Raný život a lékařské vzdělání
Německo 1934-5; druhá světová válka
V roce 1934 získal Slater cestovní stipendium Rockefellerovy nadace, které využil ke studiu psychiatrické genetiky pod vedením Bruna Schulze na Forschungsanstalt für Psychiatrie (Psychiatrický výzkumný ústav) v Mnichově. Navštěvoval také psychiatrické ústavy v Dánsku, Švédsku a Rakousku. V té době již probíhala nacistická perzekuce židovských profesionálů a z Mapotherovy iniciativy začala Rockefellerova nadace poskytovat finanční prostředky umožňující Maudsleyovi přijímat prominentní psychiatry vyloučené ze svých funkcí v Německu. Mezi nimi byl i Willi Mayer-Gross, s nímž Slater následně spolupracoval jak na výzkumu, tak na psaní slavné učebnice.
První manželství Eliota Slatera bylo rozvedeno v roce 1946 a ve stejném roce se oženil s Jean Fyfe Fosterovou. Také v roce 1946 byl jmenován lékařem v oboru psychologické medicíny v Národní nemocnici pro nervová onemocnění na Queen Square v Londýně, kde pracoval osmnáct let. Rezignoval v roce 1964 na protest proti tomu, že nemocnice odmítla nabídku dobrodiní od Fondu pro výzkum duševního zdraví na zřízení křesla v psychiatrii, a ve svém rezignačním dopise napsal, že kolektivní názory jeho kolegů se „…obrátily stále více proti všemu, za co jsem stál“, a že nedokázali ocenit potřebu akademického výzkumu v psychiatrii.
V roce 1949 byl jmenován členem Královské komise pro trest smrti (1949-1953). Byl zásadně proti trestu smrti, nejen jako barbarství, ale také proto, že statistické studie ukazovaly, že je neúčinný. Byl potěšen, když byl trest smrti v roce 1969 konečně zrušen.
Mezitím pokračoval ve svém vlastním výzkumu jako hlavní přednášející v Institutu psychiatrie, zejména o výskytu psychiatrických poruch u dvojčat (s Jamesem Shieldsem). V roce 1959 založil oddělení psychiatrické genetiky Rady pro lékařský výzkum v Maudsley, které řídil až do roku 1969. Jeho práce zde vyvrcholila knihou Genetika duševních poruch (s Valerií Cowie, 1971).
Mezi jeho četnými dalšími publikacemi je třeba vyzdvihnout Klinickou psychiatrii (s Willim Mayer-Grossem a Martinem Rothem, 1954), která se stala standardní učebnicí pro lékaře a studenty a zůstala jí po mnoho let (třetí vydání 1969 od Slatera a Rotha; revidované 1977). Přednášel Litchfield (1959), Galton (1960) a Mapother (1960). Ve své přednášce Maudsley (1961) a pozdějších spisech zpochybňoval pojem „hysterie“ jako platnou diagnózu, dokazoval, že u mnoha pacientů zpočátku označovaných jako „hysteričtí“ se následně objevila vážná fyzická nemoc a že fyzická nemoc mohla často vysvětlovat jejich údajně psychické symptomy.
V letech 1961 až 1972 byl redaktorem British Journal of Psychiatry a přetvořil ji v přední evropský časopis. V roce 1966 byl jmenován C.B.E. Byl držitelem čestných stipendií několika britských, německých a amerických lékařských a psychiatrických společností, jakož i své Cambridgeské univerzity St. John’s, a v roce 1971 obdržel čestný titul na univerzitě v Dundee.
Zemřel ve svém domě v Barnes, Londýn, dne 15. května 1983, přežily jeho první a druhé manželky a čtyři děti z prvního manželství – matematik, hematolog, psychiatr a anglický don.
Měl široké zájmy mimo svou práci. Zahrnovali šachy (publikoval statistické šetření šachových vernisáží), hudbu (studium a publikování o patografii Schumanna a dalších skladatelů), poezii (publikoval knihu vlastních, často dosti temných básní, The Ebbless Sea), eugeniku (byl spolupracovníkem a viceprezidentem (1963-6) Eugenics Society), euthanasii (po odchodu do důchodu vstoupil do Euthanasia Society), malbu (výstava jeho obrazů se konala v roce 1977) a statistické studium literatury (on byl oceněn titulem Ph.D. z Londýnské univerzity ve věku 77 let za statistické studium slov hry Eduard III., které poskytlo důkaz, že hra byla Shakespearovým dílem).
Článek o Eliotu Slaterovi v Oxfordském slovníku národního životopisu („DNB“).
Nekrology citované v tomto článku.
Autobiografická skica v knize Člověk, mysl a dědičnost (v.sub).
Úvod do fyzikálních metod léčby v psychiatrii (s W. Sargantem), 1944, 1948, 1954 a (4. vyd.) 1963, Livingstone.
Patterns of Marriage (s M. Woodside), 1951, Cassell.
Psychotická a neurotická onemocnění u dvojčat, 1953, HMSO.
Klinická psychiatrie (s W. Mayer-Grossem a M. Rothem), 1954 a (2. vyd.) 1960, Baillière,Tyndall a Cassell.
Tato kniha pokračovala rozsáhle přepracovaným 3. vydáním (s M. Rothem) v roce 1969, které bylo následně přetištěno v letech 1970, 1972, 1974 a (s dalšími revizemi) 1977.
Delinquency in girls (s J. Cowiem a V. Cowiem), 1968, Heinemann.
The Ebbless Sea, Poems 1922-1962, 1968, Outposts Publications.
Man, Mind and Heredity (vyd. J. Shields and I. I. Gottesman), 1971, The Johns Hopkins Press.
The genetics of mental disorders (with V. Cowie), 1971, OUP.
Eliot Slater: A tribute (ed. M Roth and V Cowie), 1979, Gaskell Press.
The problem of The Reign of King Edward III, a statistical approach, 1988, CUP.
–
VIAF: 76358274 –
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
DIREETOS. Archiv Eliota Slatera]]
–
VIAF: 76358274 –
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–