Francoy Cagne (2000) Diferenciální model nadání a talentu (DMGT) je vývojová teorie, která odlišuje nadání od talentu a nabízí vysvětlení, jak se výjimečné přirozené schopnosti (dary) vyvíjejí ve specifické odborné dovednosti (talenty). Podle teorie DMGT „se člověk nemůže stát talentovaným, aniž by byl nejprve obdarován, nebo téměř obdarován“ (Cagne, 2000).Existuje šest složek, které se mohou vzájemně ovlivňovat nesčetnými a jedinečnými způsoby, které podporují proces přechodu od přirozených schopností (nadání) k systematicky rozvíjeným dovednostem (Cagne, 2000).
Tyto složky se skládají z daru (G)samotného, náhody (C), environmentálního katylistu (EC), intrapersonálního katalyzátoru (IC),učení/praxe (LP) a výsledku talentu (T)(Cagne, 2000). Je důležité vědět, že (C),(IC) a (EC) mohou usnadnit, ale, mohou také bránit učení a výcviku, jak se stát talentovaným. Učení/praxe je moderátor. Právě prostřednictvím interakcí, jak environmentálních, tak intrapersonálních, které ovlivňují proces učení a praxe spolu s/bez náhody, se přirozené schopnosti proměňují v talenty.