Adrenalin přesměruje sem
V květnu 1886 oznámil William Bates v časopise New York Medical Journal objev látky produkované nadledvinami. Epinefrin izoloval a identifikoval v roce 1895 polský fyziolog Napoleon Cybulski. Objev zopakoval v roce 1897 John Jacob Abel.
Stejný hormon objevil v roce 1900 japonský chemik Jokichi Takamine.
Poprvé byl uměle syntetizován v roce 1904 Friedrichem Stolzem.
Tento článek je označen od června 2007.
Epinefrin je hormon „boje nebo útěku“, který se uvolňuje z nadledvinek, když hrozí nebezpečí. Když se vylučuje do krevního oběhu, rychle připravuje tělo k akci v nouzových situacích. Hormon zvyšuje přísun kyslíku a glukózy do mozku a svalů a zároveň tlumí ostatní tělesné procesy, které nejsou v nouzi (zejména trávení).
Epinefrin hraje ústřední roli v krátkodobé stresové reakci – fyziologické reakci na ohrožující, vzrušující nebo environmentální stresory, jako je vysoká hladina hluku nebo jasné světlo (viz Reakce „bojuj nebo uteč“). Je vylučován dření nadledvin. Po uvolnění do krevního oběhu se adrenalin váže na mnoho receptorů a má četné účinky v celém těle. Zvyšuje srdeční frekvenci a zdvihový objem, rozšiřuje zornice a stahuje arterioly v kůži a střevech, zatímco rozšiřuje arterioly ve svalech nohou. Zvyšuje hladinu cukru v krvi tím, že zvyšuje katalýzu glykogenu na glukózu v játrech, a zároveň zahajuje odbourávání lipidů v tukových buňkách. Stejně jako některé další stresové hormony má adrenalin tlumivý účinek na imunitní systém.
Epinefrin se používá jako lék k léčbě srdeční zástavy a jiných srdečních dysrytmií, které vedou ke sníženému nebo chybějícímu srdečnímu výdeji; jeho účinek spočívá ve zvýšení periferní rezistence prostřednictvím alfa-stimulované vazokonstrikce, takže krev je přesunuta do tělesného jádra. Tento příznivý účinek má významný negativní důsledek – zvýšenou srdeční dráždivost – což může vést k dalším komplikacím bezprostředně po jinak úspěšné resuscitaci. Alternativou k této léčbě je vazopresin, silné antidiuretikum, které rovněž zvyšuje periferní cévní rezistenci, což vede k posunu krve prostřednictvím vazokonstrikce, ale bez doprovodného zvýšení dráždivosti myokardu.
Vzhledem ke svému tlumivému účinku na imunitní systém se epinefrin používá k léčbě anafylaxe a sepse. Pacienti s alergií podstupující imunoterapii mohou před podáním alergenového extraktu dostat výplach epinefrinem, čímž se sníží imunitní odpověď na podávaný alergen. Používá se také jako bronchodilatans při astmatu, pokud nejsou k dispozici nebo jsou neúčinní specifičtí agonisté beta2-adrenergních receptorů. Nežádoucí reakce na adrenalin zahrnují palpitace, tachykardii, úzkost, bolest hlavy, třes, hypertenzi a akutní plicní edém.
Epinefrin se syntetizuje z noradrenalinu syntetickou cestou, která je společná všem katecholaminům.
Epinefrin se syntetizuje z noradrenalinu syntetickou cestou, která je společná všem katecholaminům, včetně L-dopy, dopaminu, noradrenalinu a adrenalinu.
Epinefrin je syntetizován metylací primárního distálního aminu noradrenalinu fenyletanolamin N-metyltransferázou (PNMT) v cytosolu adrenergních neuronů a buněk dřeně nadledvin (tzv. chromafinních buněk). PNMT se nachází pouze v cytosolu buněk dřeně nadledvin. PNMT využívá S-adenosylmethionin (SAMe) jako kofaktor k darování metylové skupiny noradrenalinu, čímž vzniká adrenalin.
Aby mohl noradrenalin působit na PNMT v cytosolu, musí být nejprve odeslán z granulí chromafinních buněk. K tomu může dojít prostřednictvím katecholamin-H+ výměníku VMAT1. VMAT1 je také zodpovědný za transport nově syntetizovaného adrenalinu z cytosolu zpět do chromafinních granulí v rámci přípravy na uvolnění.
Syntéza adrenalinu je řízena výhradně centrálním nervovým systémem (CNS). Syntéze epinefrinu dominuje několik úrovní regulace.
Adrenokortikotropní hormon (ACTH) a sympatický nervový systém stimulují syntézu prekurzorů adrenalinu zvýšením aktivity enzymů zapojených do syntézy katecholaminů. Specifickými enzymy jsou tyrosinhydroxyláza při syntéze dopy a enzym dopamin-β-hydroxyláza při syntéze noradrenalinu.
ACTH také stimuluje kůru nadledvin k uvolňování kortizolu, který zvyšuje expresi PNMT v chromafinních buňkách a zvyšuje syntézu adrenalinu.
Sympatický nervový systém působící prostřednictvím splanchnických nervů na dřeň nadledvin stimuluje uvolňování adrenalinu. Acetylcholin uvolňovaný pregangliovými sympatickými vlákny těchto nervů působí na nikotinové acetylcholinové receptory, což způsobuje depolarizaci buněk a přítok vápníku přes napěťově řízené vápníkové kanály. Vápník spouští exocytózu chromafinních granulí, a tím uvolňování adrenalinu (a noradrenalinu) do krevního oběhu.
Na rozdíl od mnoha jiných hormonů nemá adrenalin (stejně jako ostatní katecholaminy) negativní zpětnou vazbu, která by snižovala jeho vlastní syntézu.
