Domorodé psychologické hnutí
Kim, Yang a Hwang (2006) identifikovali deset charakteristik domorodé psychologie.
Politická a ekonomická nestabilita značně brzdí rozvoj psychologie jako vědy v Latinské Americe, Jižní Africe a indicko-asijské psychologii. Tento problém je fenoménem, který je přítomen ve většině neseverozápadních domorodých psychologií a vytváří nestabilní společnosti. (Lawson, Graham a Baker, 2007, s. 436).
Každá jednotlivá domorodá kultura si uchovává vlastní emická vysvětlení a řešení svých psychologických a behaviorálních problémů. Západní psychologie se musí posunout a naučit se chápat domorodé kultury v jejich vlastním prostředí, jak uvádějí Allwood a Berry: „… věda má dvojí odpovědnost: chápat lidi v jejich vlastních podmínkách (IP) a hledat obecné principy lidského chování. Rozvoj IP je cenný sám o sobě, ale mohou také společně sloužit jako stavební kameny při vytváření obecnější psychologie“. (Allwood, 2006, s. 265)
Konkrétně v Jihoafrické republice byl apartheid velkým úpadkem jejich psychologie. Toto období záměrně opomíjelo a izolovalo obor psychologie. „…v roce 1948 se dostala k moci Africká národní strana a vytvořila systém apartheidu, aby si udržela kontrolu nad sociálním, ekonomickým a politickým systémem země“ (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 438).
V indicko-asijské psychologii existují tři směry psychologie, které Rao (1988) definuje jako „…obecnou psychologii… která má univerzální význam a uplatnění… psychologii specifickou pro danou zemi a region… studium geograficky vázaných osob… a psychologii založenou na nativním weltanschauungu… řízenou porozuměním geograficky vázaným osobám, avšak… s vysoce teoretickou nebo filozofickou složkou“ (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 441).
Aby se tyto země mohly lépe zaměřit na psychologii, je třeba zavést různé programy a zapojit více lidí, kteří se stanou psychology. „Současný a budoucí stav… domorodých psychologií vyžaduje trvalý růst jejich vědecko-výzkumné základny stejným tempem jako jejich aplikované odborné intervence“ (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 441).
Domorodá psychologie je užitečná pro studium vlivu politických, ekonomických, náboženských a sociálních aspektů na konkrétní společnost. Například Jihoafrická republika se po desetiletí, ne-li po staletí, zmítala v politických a rasových nepokojích a trpěla násilím a apartheidem. Rozvoj domorodé psychologie jako zaměření může omezit vliv západních koncepcí a podpořit pěstování sociálně vhodných metod pro danou oblast. Podle Lawsona, Grahama a Bakera (2007) by se jihoafrická psychologie měla zabývat specifickými problémy souvisejícími s apartheidem, jako je násilí, chudoba, rasismus a HIV/AIDS, aby překonala sociální nepokoje. Mezi další otázky, které by se měly řešit, patří také řešení přetrvávajících individuálních traumat spojených s apartheidem a používání inkluzivnější teorie oproti vylučující politice minulých psychologií (s. 439).
Při zkoumání domorodých psychologií je důležité pochopit význam globalizace. V článku z časopisu Monitor (květen 2006) se vrchní ředitelka APA pro mezinárodní záležitosti Merry Bullocková zabývá globalizací psychologie. Článek definuje globalizaci jako pohyb lidí a znalostí přes hranice ve snaze stanovit společné cíle a vytvořit homogenní pohled na svět psychologie (s. 9). Podle Lawsona, Grahama a Bakera (2007); „Výzvou, před kterou stojí globální psychologie, je snaha najít způsob, jak integrovat psychologii s kulturou pro úplnější pochopení afektivních, behaviorálních a kognitivních systémů člověka“ (s. 434).
I když je důležité a nezbytné, abychom našli způsob, jak smísit domorodou a globální psychologii, musíme si dát pozor, aby asimilace nebo její předchůdci nenásledovali jako důsledek naší touhy smísit odlišné kulturní ideály. „Asimilace označuje ty procesy, při nichž dochází ke kulturnímu a sociálnímu splynutí skupin s odlišnou identitou.“ (Hughes, s. 222) Když dojde k asimilaci, nutí to změnit strukturální kontext společnosti, který často nutí její kulturní tradice projít novým vývojem. K asimilaci dochází nejčastěji při interakci dominantní skupiny a méně ovládající skupiny. Přestože poskytuje možnost lepší sociální interakce a komunikace, je často příčinou toho, že jedna kultura ztrácí své tradice a původní přesvědčení.
