Tato stránka obsahuje náboženské názory na téma lásky.
Zda lze náboženskou lásku vyjádřit podobně jako mezilidskou lásku, je otázkou filozofické debaty. Náboženská „láska“ by mohla být považována za eufemistický termín, který blíže popisuje pocity úcty nebo podvolení. Většina náboženství používá termín láska k vyjádření oddanosti následovníka svému božstvu, kterým může být žijící guru nebo náboženský učitel. Tato láska může být vyjádřena modlitbou, službou, dobrými skutky a osobní obětí. Vzájemně mohou následovníci věřit, že božstvo miluje následovníky a celé stvoření. Některé tradice podporují rozvoj vášnivé lásky věřícího k božstvu. Viz Náboženské názory níže. Napětí mezi náboženskou láskou druhého a sebepotvrzením je částečně vyřešeno kontrastem lásky a sebepotvrzení s jejich podvodníky. Další analýzy a odkazy o takových kontrastech jsou shrnuty Roderickem Hinderym ve srovnávacích náboženských kontextech a v rámci lásky jako potvrzení druhého.
Bahaj říká: „Toto je pravda a za pravdou není nic než omyl. Víš jistě, že-
Láska je tajemstvím božských zjevení! Láska je zářivým projevem!
Láska je duchovním naplněním! Láska je světlem Království!
Láska je dechem Ducha Svatého, který je vtělen do lidského ducha!
Láska je příčinou manifestace Pravdy (Boha) v fenomenálním světě!
Láska je nutným poutem vycházejícím z reality věcí skrze božské stvoření!
Láska je prostředkem největšího štěstí v materiálním i duchovním světě!
Láska je světlem vedení v temné noci!
Láska je poutem mezi Stvořitelem a tvorem ve vnitřním světě!
Láska je příčinou vývoje každého osvíceného člověka!
Láska je největším zákonem v tomto ohromném Božím vesmíru!
Láska je jediným zákonem, který vyvolává a řídí řád mezi existujícími atomy!
Láska je univerzální magnetická síla mezi planetami a hvězdami zářícími na vznešené obloze!
Láska je příčinou rozvinutí do pátrající mysli, tajemství uložených ve vesmíru Nekonečným!
Láska je duchem života v hojném těle světa!
Láska je příčinou civilizace národů v tomto smrtelném světě!
Láska je nejvyšší poctou pro každý spravedlivý národ!
(Abdu’l-Baha, Tablety Abdu’l-Baha v3, s. 525)
V buddhismu je Káma smyslná, sexuální láska. Je překážkou na cestě k osvícení, protože je sobecká.
Karuná je soucit a milosrdenství, které snižuje utrpení druhých. Doplňuje moudrost a je nezbytná pro osvícení.
Advesa a maitrī jsou láskou dobrotivou. Tato láska je bezpodmínečná a vyžaduje značné sebepřijetí. To je něco zcela jiného než obyčejná láska, která se obvykle týká vztahu a sexu, které se zřídkakdy objevují bez vlastního zájmu. Místo toho se v buddhismu odkazuje na odtažitost a nesobecký zájem o blaho druhých.
Bódhisattvův ideál v tibetském buddhismu zahrnuje úplné zřeknutí se sebe sama, aby na sebe vzal břímě trpícího světa. Nejsilnější motivací, kterou člověk má, aby se vydal cestou Bódhisattvy, je myšlenka spásy v nesobecké lásce k druhým.
Filozof Soren Kierkegaard v díle Díla lásky (1847) tvrdil, že křesťanství je jedinečné, protože láska je požadavek.
Nový zákon, který byl napsán v řečtině, používal pouze dvě řecká slova pro lásku: agapē a philia. Existuje však několik řeckých slov pro lásku.
Svatý Pavel oslavuje agapē lásku ve výše uvedeném citátu z 1.Korintským 13, a jako nejdůležitější ctnost ze všech: „Láska nikdy nezklame. Ale kde jsou proroctví, tam přestanou; kde jsou jazyky, tam budou umlčeny; kde je poznání, to pomine.“ (13:8 NIV).
Křesťané věří, že kvůli Boží agapē lásce k lidstvu za ně obětoval svého syna. Apoštol Jan napsal: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět skrze něj byl spasen.“ (Jan 3:16-17 KJV)
V Janově evangeliu Ježíš řekl: „Dávám vám nový příkaz: Milujte jedni druhé. Jako jsem já miloval vás, tak i vy musíte milovat jedni druhé. Podle toho všichni lidé poznají, že jste moji učedníci, jestliže milujete jedni druhé.“ (NIV, Jan 13:34-35; srov. Jan 15:17). Ježíš také učil „Milujte své nepřátele.“ (Matouš 5:44, Lukáš 6:27).
