Hluboká dyslexie je forma alexie (získané dyslexie), která narušuje čtecí procesy, jež normálně fungovaly předtím, než jedinec utrpěl úraz hlavy v levé hemisféře. Hluboká dyslexie může vzniknout v důsledku úrazu hlavy, mozkové mrtvice, nemoci nebo operace (Harley, 2001).
Termín dyslexie pochází z řeckých slov „dys“, což znamená „narušený“, a „lexis“, což znamená „slovo“, a používá se pro označení poruch jazyka týkajících se čtení a pravopisu.
Hluboká dyslexie se vyznačuje především výskytem sémantických chyb při čtení nebo sémantických paralexií při hlasitém čtení (např. pohled → „scéna“). K dalším charakteristikám hluboké dyslexie patří vizuální chyby (např. věc → „myslet“) a deviantní chyby (např. alkohol → alkoholik), dále špatné čtení funkčních slov, větší potíže při čtení abstraktních slov než konkrétních a vysoce představitelných slov, úplná neschopnost číst nespisovná slova, závažné poruchy při psaní do dikce a spontánním psaní a v mnoha případech porucha krátkodobé paměti, resp. digit span (Plaut & Shallice, 1993;Klein et al, 1994; Weekes et al., 1997; Harley, 2001 ; Kolb & Whishaw, 2003).
Přestože příznaky hluboké dyslexie jsou odlišné a nezávislé poruchy čtení, jen zřídka se najde jedinec, který vykazuje pouze některé z jejích charakteristik; většina pacientů se sémantickou paralexií totiž vykazuje i všechny ostatní příznaky. To vedlo k tomu, že hluboká dyslexie je považována za komplex příznaků a vedlo k mnoha výzkumům, proč se tato různorodost příznaků může vyskytovat současně u tolika pacientů (Coultheart, Marshall a Patterson, 1986; Weekes et al., 1997).