Mead se narodil 27. února 1863 v South Hadley v Massachusetts. V letech 1879-1883 studoval na Oberlin College a několik let strávil jako železniční inspektor, než se v roce 1887 zapsal na Harvardovu univerzitu. Na Harvardu studoval Mead u Josiaha Royce, což mělo zásadní vliv na jeho myšlení, a Williama Jamese, jehož děti doučoval. V roce 1888 se Mead přestěhoval do Německa, aby studoval u psychologa Wilhelma Wundta, od kterého se naučil konceptu „gesta“, konceptu ústředního pro jeho pozdější práci. Přestože Mead nikdy nedokončil disertační práci, podařilo se mu v roce 1891 získat místo na Michiganské univerzitě. V roce 1894 se Mead přestěhoval spolu s Johnem Deweyem na Chicagskou univerzitu, kde učil až do své smrti. Nebyl odtažitým filozofem, byl aktivní v chicagských společenských a politických záležitostech; mezi jeho četné aktivity patří jeho práce pro City Club of Chicago. Mead zemřel na selhání srdce, 26. dubna 1931.
Mead je významný americký filozof díky tomu, že je spolu s Charlesem Peircem a Williamem Jamesem jedním ze zakladatelů pragmatismu. Mead je také významnou postavou sociální filozofie 20. století. Jeho teorie o tom, jak mysl a já vystupují ze společenského procesu komunikace pomocí znaků, založila symbolickou interaktivní školu sociologie a sociální psychologie. Významně také přispěl k filozofii přírody, vědy a historie, k filozofické antropologii a ke zpracování filozofie. Dewey a Alfred North Whitehead považovali Meada za myslitele první třídy. Je klasickým příkladem sociálního teoretika, jehož práce nezapadá snadno do konvenčních disciplinárních hranic.
Mead, sociální psycholog, argumentoval antipozitivistickým názorem, že jedinec je produktem společnosti, já vzniklé ze sociální zkušenosti jako objekt společensky symbolických gest a interakcí. Meadovo já, zakořeněné intelektuálně v hegelovské dialektice, teoriích akce a pozměněném „antiwatsonovském“ sociálním chování, bylo já praktických a pragmatických záměrů.
Mead zakotvil lidské vnímání do „akčního nexu“ (Joas 1985: 148), vtělil jedince do „manipulační fáze aktu“ jako základní „životní prostředek“ (Mead 1982: 120). V této manipulační sféře „jedinec zůstává s fyzickými objekty“ každodenního života (Mead 1938: 267). U lidí je „manipulační fáze aktu“ společensky zprostředkována, to znamená, že při jednání vůči objektům lidé současně zaujímají perspektivy ostatních vůči tomuto objektu. To je to, co Mead míní „sociálním aktem“ na rozdíl od prostého „aktu“ (druhý z nich je deweyanský pojem). Nelidská zvířata také manipulují s objekty, ale jedná se o nesociální manipulaci, neberou perspektivu ostatních organismů vůči objektu. Lidé jsou jedineční v zaujímání perspektivy ostatních aktérů vůči objektům, ale to je to, co umožňuje komplexní lidskou společnost a jemnou sociální koordinaci. Například při společenském aktu ekonomické exachange musí jak kupující, tak prodávající brát k vyměněnému předmětu navzájem své pohledy. Prodávající musí uznat hodnotu pro kupujícího, zatímco kupující musí uznat vhodnost peněz pro prodávajícího. Pouze při tomto vzájemném pohledu může dojít k ekonomické výměně.
Mead také hluboce a sociologicky zakořenil „vnímání a význam“ svého já do „společné praxe subjektů“ (Joas 1985: 166), která se vyskytuje specificky ve společenských setkáních. Pochopeno jako kombinace „já“ a „já“, Meadovo já se ukazuje být znatelně provázáno v rámci sociologické existence: Pro Meada je existence v komunitě nadřazena individuálnímu vědomí. Nejprve se člověk musí podílet na různých společenských pozicích v rámci společnosti a teprve následně může tuto zkušenost využít k tomu, aby zaujal perspektivu druhých a stal se tak sebevědomým.
Mead v knize Mysl, já a společnost píše, že lidské bytosti začínají chápat společenský svět prostřednictvím „hry“ a „hry“. „Hra“ je ve vývoji dítěte na prvním místě. Dítě přijímá různé role, které pozoruje v „dospělé“ společnosti, a rozehrává je, aby získalo pochopení pro různé společenské role. Například nejprve hraje roli policisty a poté roli zloděje. Když je dítě zralejší, může se účastnit hry, například baseballové hry. Ve hře musí mít vztah k ostatním a porozumět pravidlům hry. Účastí ve „hře“ získává pochopení, že se musí vztahovat k normám chování, aby bylo přijato jako hráč. Mead to nazývá prvním setkáním dítěte s „zobecněným druhým“, což je jeden z hlavních pojmů, které Mead navrhuje pro pochopení vzniku (sociálního) já v lidských bytostech. „Zobecněné druhé“ lze chápat jako obecnou normu v rámci sociální skupiny nebo prostředí. Pochopením „zobecněného druhého“ jedinec chápe, jaký druh chování je očekáván, vhodný a tak dále, v různých sociálních prostředích. Rodina, baseballový tým, škola a společnost jsou příklady sociálních nastavení, jejichž prostřednictvím se u dítěte rozvíjí postupné pochopení norem chování.
Mead rozlišuje mezi „já“ a „já“. „Já“ je nahromaděné pochopení „zobecněného druhého“, tj. norem, nevědomých názorů, vzorců společenské odezvy atd. „Já“ je více osobní názor, reflektor nebo pozorovatel, sociální zápasník – je to to, co vytváří individualitu jedince.
Při čtení Meada je důležité mít na paměti, že vidí lidskou mysl jako něco, co může vzniknout výhradně prostřednictvím sociální zkušenosti. Myšlenkový proces například pro Meada není nic jiného než internalizovaná komunikace.
Filozofové, jejichž inspirace je spíše metafyzická a ontologická, např. Heidegger, kladou důraz na vývoj Bytí z pohledu prožívající lidské bytosti a na to, jak je svět zjevený této prožívající entitě v rámci sféry věcí. Pragmatičtí filozofové jako Mead se zaměřují na vývoj Já a na objektivitu světa v rámci sociální sféry: že „individuální mysl může existovat pouze ve vztahu k jiným myslím se společnými významy“ (Mead 1982: 5).
Za svůj život Mead publikoval asi 100 odborných článků, recenzí a vedlejších článků. V okamžiku smrti opravoval galeje, což by byla jeho první kniha Eseje ze sociální psychologie, vydaná až v roce 2001. Jeho studenti a kolegové, zejména Charles W. Morris, následně dali dohromady pět knih z jeho nepublikovaných rukopisů a ze stenografických záznamů jeho přednášek. Mead Project na Brockově univerzitě v Ontariu má v úmyslu publikovat nakonec všech Meadových osmdesát lichých zbývajících nepublikovaných mss.