Kojenecká vokalizace nebo blábolení je fáze osvojování dětského jazyka, během níž se zdá, že kojenec experimentuje s vytvářením zvuků jazyka, ale zatím nevytváří žádná rozpoznatelná slova. Blábolení začíná kolem 5 až 7 měsíců věku, kdy zvuky dítěte začínají znít jako fonémy. Kojenci začínají vytvářet rozpoznatelná slova obvykle kolem 12 měsíců, i když blábolení může pokračovat ještě nějakou dobu poté.
Lidské děti se zapojují do žvatlání jako jakési hlasové hry, která se nevyskytuje u žádného jiného savčího druhu. Terrence W. Deacon z toho vyvozuje, že lidské děti ani nemusí být nijak zvlášť nadšené nebo dokonce rozrušené, aby žvatlaly, protože faktem je, že lidské děti žvatlají spontánně a bez ustání jen tehdy, když jsou emocionálně klidné. Deacon dodává: „Je to první známka toho, že lidský hlasový motorický výkon je alespoň částečně pod kontrolou kortikálního motorického systému, protože žvatlání je v podstatě hlasové mimikry, které se děje v korespondenci s dozráváním kortikálních motorických výstupních drah v lidském mozku.“
Steven Pinker přirovnává dítě blábolící k osobě, která si pohrává se složitým hi-fi systémem ve snaze pochopit, co všechno ovládání dělá. Většina blábolení se skládá z malého množství zvuků, což naznačuje, že dítě připravuje zvuky, které bude potřebovat, aby mohlo mluvit jazykem, kterému je vystaveno.
Neslyšící kojenci také vykazují hlasové blábolení, což naznačuje, že rané blábolení vzniká z vrozených lidských tendencí používat hlasové artikulátory určitým způsobem během raného osvojování jazyka. Pokud jsou vystaveni znakové řeči, blábolí rukama přibližně ve stejnou dobu, kdy se objeví hlasové blábolení.
Žvatlání se objevuje během prvního roku života, pokud se dítě vyvíjí normálně. Jak dítě roste a mění se, mění se i jeho vokalizace. Děti používají tyto vokalizace ke komunikaci. Začnou plakat, přecházejí k hlasitým ječivým zvukům a nakonec promluví.
Podle Menna a Stoela Gammonových ve Vývoji jazyka „Toto rané období prelingvistické vokalizace lze rozdělit do pěti fází.“ První fáze je pláč, druhá fáze je vrkání, třetí fáze je vokální hra a čtvrtá fáze je kanonické blábolení (které začíná asi v šesti měsících věku). Pátá a poslední fáze je konverzační blábolení (obvykle se projevuje asi v deseti měsících věku) a jinak je známá jako „žargon“. Tato fáze žargonu je definována jako: „Prelingvistická vokalizace, při které kojenci používají dospělé jako stres a intonaci.“ (Sroufe, Cooper, & Dehart, 1996, str. 258)
Existují dva typy blábolení. Většina lidí zná charakteristické zvuky vydávané během blábolení, a to zjednodušené a pestré blábolení. První z nich se skládá z opakovaných slabik, jako např. /ba/ např. ‚Ba-ba-ba-ba-ba-ba,‘ zatímco pestré blábolení se skládá ze směsi slabik, např. ‚ka-da-bu-ba-mi-doy-doy-doy.‘
Zde musíme vzít na vědomí, že souhlásky, které blábolící kojenci produkují, bývají některé z následujících : /p,b,t,m,d,n,k,g,s,h,w,j/. Na druhou stranu, následující souhlásky bývají během fonologického vývoje produkovány zřídka: /f,v,θ,δ,f,f,tf,dЗ,l,r,η/.
Složitá povaha zvuků, které vyvíjející se děti produkují, je ztěžuje kategorizovat, ale výše uvedená pravidla obvykle platí bez ohledu na jazyk (např. japonština, angličtina, atd.), kterému jsou děti vystaveny.
Žvatlání u nelidských druhů
Lidská mláďata se věnují žvatlání jako jakési hlasové hře, která se vyskytuje u několika dalších druhů primátů, kteří všichni patří do čeledi Callitrichidae (kosmani a tamaríni) a jsou kooperativními chovateli.