Feochromocytom je nádor nadledvin (nebo vzácně ganglií sympatického nervového systému), který vede k nekontrolované sekreci katecholaminů, obvykle adrenalinu.
V jaterních buňkách se epinefrin váže na β-adrenergní receptor, který mění konformaci a pomáhá Gs, G proteinu, vyměnit GDP na GTP. Tento trimerní G protein se disociuje na podjednotky Gs alfa a Gs beta/gama. Ga alfa se váže na adenylcyklázu, čímž přeměňuje ATP na cyklický AMP. Cyklický AMP se váže na regulační podjednotku proteinkinázy A: Proteinkináza A fosforyluje fosforylázu. Mezitím se Gs beta/gamma váže na kanál vápníkového kanálu a umožňuje vstup vápníkových iontů do cytoplazmy. Vápníkové ionty se vážou na proteiny kalmodulinu, což je protein přítomný ve všech eukaryotických buňkách, který se pak váže na fosforylázovou kinázu a dokončí její aktivaci. Fosforyláza kináza fosforyluje fosforylázu, která pak fosforyluje glykogen a přeměňuje ho na glukóza-6-fosfát.
Epinefrin působí prostřednictvím adrenergních receptorů:
Receptory β2 se nacházejí především v cévách kosterního svalstva, kde vyvolávají vazodilataci. α-adrenergní receptory se však nacházejí ve většině hladkých svalů a splanchnických cév a epinefrin v nich vyvolává vazokonstrikci.
V závislosti na pacientovi může tedy podání adrenalinu zvýšit nebo snížit krevní tlak v závislosti na tom, zda čisté zvýšení nebo snížení periferního odporu může vyvážit pozitivní inotropní a chronotropní účinky adrenalinu na srdce, tedy účinky, které zvyšují kontraktilitu a frekvenci srdce.
Ačkoli se mimo USA a laickou veřejnost po celém světě běžně používá název adrenalin, USAN a INN pro tuto chemickou látku je epinefrin, protože adrenalin se příliš podobá ochranné známce Parke, Davis & Co. adrenalin (bez „e“), která byla registrována v USA. Název BAN a EP pro tuto chemickou látku je adrenalin a je skutečně nyní jedním z mála rozdílů mezi systémy názvů INN a BAN.
Mezi americkými zdravotníky se místo termínu adrenalin používá termín epinefrin. Je však třeba poznamenat, že všeobecně se farmaceutické přípravky, které napodobují účinky adrenalinu, nazývají adrenergní a receptory pro adrenalin se nazývají adrenoceptory.
Přírodní epinefrin je stereoizomer (R)-(-)-L-epinefrinu, viz chiralita.
Epinefrin se nyní používá také v přípravcích EpiPens a Twinjects. EpiPeny jsou dlouhé úzké autoinjektory, které podávají epinefrin, Twinjects jsou podobné, ale obsahují dvě dávky epinefrinu.
Ačkoli EpiPen i Twinject jsou názvy ochranných známek, běžné používání těchto termínů se posouvá směrem k obecnému kontextu jakéhokoli adrenalinového autoinjektoru.
{2C-B}
{2C-C}
{2C-D}
{2C-E}
{2C-I}
{2C-N}
{2C-T-2}
{2C-T-21}
{2C-T-4}
{2C-T-7}
{2C-T-8}
{3C-E}
{4-FMP}
{Bupropion}
{Cathine}
{Kathinon}
{DESOXY}
{Dextroamfetamin}
{Metamfetamin}
{Diethylkatinon}
{Dimethylkatinon}
{DOC}
{DOB}
{DOI}
{DOM}
{bk-MBDB}
{Dopamin}
{Br-DFLY}
{Efedrin}
{Epinefrin}
{Escaline}
{Fenfluramin}
{Levalbuterol}
{Levmetamfetamin}
{MBDB}
{MDA}
{MDMA}
{bk-MDMA/MDMC/MDMCat/Methylone}
{MDEA}
(MDPV)
{Meskalin}
{Methcathinone}
{Methylfenidát}
{Norepinefrin}
{Fentermin}
{Salbutamol}
{Tyramin}
{Venlafaxin}
GnRH – TRH – Dopamin – CRH – GHRH/Somatostatin – hormon koncentrující melanin
α (FSH FSHB, LH LHB, TSH TSHB, CGA) – prolaktin – POMC (CLIP, ACTH, MSH, endorfiny, lipotropin) – GH
Kůra nadledvin: aldosteron – kortizol – DHEA Dřeň nadledvin: adrenalin – noradrenalin
Štítná žláza: hormon štítné žlázy (T3 a T4) – kalcitonin Příštítná tělíska: PTH
Testis: testosteron – AMH – inhibin
Vaječníky: estradiol – progesteron – aktivin a inhibin – relaxin (těhotenství)
Placenta: hCG – HPL – estrogen – progesteron
Pankreas: glukagon – inzulín – amylin – somatostatin – pankreatický polypeptid
Thymus: Thymosin (Thymosin α1, Thymosin beta) – Thymopoietin – Thymulin
Trávicí soustava: Žaludek: gastrin – ghrelin – dvanáctník: Játra/ostatní: CCK – inkretiny (GIP, GLP-1) – sekretin – motilin – VIP – Ileum: enteroglukagon -peptid YY – Játra/ostatní: Játra/játra/játra: inzulinu podobný růstový faktor (IGF-1, IGF-2)
Tuková tkáň: leptin – adiponektin – rezistin
Ledviny: JGA (renin) – peritubulární buňky (EPO) – kalcitriol – prostaglandin
Srdce: Natriuretický peptid (ANP, BNP)
noco (d)/cong/tumr, sysi/epon
proc, lék (A10/H1/H2/H3/H5)
NGF, BDNF, NT-3 odvozené od cíle