Komunikační studium je akademická disciplína, která studuje komunikaci; subdiscipliny zahrnují argumentaci, řečovou komunikaci, rétoriku, teorii komunikace, skupinovou komunikaci, teorii informace, interkulturní komunikaci, interpersonální komunikaci, intrapersonální komunikaci, marketing, organizační komunikaci, přesvědčování, propagandu, public affairs, public relations a telekomunikace.
Na mnoha institucích sdílejí oddělené školy masové komunikace zájem o teorii komunikace, teorii informací a výzkum mediálních efektů, ale zaměřují se na praxi i na účinky public relations, propagandy, žurnalistiky, publikování, vysílání a reklamy a mezinárodní komunikace, přičemž interpersonální, skupinovou a organizační komunikaci, řeč, rétoriku, sémiotiku a kritické/kulturní perspektivy přenechávají oddělením komunikačních studií.
Evropská tradice komunikačních studií částečně navazuje na práci frankfurtské školy. Americká tradice je známější, ale neomezuje se jen na komunikační vědy. Ve Spojeném království se tomuto tématu často říká mediální studie nebo mediální a komunikační studie.
Různé aspekty komunikace byly dlouho předmětem lidského studia. Ve starověkém Řecku bylo studium rétoriky, umění efektivního vyjadřování a přesvědčování, pro studenty životně důležitým tématem. Na počátku 20. století začalo mnoho specialistů studovat komunikaci jako specifickou součást svých akademických oborů. Komunikační studia se začala objevovat jako samostatný akademický obor na počátku 20. století. V roce 1914 byla založena Národní asociace akademických učitelů veřejného vyjadřování, nyní nazývaná Národní komunikační asociace. Herbert Wichelns byl raným průkopníkem. Teoretici propagandy a mediálních efektů, včetně Harolda Lasswella, Kurta Lewina a Paula Lazarsfelda měli také významný vliv na tento obor na počátku. Harold Innis a Marshall McLuhan vyvinuli vlivné analýzy komunikace a technologie v 50. a 60. letech. Kritika komodifikované komunikace se objevila se spisy Theodora W. Adorna a Guye Deborda.
Hlavní národní profesní organizací pro komunikační studia v USA je National Communication Association (NCA). Hlavními evropskými asociacemi pro komunikační studia jsou European Consortium for Communications Research (ECCR) a European Communication Association (ECA).
Hlavní mezinárodní asociací pro komunikační studia je International Communication Association.
Na rozdíl od jiných společenských věd není komunikace spojena s konkrétní profesí. Psychologie tvoří psychology, sociologie tvoří sociology, ale neexistuje odpovídající titul pro absolventy komunikačních oborů. Kritici tvrdí, že důvodem je to, že komunikace nekvalifikuje studenty pro žádnou konkrétní práci. Tento stav souvisí s nově vznikajícím oborem a s tím, že komunikace je všudypřítomný fenomén a že studenti komunikačních oborů mohou pracovat ve velmi různorodých oborech. Většina studentů komunikačních oborů je však schopna najít různá zaměstnání v široké škále oborů včetně univerzitních profesorů, marketingových výzkumníků, mediálních redaktorů a designérů, konzultantů organizační komunikace a novinářů.