Sarah Blaffer Hrdy píše: „…miminka kosmanů a tamarínů také žvaní. Je možné, že kojenci družstevních chovatelů jsou speciálně vybaveni pro komunikaci s pečovateli. Tím nechci říct, že žvanění není důležitou součástí učení se mluvit, jen se ptát, co bylo dřív – žvanění, aby se vyvinulo v mluvku, nebo predispozice vyvinout se v mluvku, protože mezi družstevními chovateli jsou miminka, která žvaní, lépe ošetřena a je u nich větší pravděpodobnost, že přežijí.“
Terrence W. Deacon z toho vyvozuje, že lidské kojence obecně nevzrušuje ani nerozčiluje blábolení, protože budou blábolit spontánně a bez ustání jen tehdy, když jsou emocionálně klidní. Deacon dodává: „Je to první známka toho, že lidský hlasový motorický výkon je alespoň částečně pod kontrolou kortikálního motorického systému, protože blábolení je v podstatě hlasové mimikry, které se děje v korespondenci s dozráváním kortikálních motorických výstupních drah v lidském mozku.“ Deacon dodává: „Je to první známka toho, že lidský hlasový motorický výkon je alespoň částečně pod kontrolou kortikálního motorického systému, protože blábolení je v podstatě hlasové mimikry, které se děje v korespondenci s dozráváním kortikálních motorických výstupních drah v lidském mozku.“
Steven Pinker přirovnává dítě blábolící k osobě, která si pohrává se složitým hi-fi systémem ve snaze porozumět tomu, co ovládací prvky dělají. Většina blábolení se skládá z malého množství zvuků, což naznačuje, že si dítě připravuje základní zvuky nezbytné k tomu, aby mohlo mluvit jazykem, kterému je vystaveno.
Neslyšící kojenci také vykazují hlasové blábolení, což naznačuje, že rané blábolení vzniká z vrozených lidských tendencí používat hlasité artikulátory určitými způsoby během raného osvojování jazyka. Pokud jsou vystaveni znakové řeči, budou blábolit rukama přibližně ve stejnou dobu, kdy se objeví hlasové blábolení, i když se produkce znaků objevuje několik měsíců předtím, než se produkce slov obecně projeví
u slyšících dětí.
V 0-4 měsících děti bublají a vrkají (samohláska zní jako „oooh“ a „aah“). A v 4-6 měsících mohou děti začít brebentit (přidávat souhlásky: „gaga“, „dada“). V 6-12 měsících děti obvykle
žvatlají a užívají si hlasovou hru, když experimentují s řadou zvuků. Ve 12-18 měsících začínají batolata používat zvuk smysluplným způsobem. Vydávají
jednoslabičná slova, vydávají zvuky napodobující auta a letadla a říkají věci jako „uh oh“. Batolata také chápou význam některých slov, která ještě neumějí vyslovit. Mohou také použít jedno slovo, které představuje celou větu. Například „Šťáva“ může znamenat „Mami, chtěla bych džus“,
„Piješ džus“ nebo „Oh podívej, v kelímku je džus“. Ve věku
18-24 měsíců batolata opakují slova a mohou spojovat slova do krátkých vět. Používají přibližně 50 slov, ale rozumějí mnohem více. Mohou používat krátké věty, jako „She go bye.“ A „Co to děláš?“ Mohou také používat známá slova nesprávně, např. dítě s domácím psem by mohlo všechna velká chlupatá zvířata popsat jako „pejska“.
Podle Menna a Stoela Gammonových v knize Vývoj jazyka „Toto rané období prelingvistické vokalizace lze rozdělit do pěti fází“, z nichž první začíná zhruba v šesti měsících. První fáze je pláč, druhá fáze je vrkání, třetí fáze je vokální hra a čtvrtá fáze je kanonické blábolení. Pátou a poslední fází je konverzační blábolení, známé také jako „žargonová fáze (obvykle nastává kolem deseti měsíců věku). Tato žargonová fáze je definována jako: „Prelingvistická vokalizace, při níž kojenci používají dospělé jako stres a intonaci.“
K blábolení tedy dochází během prvního roku života, pokud se dítě vyvíjí normálně. Jak dítě roste a mění se, mění se i jeho vokalizace. Děti používají tyto vokalizace ke komunikaci. Vývoj hlasu zahajují pláčem, přecházejí do hlasitých ječivých zvuků a nakonec promluví.
Děti, které nemohou blábolit z nějakého fyziologického důvodu, jako je například dýchací trubice v krku, následně získají normální výslovnost, ale jejich vývoj řeči je výrazně opožděn.