Dominantní alela v genetice označuje genetický rys, který skrývá recesivní alelu.
Mnoho znaků je dáno dvojicemi komplementárních genů, z nichž každý je zděděn po jediném rodiči. Často se při jejich spárování a porovnávání najde jeden gen (dominantní), který účinně odstraní pokyny od druhého, recesivního genu. Například pokud má člověk jeden gen pro modré oči a jeden pro hnědé, bude mít vždy hnědé oči, protože jsou dominantním znakem. Aby měl člověk modré oči, musí být oba jeho geny modré (recesivní). Pokud má člověk dvě dominantní alely, označují se jako homozygotní dominantní. Pokud mají jednu dominantní alelu a jednu recesivní alelu, označují se jako heterozygotní.
Obvykle se tento maskovací efekt provádí na základě skutečnosti, že recesivní gen má ztrátu nějaké funkce, kterou dominantní gen má. Například v případě krevní skupiny ABO je typ O recesivní, protože neprodukuje žádné antigeny ani protilátky, zatímco typy A a B (které jsou koominantní) ano. Nebo ve výše uvedeném případě, který se zabývá barvou očí, dochází u modrookých lidí k úplné ztrátě pigmentu, tedy k vyjádření fenotypu musí mít obě kopie genu (konec konců, lidé jsou diploidní) stejnou ztrátu funkce.
Huntingtonova choroba je příkladem dědičného genetického onemocnění, které vzniká z dominantní alely. Dědičná onemocnění, která jsou dominantní, jsou v analýze rodokmenu často identifikována tím, že nevynechávají generace jako recesivně dědičná onemocnění.
Procento lidí exprimujících dominantní alelu v populaci je závislé na frekvenci všech alel pro gen. V případě dvou možných alel bude procento populace exprimující dominantní alelu p^2+2pq, kde p je frekvence dominantní alely a q je frekvence recesivní alely. Matematika se stává složitější s větším počtem genů v systému. Rovnice p^2+2pq+q^2 je označována jako Hardyho-Weinbergův zákon.