Domestikovaná stříbrná liška (prodávaná jako liška sibiřská) je domestikovaná forma stříbrné morfy lišky obecné. V důsledku selektivního šlechtění se nové lišky staly krotšími a podobnějšími psům.
Projekt šlechtění, který byl výsledkem více než 50 let pokusů v Sovětském svazu a Rusku, založil v roce 1959 sovětský vědec Dmitrij Běljajev. Pokračuje dodnes v Institutu cytologie a genetiky v Novosibirsku pod vedením Ludmily Trutové.
Experiment iniciovali vědci, kteří se zajímali o téma domestikace a proces, jakým se z vlků stali ochočení domestikovaní psi. U dospělých psů pozorovali zachování některých juvenilních znaků, a to jak morfologických, jako jsou na svou délku neobvykle široké lebky, tak behaviorálních, jako je kňučení, štěkání a poddajnost.
V době, kdy byl lysenkismus oficiální státní doktrínou, stála Běljajeva jeho oddanost klasické genetice v roce 1948 místo vedoucího oddělení chovu kožešinových zvířat v Ústřední výzkumné laboratoři chovu kožešinových zvířat v Moskvě. V padesátých letech pokračoval v genetickém výzkumu pod rouškou studia fyziologie zvířat.
Běljajev se domníval, že klíčovým faktorem při domestikaci psů nebyla velikost nebo reprodukce, ale chování, konkrétně schopnost domestikace neboli ochočení. Selektoval na nízkou vzdálenost letu, tj. vzdálenost, na kterou se lze ke zvířeti přiblížit, než uteče. Výběr tohoto chování napodobuje přirozený výběr, který musel probíhat v minulosti předků psů. Běljajev se domníval, že krotkost musela více než jakákoli jiná vlastnost rozhodovat o tom, jak dobře se zvíře přizpůsobí životu mezi lidmi. Protože chování má své kořeny v biologii, selekce na krotkost a proti agresi znamená selekci na fyziologické změny v systémech, které řídí hormony a neurochemické látky v těle. Běljajev se rozhodl otestovat svou teorii domestikací lišek, konkrétně stříbrné lišky, tmavě zbarvené formy lišky červené. Jejich populaci podrobil stejnému procesu domestikace a rozhodl se tuto populaci vystavit silnému selekčnímu tlaku na vrozenou krotkost.
Výsledkem je, že ruští vědci nyní mají řadu domestikovaných lišek, které se zásadně liší temperamentem a chováním od svých divokých předků. Nyní jsou patrné některé důležité změny ve fyziologii a morfologii, jako je například skvrnité nebo tečkované zbarvení srsti. Mnozí vědci se domnívají, že tyto změny související se selekcí na krotkost jsou způsobeny nižší produkcí adrenalinu u nového plemene, což způsobuje fyziologické změny během velmi málo generací, a tím vznikají genetické kombinace, které se u původního druhu nevyskytují. To naznačuje, že selekce na krotkost (tj. nízkou letovou vzdálenost) vyvolává změny, které mají vliv i na vznik dalších „psích“ znaků, jako je zdvižený ocas a příchod do říje každých šest měsíců místo každoročně.
V rámci projektu byl také zkoumán chov zákeřných lišek za účelem studia agresivního chování. Tyto lišky na člověka štěkají a jinak neprojevují strach.
V článku publikovaném v časopise Current Biology o genetických rozdílech mezi dvěma populacemi lišek byl popsán experiment, při kterém byla pomocí mikročipů DNA zjištěna rozdílná exprese genů mezi domestikovanými liškami, nedomestikovanými liškami chovanými na stejné farmě jako krotké lišky a divokými liškami. Bylo zjištěno, že mezi domestikovanými a nedomestikovanými liškami chovanými na farmě se liší 40 genů, ačkoli mezi divokými liškami a oběma soubory lišek chovaných na farmě se liší přibližně 2 700 genů. Autoři neanalyzovali funkční důsledky zjištěných rozdílů v expresi genů.
V další studii publikované v časopise Behavior Genetics byl popsán systém měření chování lišek, který by měl být užitečný při mapování QTL pro zkoumání genetického základu krotkého a agresivního chování lišek.