S domorodou psychologií souvisí obor zvaný kritická psychologie. Toto odvětví psychologie zkoumá, jak a proč se psychologie zaměřuje na jednotlivce a nebere v úvahu mocenské rozdíly, sociální a rasové dopady na psychopatologii. Tento obor se může uplatnit konkrétně v Jihoafrické republice kvůli apartheidu. Autoři Painter a Terre Blanche (2004) analyzují kritickou psychologii a srovnávají ji s tím, co nazývají mainstreamovou psychologií. Popisují kroky, které se v Jihoafrické republice podnikají k uplatnění sociálních, politických, ekonomických a rasových vlivů na tento obor, a obavu, aby psychologie v Jihoafrické republice nezrcadlila psychologii ve Velké Británii a USA, což by bylo kontraproduktivní. Obhajoba využití sociálních vlivů v jihoafrické společnosti Painterem a Terre Blanche podporuje snahu o uplatnění původní psychologie v této oblasti. Další uplatňování domorodé psychologie nebo podobných metod přispěje k rozvoji oboru globální psychologie.
Psychologie původních obyvatel Ameriky
Dalším významným přispěvatelem k psychologii původních obyvatel Ameriky byl Rupert Ross (1992, 2006). Ačkoli působil v Kanadě, Rossovo úsilí je stále aktuální pro mnoho indiánských kultur, zejména na Aljašce. Ross (1992, 2006), který v době, kdy pracoval jako korunní prokurátor u prvních národů, překročil hranice současného systému trestního soudnictví a zkoumal domorodé obyvatele, kteří byli nuceni se jím řídit.
Ross (1992) zjistil fyziologické a psychologické rozdíly, které brání domorodým obyvatelům v řádném výkonu spravedlnosti. Etika nezasahování, to, že se nesmí projevovat hněv, respektování pochvaly a vděčnosti, taktika zachování a stažení a představa, že čas musí být správný, byly pravidla, kterými se řídil tradiční čas (Ross, 1992, 13-44). Ačkoli se do jisté míry asimilovaly, Ross (1992) naznačil, že možná existují oblasti jejich znalostí, z nichž by se náš národ mohl poučit (Ross, 1992, s. 75-77). Dokonce i západní vědecká metoda zkoumání příčiny následku se lišila, protože první národ věřil, že člověk by neměl dávat příčinu, tudíž by neměl mít žádný vliv na své prostředí (Ross, 1992, s. 75-77). Ross (1992, 2006) napsal na toto téma dvě knihy s názvy Dancing With a Ghost: Exploring Aboriginal Reality a Returning to the Teaching: Exploring Aboriginal Justice.
Latinskoamerické společenství se snaží napravit svůj současný stav, i když to pro odborníky v oblasti psychologie v Latinské Americe představuje výzvu.
„Naštěstí nedávný vývoj v sociálních otázkách, jako je kontrola populace, ekonomický rozvoj, komunitní psychologie (Freire, 1970), národní psychologie (Diaz-Guerrero, 1984) a vývoj dítěte (Recagno 1982). Aplikované intervence budou nakonec z těchto a dalších směrů výzkumu posíleny a poskytnou systematičtější metodu pro řešení afektivních, behaviorálních a kognitivních psychologických systémů příslušníků určité kultury.“ (Baker, Graham, Lawson a Robert 2007) V oblastech, které jsou často považovány za problematické pro jednotlivce a latinskoamerické společnosti, došlo ve výzkumu k pokroku. Některým z nich pomáhá, aby američtí psychologové pokračovali v těchto studiích i v Americe. Demografické údaje se sice liší, nicméně mnohé kulturní aspekty ovlivňují latinskoamerickou populaci v Americe i dnes. Tyto otázky je třeba rozpracovat.
Latinská Amerika urazila dlouhou cestu, pokud jde o domorodou psychologii, protože v podstatě musela přeskakovat kličky, když čelila demokracii. Zažili lidi, kteří pracovali v této oblasti a byli zabiti kvůli tomu, co studovali, tedy kvůli psychologii. Spolu s útrapami, kdy přišli o své učitele, neměli finanční prostředky, když je potřebovali na rozšíření. Společnou prací mohou lidé v Latinské Americe dosáhnout toho, že budou držet při sobě a tento studijní obor znovu postaví na nohy (str. 436-437).
„Latinskoamerická psychologie se jako profese rozvíjela rychleji než jako věda.“ (Baker, Graham, Lawson a Robert 2007) V Latinské Americe je vysoká společenská poptávka po profesionálních psycholozích, což přispělo k potřebě psychologie. Výzkum je v Latinské Americe potřebný zejména kvůli neustálým změnám jejich sociálních a ekonomických podmínek (437). Výzkum v Latinské Americe se v poslední době začal realizovat s cílem pomoci při kontrole populace, ekonomickém rozvoji a komunitní psychologii (Freire, 1970). Psychologie osvobození, která vznikla v 19. století, byla původním pokusem zaměřit se na problémy, jako je přelidnění, pozemková reforma a násilí (437). Martin Baro definoval psychologii osvobození jako „paradigma, v němž teorie nedefinují problémy situace; problémy si spíše vyžadují nebo vybírají svou vlastní teoretizaci“ (Martin-Baro, 1989). Od té doby tuto teorii převzalo mnoho zemí, a tak vznikly všechny jedinečné domorodé psychologie.
