„Cross-cultural psychology is the scientific study of human behavior and mental process, including both their variability and invariance, under diverse cultural conditions.“ (Ho & Wu, 2001, str. 4). Prostřednictvím rozšiřujících se výzkumných metodologií pro rozpoznání kulturních odlišností v chování, jazyku a významu se snaží rozšířit, rozvíjet a transformovat psychologii. Ústřední témata, jako je ovlivnění, poznávání, pojetí sebe sama a otázky jako psychopatologie, úzkost a deprese, jsou v cross-cultural psychology znovu zkoumána ve snaze zkoumat univerzálnost těchto pojmů Viz etnospecifické poruchy.
Kritici poukazují na metodologické nedostatky v mezikulturním psychologickém výzkumu a tvrdí, že vážné nedostatky v použitém teoretickém a metodologickém základu tomuto vědeckému hledání univerzálnosti spíše brání, než aby mu pomáhaly. Mezikulturní psychologie se odlišuje od kulturní psychologie. Ta je oborem psychologie, který zastává názor, že lidské chování je určováno jedinečnými individuálními kulturami, které mohou být navzájem srovnávány jen ve velmi omezené míře. Naproti tomu mezikulturní psychologie zahrnuje hledání možných univerzálností v chování a duševních procesech.
Různé definice tohoto oboru jsou uvedeny v Berry, Poortinga, Segall, a Dasen (1992), včetně: „vědeckého studia lidského chování a jeho přenosu, s přihlédnutím ke způsobům, kterými je chování utvářeno a ovlivňováno sociálními a kulturními silami“ (Segall, Dasen, Berry, & Poortinga, 1990) (citováno v Berry, Poortinga, Segall, a Dasen, 1992, str. 1); „empirická studie členů různých kulturních skupin, kteří mají různé zkušenosti, které vedou k předvídatelným a významným rozdílům v chování“ (Brislin, Lonner, & Thorndike, 1973; citováno v Berry, Poortinga, Segall, a Dasen, 1992, str. 1). Tito autoři definují [kulturu] jako „sdílený způsob života skupiny lidí“ (Berry, Poortinga, Segall, a Dasen, 1992, str. 1). Nastiňují také různé cíle a záměry mezikulturní psychologie, včetně zpochybnění omezené kulturní perspektivy, která může vzniknout, pokud člověk studuje pouze kulturní proměnné ve vlastní společnosti.
Rané práce v oblasti cross-kulturní psychologie byly navrženy v Lazarově a Steinthalově časopise Zeitschrift fur Völkerpsychologie und Sprachwissenschaft [Journal of Folk Psychology and Language Science], který začal vycházet v roce 1860. Více empericky orientovaný výzkum následně prováděl Williams H. R. Rivers (1864-1922), který se pokusil změřit inteligenci a smyslovou ostrost indegenních lidí žijících v oblasti Torresova průlivu, ležící mezi Austrálií a Novou Guineou (Jahoda, 1993).
Je zcela běžné, že mezikulturní psychologové volí jeden ze dvou možných přístupů – etický přístup, který zdůrazňuje podobnost kultur, a emický přístup, který zdůrazňuje rozdíly mezi kulturami (Smith & Bond, 1982). Obecně se přijímá moudrost, že tradiční společnosti založené na zemědělství mají více kolektivistických kultur než moderní „informační společnosti“.
Berry a kol. rozebírají různé faktory, na jejichž základě byly kultury srovnávány, včetně:
1. Výchova dětí. Berry a kol. se zde odvolávají na důkazy, že v mezikulturních srovnáních praktik výchovy dětí byla nalezena řada různých dimenzí, včetně rozdílů v dimenzích výcviku poslušnosti, výcviku výchovy (do jaké míry se bude sourozenec starat o jiné sourozence nebo o starší lidi), výcviku v dosahování úspěchů, výcviku odpovědnosti, soběstačnosti a samostatnosti;
2. Rozdíly v osobnosti, v proměnných, jako je lokus kontroly; mezikulturní studie byly provedeny také v rámci modelu osobnostních rysů velké pětky, a to v řadě různých kultur včetně Španělska, Německa a Filipín.
V manažerské literatuře je hojně citována práce Hofsteda (2001), který porovnává různé kultury ve čtyřech dimenzích – mocenská vzdálenost, vyhýbání se nejistotě, maskulinita-ženskost a individualismus-kolektivismus. I přes svou popularitu byla Hofstedova práce vážně zpochybněna McSweeneym (2002). Berry a kol. dále zpochybňují práci Hofsteda a navrhují alternativní opatření k hodnocení individualismu a kolektivismu. Diskuse o individualismu-kolektivismu se sama ukázala jako problematická, když Sinha a Tripathi (1994) argumentují, že silné individualistické a kolektivistické orientace mohou koexistovat ve stejné kultuře (v této souvislosti diskutují o Indii). (Viz Sinha a Tripathi, kapitola osm Kim a kol., 1994).
Williams a Best (1990) se podívali na různé společnosti z hlediska převládajících genderových stereotypů, genderově vázaného vnímání sebe sama a genderových rolí. Oba nacházejí univerzální podobnosti i rozdíly mezi více než 30 národy a v jejich rámci.
Vzestup mezikulturní psychologie odráží obecnější proces globalizace ve společenských vědách, který se snaží očistit specifické oblasti výzkumu od západních předsudků. Tímto způsobem má mezikulturní psychologie spolu s mezinárodní psychologií za cíl učinit psychologii méně etnocentrickou, než tomu bylo doposud. Mezikulturní psychologie se dnes vyučuje na mnoha univerzitách po celém světě, a to jak jako specifická obsahová oblast, tak jako metodologický přístup určený k rozšíření oblasti psychologie.
Cross-cultural psychology: Research and applications. Cambridge: Cambridge University Press.