že se Brown „snaží udělat ze sborů arogantní, elitářskou politickou organizaci, která se má vměšovat do záležitostí cizích vlád“.[2] Podle svědectví Senátu[5] Paytonovy neshody s Brownem skončily hádkou během cesty do Maroka, kdy Brown otevřeně nadával Dr. Paytonové před představiteli Akčních sborů a později odešel do jejího hotelového pokoje a patnáct minut bušil na její dveře, dožadoval se toho, aby byl vpuštěn dovnitř, aby pokračoval ve svém obtěžování.[5]

Doporučujeme:  Genetický determinismus

Payton odstoupil v roce 1978 po třinácti měsících z funkce ředitele, přičemž se částečně odvolával na politické rozdíly mezi AKCÍ a mírovými sbory a řekl: „jako ředitel jsem nemohl kvůli zvláštní administrativní struktuře, pod kterou mírový sbor funguje, s touto situací nic dělat. Jako bývalý ředitel mohu volně bít na poplach.“[2] Po rezignaci Paytona vydal prezident Carter exekutivní příkaz, kterým vyvedl mírový sbor z působnosti AKCE a učinil z něj plně autonomní agenturu.[6]

Pokračování spojení s mírovými sbory

Paytonová si zachovala své spojení s mírovými sbory. V roce 1981 mluvila o příspěvku, který dobrovolníci učinili po celém světě: „Myslím, že celá myšlenka mírových sborů mi byla připomenuta naposledy loni v létě, kdy byl v Karibiku strašně ničivý hurikán. Někteří dobrovolníci, kteří tam se mnou sloužili, sbírali jídlo, oblečení a peníze, které posílali zpět Ostrovanům. Ti dobrovolníci opustili ostrovy v roce 1967, ale stále měli starost a starost o ty Ostrovany. To je to, co si myslím, že je srdcem mírových sborů, a to je důvod, proč jsou mírové sbory dnes důležité.“[7] Paytonová byla v roce 1988 oceněna cenou Vůdce mírových sborů za mír.[2] V roce 2000 se Paytonová zúčastnila slavnostního přísahání ředitele mírových sborů Marka L. Schneidera.[8]

Odborná činnost a ocenění

Paytonová byla velmi aktivní v Americké psychologické asociaci (APA) a působila v mnoha výborech a pracovních skupinách včetně Výboru pro vědeckou a profesní etiku a chování, Pracovní skupiny pro sexuální předsudky a stereotypizaci rolí v psychoterapeutické praxi, Výboru pro ženy v psychologii, Výboru pro lesbické a homosexuální obavy a Politické a plánovací rady.[2] Paytonová byla v roce 1987 jmenována členkou APA.[1] V roce 1982 také získala od APA Cenu za významné odborné přispění k veřejné službě. V roce 1985 ji Výbor APA pro ženy v psychologii Ocenění za vedoucí postavení ocenil za její roli „vynikající učitelky, vzoru a mentorky pro ženy a etnické menšiny. Poskytla vedení v etických a spotřebitelských otázkách v psychologii a při odstraňování předsudků vůči sexu v psychoterapeutické praxi…její oddanost rovnosti a spravedlnosti pro všechny utlačované národy učinila drahocennou změnu v našich životech.“[1] V roce 1997 obdržela Paytonová cenu APA za mimořádný celoživotní přínos psychologii za její „oddanost využívání psychologie k podpoře lepšího mezikulturního porozumění a k ukončení sociální nespravedlnosti ovlivňováním politického procesu…[Její] úspěch při překonávání genderových a rasových bariér k dosažení vedoucích a prestižních pozic z ní činí vzor pro ženy a etnické menšiny všude na světě.“[1]

Doporučujeme:  John Carew Eccles

V roce 1997 jí byla udělena cena APA za mimořádný celoživotní přínos psychologii.