Co lze říci o psychologii v regionu, je vytrvalost. Přestože zde existuje dvacet čtyři domorodých jazyků (každý z nich má různá nářečí) a přestože psychologie existuje ve formálním akademickém prostředí teprve od počátku dvacátého století, kdy do Kalkaty vstoupila západní psychologie, pokrok se přesto dostavil. Přestože „region nemá ani akreditační, ani licenční systém pro psychologické programy a praktikující psychology“ (Lawson, 2007, s. 440), dochází k pozitivním posunům.
Tento posun je patrný ve vztahu mezi aplikovanou psychologií a výzkumnou psychologií. Naštěstí začal nabývat na síle posun od přísně aplikované odborné psychologie k vědecké výzkumné psychologii (Lawson, 2007, s. 439). Důležité je také uvědomit si posun, ke kterému došlo mezi západní psychologií a indoasijskou psychologií. V současné době mnozí s „formálním západním vzděláním zformovali svou výuku tak, aby lépe odpovídala jejich kultuře, čímž do své praxe začlenili kulturní a tradiční prvky“ (Lawson, 2007, s. 440). Z toho se vyvinuly tři různé směry psychologie, které jsou specifické pro tento konkrétní region. Jsou to obecná psychologie, psychologie specifická pro danou zemi a region a psychologie založená na domorodém prostředí (Lawson, 2007, s. 441).
Indiáni a Asiaté mají velmi silnou vazbu na svou kulturu a na to, co se děje v jejich zemích. Mají tendenci se dívat na to, jak se u nich věci dělají po mnoho staletí, a využívat to ve všech různých typech studií. V psychologii tomu není jinak, protože se stále obracejí na své přátele a rodinu, aby jim poradili, co je třeba udělat. Ve svých zemích jsou velmi silní (str. 440).
Podle Roberta B. Lawsona, Jean E. Grahamové a Kristin M. Bakerové byla psychologie silně ovlivněna politickými nepokoji v zemi, zejména v posledních šedesáti letech (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 437). Koloniální, apartheidní, kapitalistické a patriarchální síly ovlivnily jihoafrickou psychologii, což vedlo k vytvoření psychologie, která se potýkala s nepřízní osudu; období apartheidu záměrně zanedbávalo a izolovalo obor psychologie, takže když se v Jihoafrické republice v polovině devadesátých let konaly první demokratické volby, problémy, kterým psychologie jako věda a profese čelila, se teprve začaly objevovat (2007, s. 438).
Jihoafrickou psychologii v období apartheidu ovládaly politické vlivy, jako byly selektivní ekonomické sankce, segregace a vyhánění lidí z jejich rodné země; vlivy období apartheidu vedly k tomu, že v době pádu apartheidu byla psychologická oblast značně zaostalá (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 438). S přibližně 5 000 psychology na více než 43 milionů obyvatel výrazně převažují praktikující kliničtí psychologové nad výzkumnými psychology, takže v Jihoafrické republice zůstává jen málo psychologů schopných vytvářet rozsáhlé psychologické intervence (2007, s. 438). V současné době je vyvíjeno obrovské úsilí o rozšíření jihoafrické psychologie za její hranice, což je způsobeno především tím, že apartheid již neizoluje obor od mezinárodní vědy (2007, s. 438).
Prvními kroky jihoafrické psychologie po skončení apartheidu byly kolektivističtější orientace, domorodé zaměření, důsledná vědecká práce a mezinárodní výměna (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 438). Jihoafričtí psychologové čelí dilematu, jak udržet mezinárodní vliv a domorodou psychologii v rovnováze s jihoafrickými perspektivami; Jihoafrická republika zoufale potřebuje psychology, kteří jsou ochotni a schopni pomáhat při překonávání následků apartheidu, zejména v otázkách, jako je násilí, chudoba, rasismus a HIV/AIDS (2007, s. 439).
