Kohortový model v psycholingvistice a neurolingvistice je model lexikálního vyhledávání, který poprvé navrhl William Marslen-Wilson na konci 80. let 20. století. Snaží se popsat, jak se vizuální nebo sluchový vstup (tj. slyšení nebo čtení slova) mapuje na slovo v lexikonu posluchače. Podle tohoto modelu, když člověk slyší segmenty řeči v reálném čase, každý segment řeči „aktivuje“ každé slovo v lexikonu, které na tento segment začíná, a jak přibývají další segmenty, vylučují se další slova, až zůstane jen jedno slovo, které ještě odpovídá vstupu.
Než přejdeme k informacím o kohortovém modelu, je důležité pochopit některé další pojmy, které jsou důležité, když mluvíme o lexikálním vyhledávání. Především lexikon je zásoba slov v mysli člověka. Je to způsob, jakým je uložena naše slovní zásoba, a podobá se mentálnímu slovníku. Lexikální položka je veškerá informace o slově a lexikální úložiště je způsob, jakým jsou položky uloženy pro špičkové vyhledávání. A konečně lexikální přístup je způsob, jakým lidé přistupují k informacím v mentálním lexikonu.
Kohortový model je založen na konceptu, že sluchový nebo zrakový vstup do mozku stimuluje neurony v okamžiku, kdy do mozku vstoupí, a nikoli až na konci slova. Tato skutečnost byla prokázána v 80. letech 20. století prostřednictvím experimentů se stínováním řeči, při nichž pokusné osoby poslouchaly nahrávky a byly instruovány, aby co nejrychleji nahlas zopakovaly přesně to, co slyšely; Marslen-Wilson zjistil, že pokusné osoby často začaly opakovat slovo dříve, než bylo skutečně přehráno, což naznačuje, že slovo v lexikonu posluchače bylo aktivováno dříve, než bylo slyšeno celé. Taková zjištění vedla Marslena-Wilsona v roce 1987 k návrhu kohortového modelu.
Tento model má tři hlavní fáze. Podle tohoto modelu začíná sluchové lexikální vyhledávání tím, že se k uchu posluchače dostane první jeden nebo dva řečové segmenty neboli fonémy, a tehdy se v mentálním lexikonu aktivují všechna možná slova, která začínají tímto řečovým segmentem. K tomu dochází ve „fázi přístupu“ a všechna možná slova jsou známa jako kohorta. Slova, která jsou aktivována řečovým signálem, ale nejsou zamýšleným slovem, se často nazývají „konkurenti“. S větším počtem konkurentů je identifikace cílového slova obtížnější. S tím, jak do ucha vstupuje více segmentů řeči a stimuluje více neuronů, způsobuje, že konkurenti, kteří již neodpovídají vstupním informacím, jsou „vyřazeni“ nebo se jejich aktivace snižuje. Procesy, při nichž se slova aktivují a konkurenti vyřazují, se v kohortovém modelu často nazývají „aktivace a selekce“ nebo „rozpoznávání a konkurence“. Tyto procesy pokračují až do okamžiku, který se nazývá bod rozpoznání, kdy zůstane aktivováno pouze jedno slovo a všichni konkurenti jsou vyřazeni. Tento okamžik se také nazývá bod jedinečnosti a dochází v něm k největšímu zpracování. Fáze výběru nastává v okamžiku, kdy ze souboru zbývá pouze jedno slovo.
Zvyšující se segmenty slova „svíčka“
Například při sluchovém rozpoznávání slova „svíčka“ probíhají následující kroky. Když posluchač uslyší první dva fonémy /k/ a /æ/ ((1) a (2) na obrázku), aktivuje si slovo „svíčka“ spolu s konkurenty, jako jsou „bonbón“, „plechovka“, „dobytek“ a mnoho dalších. Po přidání fonému /n/ ((3) na obrázku) by byl vyřazen „dobytek“; s /d/ by byla vyřazena „plechovka“; a tento proces by pokračoval, dokud by nebylo dosaženo bodu rozpoznání, závěrečného /l/ slova „svíčka“ ((5) na obrázku). Rozpoznávacím bodem nemusí být vždy koncový foném slova; například rozpoznávací bod slova „slander“ se vyskytuje na /d/ (protože žádné jiné anglické slovo nezačíná „sland-„); všichni konkurenti slova „spaghetti“ jsou vyloučeni již na /spəɡ/; Jerome Packard prokázal, že rozpoznávací bod čínského slova huŏchē („vlak“) se vyskytuje před huŏch-; a přelomová studie Pienie Zwitserloodové prokázala, že rozpoznávací bod nizozemského slova kapitein (kapitán) je na samohlásce před koncovým /n/.
Od původního návrhu byl model upraven tak, aby zohledňoval roli, kterou kontext hraje při vylučování konkurentů, a skutečnost, že aktivace je „tolerantní“ k drobným akustickým neshodám, které vznikají v důsledku koartikulace (vlastnost, díky níž jsou jazykové zvuky mírně pozměněny zvuky, které jim předcházejí a následují).
Mnoho důkazů ve prospěch kohortového modelu pochází z primingových studií, v nichž je subjektu předloženo „primingové slovo“ a poté těsně následuje „cílové slovo“ a subjekt je požádán, aby určil, zda je cílové slovo skutečným slovem, či nikoli; teorie, která stojí za primingovým paradigmatem, spočívá v tom, že pokud je slovo aktivováno v mentálním lexikonu subjektu, subjekt bude schopen rychleji reagovat na cílové slovo. Pokud subjekt reaguje rychleji, říká se, že cílové slovo je „primingováno“ primingovým slovem. Několik studií primingu zjistilo, že při prezentaci podnětu, který nedosahuje bodu rozpoznání, byla všechna četná cílová slova primed, zatímco při prezentaci podnětu za bodem rozpoznání je primed pouze jedno slovo. Například ve studii Pienie Zwitserlooda v nizozemštině byla porovnávána slova kapitein („kapitán“) a kapitaal („kapitál“ nebo „peníze“); ve studii kmen kapit- primitoval jak boot („loď“, sémanticky související s kapitein), tak geld („zlato“, sémanticky související s kapitaal), což naznačuje, že byly aktivovány obě lexikální položky; plné slovo kapitein naproti tomu primitovalo pouze boot a nikoli geld.
Pozdější experimenty tento model zpřesnily. Některé studie například ukázaly, že „stínovači“ (subjekty, které poslouchají sluchové podněty a co nejrychleji je opakují) nedokázali stínovat tak rychle, když byla slova zpřeházená tak, že nic neznamenala; tyto výsledky naznačily, že k procesu aktivace a selekce přispívá také struktura věty a kontext řeči.
Tuto metodu využívají programy pro zasílání textových zpráv v mobilních telefonech, funkce automatického doplňování v aplikaci Microsoft Word a Google a další programy pro zadávání textu (např. komerční systémy GPS).[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].