Embodied Embedded Cognition (EHS) je filozofická teoretická pozice v kognitivní vědě, která úzce souvisí se situovaným poznáváním, vtěleným poznáváním, vtělenou kognitivní vědou, teorií vtělených a dynamických systémů. Teorie uvádí, že inteligentní chování vzniká ze souhry mezi mozkem, tělem a světem. Svět není jen „hřištěm“, na kterém mozek působí. Mozek, tělo a svět jsou spíše stejně důležitými faktory při vysvětlování toho, jak konkrétní inteligentní chování vzniká v praxi.
Embodiment a vloženost
EHS se dělí na dva aspekty: Embodiment a Embeddedness (neboli Situatedness).
Embodiment odkazuje na myšlenku, že vnitřní prostředí těla (tzv. homeostatické a hormonální stavy) silně ovlivňuje vyšší „kognitivní“ procesy v mozku, pravděpodobně prostřednictvím emočního systému (viz např. teorie somatických markerů Antonia Damasia). Zjednodušeně řečeno: stav vašeho těla je přímým důležitým faktorem pro druhy kognitivních procesů, které mohou vznikat ve vyšších částech vašeho mozku.
Embeddedness odkazuje na myšlenku, že fyzická interakce mezi tělem a světem silně omezuje možné chování organismu, což zase ovlivňuje (vlastně částečně tvoří) kognitivní procesy, které vznikají z interakce mezi organismem a světem.
Teorie je explicitní reakcí na v současnosti dominantní kognitivistické paradigma, které říká, že kognitivní systémy jsou v podstatě výpočetně-reprezentační systémy (jako počítačový software), které zpracovávají vstupy a generují výstupy (chování) na základě interního zpracování informací. V kognitivismu leží příčinný kořen chování ve ‚virtuálních‘ procesech řízených softwarem, který běží na našem mozku. Mozek je čistě hardware, na kterém je software implementován. Tělo (senzory a herci) jsou čistě vstupně-výstupní zařízení, která slouží mozku. Svět je pouze hrací plocha (objekt), ve které kognitivní agent působí.
Oproti tomu EHS zastává názor, že skutečné fyzikální procesy v těle a v interakci tělo-svět částečně tvoří to, čemu říkáme „kognitivní systém“ jako celek. Tělo, svět a mozek tvoří systém. Společně tyto části systému „způsobují“ inteligentní chování, které vzniká jako vlastnost systému. Teorie dynamických systémů je způsob modelování chování, který spojuje zcela přirozené s teoretickými koncepty EHS.