Jihoafrická republika, systém apartheidu a jeho vliv na psychologii
Systém apartheidu, který byl v Jihoafrické republice zaveden, vyvolal mezi původními i nepůvodními obyvateli Jihoafrické republiky velké nepokoje. Systém apartheidu byl založen na zákonech o segregaci, které postupem času nabývaly na přísnosti. Některé z prvních zavedených segregačních zákonů nedovolovaly bělochům a „nebělochům“ vzájemnou interakci. I když tyto interakce chtěli, běloši a černoši nesměli uzavírat manželství ani se společensky angažovat. Kromě toho byla zřízena „bílá pracovní místa“ a „černá pracovní místa“, což rovněž vytvořilo segregaci na pracovišti (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 438). Jak apartheid postupoval do své závěrečné fáze, černí občané Jihoafrické republiky již nemohli žít v Jihoafrické republice; byli posíláni zpět do afrických domovin, což způsobilo, že ztratili občanství a byli vyhoštěni (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 438). Kolem roku 1990 začala éra boje proti apartheidu, která napomohla opětovnému začlenění černochů do jihoafrické společnosti. Po obdržení nátlaku ze strany Spojených států a Velké Británie se systém apartheidu, který kdysi vládl v Jihoafrické republice, začal rozpadat. V roce 1994 byla v Jihoafrické republice přepsána ústava, což pomohlo nastolit Nelsona Mandelu jako politického vůdce země. Když měl zemi pod kontrolou, zcela zakázal jakékoli pozůstatky systému apartheidu (Lawson, Graham a Baker, 2007, s. 438).
V době, kdy ještě platil systém apartheidu, byla jihoafrická psychologie velmi zaostalá, protože vše v této společnosti kontrolovala politická moc. I dnes je psychologie v této zemi značně zaostalá. Mezi jihoafrickými psychology je jen malá nebo žádná rozmanitost. Nejenže většinu praktikujících psychologů tvoří běloši, ale většina z nich se věnuje spíše klinické psychologii než výzkumu (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 438). To nedává velkou šanci, aby z Jihoafrické republiky vzešlo mnoho psychologických objevů nebo zjištění. Po zrušení systému apartheidu a zavedení nového demokratického systému dochází k reorganizaci psychologického vzdělávání, což tento obor výrazně zlepšuje. Vyvíjí se větší úsilí, aby se Jihoafričané, zejména černoši, zapojili do výzkumu v oblasti psychologie. Zastánci doufají, že jejich úsilí pomůže zlepšit základní i aplikovaný psychologický výzkum a umožní psychologii v Jihoafrické republice rozvětvit se i mimo ni (Lawson, Graham, & Baker, 2007, s. 438).
Kulturní názory, teorie a předpoklady v rámci sociálních institucí ovlivňují kultury po celém světě prostřednictvím aplikace psychologických postupů na domorodé obyvatelstvo. Historická, kulturní a náboženská přesvědčení specifická pro každou populaci přímo ovlivňují aplikaci těchto psychologických postupů. Specifická přesvědčení domorodého obyvatelstva je třeba brát v úvahu, aby se překlenula bariéra mezi psychologickými myšlenkami a jejich aplikací v reálném světě na domorodé obyvatelstvo. Výňatek z článku na webových stránkách Americké psychologické asociace vysvětluje tuto myšlenku a ukazuje, jak propojení psychologie s kulturními přesvědčeními může posílit vztah mezi lékařem a pacientem.
„Doktorka psychologie z Dillí Aruna Broota se nenechala odradit svým doktorským vzděláním na americké univerzitě a ve své práci využívá indické lidové víry. Důležitost těchto přesvědčení byla patrná na nedávném případu, kdy jeden z Brootových pacientů bil svou ženu. Broota sondáží zjistila, že manžel se na svou ženu zlobil, protože neposlechla tchyni a nechala své dítě očkovat v den, který tchyně považovala za nevhodný. Brootova analýza? Ženy měly dítěti dát za ucho malý černý cejch, aby ho ochránily před zlem. „Promiňte mi ten výraz, ale kdyby existoval bílý terapeut, snažil by se být „racionální“,“ říká Broota, profesor psychologie na univerzitě v Dillí a editor časopisu Journal of Research and Applications in Clinical Psychology. „Zatímco v Indii se snažíme nahlédnout do systému přesvědčení klienta. Já jsem se choval starobyle i moderně, abych v domě vytvořil klid.“ (Clay, 2002)“.
DSM-IV-TR a západní diagnostická hegemonie
Je možné a nutné, aby domorodá psychologie našla smysluplné body integrace se západní psychologií a mohla zahrnout systematickou operacionalizaci duševních nemocí v rámci přísných diagnostických kritérií (Lawson, Graham a Baker, 2007). Integrace směrem ke globální psychologii nebo jinému zastřešujícímu mezikulturnímu rámci psychologických jevů přesahujícímu specifické kulturní ontologie však může vyžadovat začlenění paradigmat a metodologií, které existují mimo tradiční západní vědecké chápání přísnosti. Diagnostická kritéria navíc zůstanou pro globální psychologii důležitým bodem rozhovorů a sporů, protože ohrožují základní schopnost výzkumníků zobecňovat a kategorizovat prevalenci/výskyt duševních onemocnění v globálním kontextu (Poznyak, Reed, & Clark, 2011).