Intraaxiální krvácení, neboli intraaxiální hematomy, jsou podtypem intrakraniálního krvácení, které se vyskytuje uvnitř samotné mozkové tkáně.
Intraaxiální krvácení je potenciálně smrtelné, protože může zvýšit nitrolební tlak a rozdrtit jemnou mozkovou tkáň nebo snížit její krevní zásobení, což způsobuje ischemii. Další kategorií nitrolebního krvácení je mimoaxiální krvácení, jako jsou epidurální, subdurální a subarachnoidální hematomy, které se všechny vyskytují uvnitř lebky, ale mimo mozkovou tkáň.
Intraventrikulární krvácení
Intraventrikulární krvácení (nebo „IVH“) je krvácení z komor, kde je mozkomíšní mok normálně umístěn.
Obzvláště častá je u kojenců, zejména u předčasně narozených dětí nebo u dětí s velmi nízkou porodní hmotností (Annibale and Hill, 2003). Většina nitrokomorových krvácení se objevuje v prvních 72 hodinách po narození (Annibale and Hill, 2003).
Intraventrikulární krvácení je u dospělých vzácné (Mayfrank et al., 1997) a jeho vyvolání vyžaduje velkou sílu. Ke krvácení tedy obvykle nedochází bez rozsáhlého přidruženého poškození, a tak je výsledek málokdy dobrý (Dawodu, 2004; Vinas and Pilistis, 2004). S IVH jsou běžně spojovány pohmožděniny mozku a subarachnoidální krvácení (LeRoux et al., 1992). Krvácení se může týkat střední komunikující tepny nebo zadní komunikující tepny. U dospělých i kojenců může IVH způsobit nebezpečné zvýšení nitrolebního tlaku, poškození mozkové tkáně a hydrocefalus (Mayfrank et al., 1997; Annibale and Hill, 2003).
Intraparenchymální krvácení
Intraparenchymální krvácení, nebo intracerebrální krvácení, jiný typ intraaxiálního krvácení, může být způsobeno poraněním mozku, nebo se může objevit spontánně při krvácení mozkové mrtvice. Stejně jako u jiných typů krvácení v lebce, intraparenchymální krvácení jsou vážné zdravotní stav, protože mohou zvýšit intrakraniální tlak. Úmrtnost na intraparenchymální krvácení je přes 40% (Sanders a McKenna, 2001).
Častější u dospělých než u dětí, intraparenchymální krvácení jsou obvykle kvůli průniku trauma, ale může být také kvůli depresivní fraktury lebky, zrychlení-zpomalení trauma (McCaffrey, 2001; Orlando Regional Healthcare, 2004; Shepherd, 2004), prasknutí aneurysmatu nebo arteriovenózní malformace (AVM), a krvácení v nádoru.
Riziko úmrtí na krvácení intraparenchymu je zvláště vysoké, pokud k poranění dojde v mozkovém kmeni (Sanders a McKenna, 2001). Intraparenchymální krvácení uvnitř míchy je téměř vždy smrtelné, protože způsobuje poškození kraniálního nervu X, bloudivého nervu, který hraje důležitou roli v krevním oběhu a dýchání (McCaffrey, 2001). Tento druh krvácení se může objevit také v mozkové kůře nebo subkortikálních oblastech, obvykle ve frontálním nebo temporálním laloku, pokud je způsobeno poraněním hlavy, a někdy v mozečku (McCaffrey, 2001; Graham a Gennareli, 2000).
Pacienti s intraparenchymálním krvácením mají příznaky, které odpovídají funkcím řízeným oblastí mozku, která je krvácením poškozena (Vinas a Pilistis, 2004). Mezi další příznaky patří ty, které naznačují zvýšení intrakraniálního tlaku v důsledku velkého hmotnostního tlaku na mozek (Vinas a Pilistis, 2004).
Intraparenchymální krvácení lze rozeznat na CT snímcích, protože krev se jeví jasnější než jiné tkáně a je oddělena od vnitřní tabulky lebky mozkovou tkání. Tkáň obklopující krvácení je často méně hustá než zbytek mozku kvůli edému, a proto se na CT snímku ukazuje lehčí.
Intracerebrální hematomy, které se objevují pomalu v průběhu hodin nebo dnů, se nazývají opožděné intracerebrální hematomy. Ty se mohou objevit u mozkových kontuzí nebo v oblastech, ve kterých nebyly při CT vyšetření zjištěny žádné abnormality (Vinas a Pilistis, 2004). Tito pacienti se po traumatu jeví normálně a pak se jejich stav náhle zhorší (Vinas a Pilistis, 2004).
Intracerebrální krvácení kontinuální se subdurálním krvácením se nazývá prasklý lalok.