Intersubjektivní ověřitelnost je základním principem vědeckého zkoumání nebo empirismu jako společné činnosti jednotlivců. Každý člověk skládá subjektivitu, tj. je prožívající bytost, uvědomělé, vnímající já. Prožitek každého člověka pak zahrnuje individuální, subjektivní prožitek vnějšího světa, stejně jako prožitek vnitřního světa jednotlivce (myšlenky, pocity, tělesné vjemy). Zatímco pouze jednotlivci mohou přímo poznat (mít přímou zkušenost) svůj osobní vnitřní svět, vnější, veřejný svět může zjevně poznat (zažít) mnoho lidí, i když každý z jiného úhlu pohledu a jiného časového okamžiku. Termín intersubjektivní ověřitelnost pak odkazuje na schopnost pojmu snadno sdílet mezi osobami se společným, přesným jazykem. Termín intersubjektivní, je-li použit v kontextu intersubjektivní ověřitelnosti, může být také interpretován jako objektivní.
Všimněte si, že zatímco konkrétní vnitřní zkušenosti nejsou intersubjektivně ověřitelné, existenci tematických vzorců vnitřní zkušenosti lze intersubjektivně ověřit. Například to, zda lidé při svých tvrzeních říkají to, co považují za pravdu, mohou vědět pouze žadatelé. Můžeme však intersubjektivně ověřit, že lidé téměř univerzálně zažívají nepohodlí (hlad), když nemají dost jídla. Obecně máme jen hrubou schopnost srovnávat (měřit) vnitřní zkušenosti.
Když je vnější, veřejný jev prožíván a pečlivě popsán (slovy nebo měřením) jedním jedincem, ostatní jedinci mohou zjistit, zda jejich zkušenosti s jevem „odpovídají“ popisu. Pokud ano, máme pocit shody mezi jednou subjektivitou a druhou. To je základ pro definici toho, co je pravda, na které se zúčastněné strany dohodnou. Pokud popis neodpovídá zkušenostem jedné nebo více zúčastněných stran, máme nesrovnalost.
Nepřetržité rozpory mezi zkušenostmi a popisy různých jedinců mohou být způsobeny tím, že
Navzdory oblastem víry, které nevyužívají intersubjektivní ověřitelnost (např. mnoho náboženských tvrzení), je intersubjektivní ověřitelnost univerzálním způsobem arbitráže pravdivých tvrzení používaným všemi lidmi všude na světě. Ve své základní podobě ji lze nalézt v hovorových výrazech, např. „Jsem z Missouri. Ukaž mi to!“ nebo „Vidět znamená věřit“. Vědecký princip replikace nálezů jinými badateli než těmi, kteří tento jev jako první ohlásili, je jednoduše více strukturovanou formou univerzálního principu intersubjektivní ověřitelnosti.
Intersubjektivní ověřitelnost versus víra založená na víře (věda versus náboženství)
Rozpor mezi pravdami odvozenými z intersubjektivního ověřování a přesvědčeními založenými na víře nebo autoritě (např. mnoha náboženských přesvědčeních) tvoří základ konfliktu mezi náboženstvím a vědou. Objevily se pokusy uvést tyto dvě skutečnosti do souladu a moderní, špičková věda, zejména ve fyzice, se zdá mnoha pozorovatelům, že se propůjčuje k prolínání náboženských zkušeností a intersubjektivnímu ověřování přesvědčení. Někteří vědci popsali náboženské světonázory—obecně mystické povahy—v souladu s jejich chápáním vědy:
Jsou dva způsoby, jak žít svůj život. Jeden je, jako by nic nebyl zázrak. Druhý je, jako by všechno byl zázrak…
Věda bez náboženství je chabá, náboženství bez vědy je slepé…
Náboženstvím budoucnosti bude kosmické náboženství. Náboženství, které je založeno na zkušenosti, které odmítá dogmatismus…
Zůstává zde něco jemného, nehmatatelného a nevysvětlitelného. Velebnost této síly přesahující vše, co můžeme pochopit, je mým náboženstvím. (Albert Einstein)
Jiní vědci, kteří jsou odhodláni založit víru na intersubjektivním ověřování, aktivně volali po nebo předpovídali vývoj náboženství v souladu s vědou.
Náboženství staré nebo nové, které zdůrazňuje velkolepost vesmíru, jak ji odhaluje moderní věda, by mohlo být schopno čerpat rezervy úcty a úcty, které konvenční víry téměř nevyčerpají. Dříve nebo později se takové náboženství objeví. (Carl Sagan, Bleděmodrá tečka)
Evoluční epos je asi ten nejlepší mýtus, jaký kdy budeme mít…
Skutečný evoluční epos, převyprávěný jako poezie, je stejně vnitřně povznášející jako kterýkoliv náboženský epos. (Edward O. Wilson)
V reakci na tento zjevný přesah mezi špičkovou vědou a mystickou zkušeností se v posledních letech objevily zjevné snahy formulovat náboženské systémy víry, které jsou postaveny na pravdivých tvrzeních založených na intersubjektivní ověřitelnosti, např. joismu.