V hinduismu je kāma příjemná, sexuální láska, zosobněná bohem Kama. Pro mnoho hinduistických škol je to třetí konec v životě.
Na rozdíl od kāmy, prema nebo prem odkazuje na zvýšenou lásku.
Karuna je soucit a milosrdenství, které snižuje utrpení druhých.
Bhakti je sanskrtský termín z hinduismu, který znamená „milující oddanost nejvyššímu Bohu“. Osoba, která praktikuje bhakti, se nazývá bhakta. Hinduističtí spisovatelé, teologové a filozofové rozlišili devět forem oddanosti, které nazývají bhakti, například v Bhagavatha-Puráně a podle Tulsidy. Brožura Narada bhakti sutra napsaná neznámým autorem rozlišuje jedenáct forem lásky.
Prema má schopnost rozpustit karmu, která je také známá jako hybná síla našich minulých činů, záměrů a reakcí na naše životní zkušenosti. Když milujeme všechno, síla karmy, která je ve vztahu k těmto věcem, událostem nebo okolnostem, pomalu začíná směřovat k míru, uvolnění a svobodě a ocitáme se ve stavu lásky.
Láska v jistém smyslu zahrnuje islámský pohled na život jako na univerzální bratrství, které se vztahuje na všechny, kdo mají víru. Nejsou zde žádné přímé odkazy, které by uváděly, že Bůh je láska, ale mezi 99 jmény Boha (Alláha) je název Al-Wadud neboli „milovaný“, který se nachází v Súrě 11:90 a také v Súrě 85:14. Odkazuje na Boha jako na „plného láskyplné laskavosti“. V islámu je láska častěji než nepoužívána jako pobídka pro hříšníky, aby usilovali být tak hodni Boží lásky, jak mohou. Člověk má stále Boží lásku, ale to, jak člověk hodnotí svou vlastní hodnotu, je podle jeho vlastní a Boží rady. Všichni, kdo mají víru, mají Boží lásku, ale do jaké míry nebo úsilí se zalíbil Bohu, závisí na jednotlivci samotném. Toto
Ishq, neboli božská láska, je důraz súfismu. Súfisté věří, že láska je projekcí Boží podstaty do vesmíru. Bůh touží poznat krásu, a jako by se člověk díval do zrcadla, aby viděl sám sebe, Bůh se „dívá“ sám na sebe v dynamice přírody. Protože všechno je odrazem Boha, škola súfismu praktikuje vidět krásu uvnitř zdánlivě ošklivého. Súfismus je často označován jako náboženství lásky. Bůh v súfismu je označován třemi hlavními pojmy, kterými jsou Milenec, Milovaný a Milovaný, přičemž poslední z těchto pojmů je často vidět v súfijské poezii. Společný názor súfismu je, že skrze Lásku se lidstvo může vrátit ke své vrozené čistotě a milosti.
V hebrejštině je ahava nejčastěji používaný termín jak pro mezilidskou lásku, tak pro lásku k Bohu. Další příbuzné, ale nepodobné termíny jsou chen (milost) a chesed, což v podstatě kombinuje význam „náklonnost“ a „soucit“ a někdy je v angličtině překládáno jako „milující laskavost“.
Pokud jde o lásku mezi manželskými partnery, ta je považována za základní ingredienci života: „Pohleď na život s manželkou, kterou miluješ“ (Kazatel 9:9). Biblická kniha Píseň písní je považována za romanticky formulovanou metaforu lásky mezi Bohem a jeho lidem, ale ve svém prostém čtení se čte jako milostná píseň.
Rabín 20. století Elijahu Eliezer Dessler je často citován jako definující lásku z židovského úhlu pohledu jako „dávání bez očekávání brát“ (z jeho Michtav me-Eliyahu, vol. I), jak je patrné ze slova pro lásku ahava, jak je kořenem slova hav, dávat. Romantická láska jako taková má v židovské literatuře jen málo ozvěn, i když středověký rabín Judah Halevi psal romantickou poezii v arabštině ve svých mladších letech (zdá se, že toho později litoval).
Různé kultury zbožšťují lásku, typicky v mužské i ženské podobě. I když v monoteistických náboženstvích je Bůh považován za reprezentanta lásky, často existují andělé nebo podobné bytosti, které také představují lásku. Zde je seznam bohů a bohyň lásky v různých mytologiích.
Vikki n chetna g.m.4.l že jde podle paragrafu 14 lásky a přátelství k dobrým a nejlepším kamarádům jednat.