Young (2000) definuje marginalizaci jako vyloučení ze smysluplné účasti ve společnosti, částečně proto, že trh práce jim nevyhovuje nebo nemůže vyhovovat, což se ukazuje jako jedna z nejnebezpečnějších forem útlaku. Marginalizace má schopnost způsobit těžkou materiální deprivaci, stejně jako ve své nejextrémnější formě může vyhubit skupiny. Menšinové skupiny, jako jsou jedinci žijící se zdravotním postižením (fyzickým nebo duševním), ženy, rasové menšiny, domorodé komunity, starší jedinci, svobodné matky a homosexuálové, čelí marginalizaci kvůli dominantnímu diskurzu (diskurzům) uvnitř struktur společnosti (Mullaly, 2007).
Marginalizaci lze chápat v rámci tří úrovní: individuální, komunitní a globálně-strukturální / politiky. Ačkoliv jsou příklady uvedeny v rámci těchto tří specifických úrovní, je třeba si uvědomit protínající se povahu marginalizace a její schopnost překrývat se v rámci každé z nich.
Marginalizace na individuální úrovni má za následek vyloučení jedince ze smysluplné účasti ve společnosti. Příkladem marginalizace na individuální úrovni je vyloučení matek samoživitelek ze sociálního systému před sociální reformou v 19. století. Sociální systém je založen na konceptu univerzálního pracovníka; nárok na sociální dávky je založen na příspěvku jednotlivce společnosti v podobě zaměstnání. Příspěvek matky samoživitelky společnosti není založen na zaměstnání, což má za následek, že matka je po mnoho desetiletí nezpůsobilá k sociální podpoře. V moderní společnosti je pečovatelská práce znehodnocována a mateřství je vnímáno jako překážka pro zaměstnání (Lessa, 2006). Matky samoživitelky jsou marginalizovány pro svou významnou roli v socializaci dětí a kvůli genderovým názorům, že jedinec může společnosti smysluplně přispět pouze zaměstnáním. V důsledku toho matky samoživitelky i nadále trpí materiální deprivací, stejně jako jejich děti (Lessa, 2006).
Dalším příkladem individuální marginalizace je vyloučení osob se zdravotním postižením z pracovní síly. Grandz (citovaný v Leslie 2003) pojednává o pohledu zaměstnavatele při přijímání osob se zdravotním postižením jako o ohrožení produktivity, zvýšení míry absentérství a vytváření více úrazů na pracovišti. Cantor (citovaný v Leslie 2003) také pojednává o obavách zaměstnavatele z příliš vysokých nákladů na ubytování osob se zdravotním postižením. marginalizace osob se zdravotním postižením je dnes rozšířená navzdory kanadskému zákonu o lidských právech, zákonu o zaměstnanecké rovnosti, akademickým úspěchům, dovednostem a odborné přípravě (Leslie, 2003).
Druhým příkladem marginalizace na komunitní úrovni je marginalizace žen. Moosa-Mitha (citovaná v Brown & Strega, 2005) pojednává o feministickém hnutí jako přímé reakci na marginalizaci bílých žen ve společnosti. Ženy byly vyloučeny z pracovní síly a jejich práce v domácnosti nebyla ceněna. Feministky tvrdily, že muži a ženy by se měli rovným dílem podílet na pracovní síle, v pubickém a soukromém sektoru a v domácnosti. Zaměřily se také na pracovní právo, aby zvýšily přístup k zaměstnání a také uznaly výchovu dětí jako cennou formu práce. Dnes jsou ženy stále marginalizovány z výkonných pozic a nadále vydělávají méně než muži ve vyšších manažerských pozicích.
Určitý jazyk a význam, který je jazyku přisuzován, může způsobit univerzalizující diskurzy, které jsou ovlivněny západním světem, což Sewpaul (2006) popisuje jako „potenciál rozmělnit nebo dokonce vyhladit místní kultury a tradice a popřít kontextově specifické reality“ (str. 421). Sewpaul (2006) naznačuje, že účinek dominantních globálních diskurzů může způsobit individuální a kulturní vytěsnění, stejně jako zkušenost „de-lokalizace“, neboť jsou ohroženy individuální představy o bezpečnosti a zabezpečení (str. 422). Nejistota a strach z neznámé budoucnosti a nestability mohou vyústit v vytěsnění, vyloučení a nucenou asimilaci do dominantní skupiny. Pro mnohé je dále tlačí na okraj společnosti nebo získává nové členy na okraj kvůli globálnímu kapitalismu a dominantním diskurzům (Sewpaul, 2006).
Sociální státy a sociální politika mohou také vyloučit jednotlivce ze základních životních potřeb a podpůrných programů. Výplaty sociálních dávek byly navrženy s cílem pomoci jednotlivcům v přístupu k malému množství hmotného bohatství (Young, 2000). Young (2000) dále pojednává o tom, jak „samotné poskytování sociálních dávek vytváří novou nespravedlnost tím, že zbavuje ty, kteří jsou na nich závislí, práv a svobod, které mají jiní…marginalizace je nespravedlivá, protože blokuje možnost vykonávat schopnosti sociálně definovaným a uznávaným způsobem“ (str. 41). Existuje představa, že poskytnutím minimálního množství sociálních dávek bude jedinec osvobozen od marginalizace. Programy sociálních dávek ve skutečnosti dále vedou k nespravedlnosti tím, že omezují určité chování, stejně jako je jedinec pověřen jinými agenturami. Jedinec je nucen k novému systému pravidel a zároveň čelí sociálnímu stigmatu a stereotypům dominantní skupiny ve společnosti, čímž dále marginalizuje a vylučuje jednotlivce (Young, 2000). Sociální politika a sociální opatření tak odrážejí dominantní představy ve společnosti tím, že konstruují a posilují kategorie lidí a jejich potřeb. Ignoruje jedinečně subjektivní lidskou podstatu a dále pokračuje v cyklu dominance (Wilson & Beresford, 2000).
Důsledky pro praxi sociální práce
Při definování a popisu marginalizace, jakož i různých úrovní, v nichž existuje, je nyní třeba zkoumat její důsledky pro praxi v oblasti sociální práce. Mullaly (2007) popisuje, jak „osobní je politické“ a potřebu uvědomit si, že sociální problémy jsou ve skutečnosti spojeny s většími strukturami ve společnosti, což způsobuje různé formy útlaku mezi jednotlivci, jehož výsledkem je marginalizace (s. 262). Je také důležité, aby si sociální pracovník uvědomil protínající se povahu útlaku. Nezbytný je ze strany sociálního pracovníka nesoudný a nezaujatý postoj. Pracovník musí začít chápat útlak a marginalizaci jako systémový problém, nikoli vinu jednotlivce (Mullaly, 2007).
Práce v perspektivě boje proti útlaku by pak umožnila sociálnímu pracovníkovi pochopit prožité subjektivní zkušenosti jednotlivce, jakož i jeho kulturní, historické a sociální zázemí. Pracovník by měl uznat jednotlivce jako politického v procesu stávání se cenným členem společnosti a strukturální faktory, které přispívají k útlaku a marginalizaci (Mullaly, 2007). Sociální pracovníci musí zaujmout pevný postoj k pojmenování a označování globálních sil, které mají dopad na jednotlivce a komunity, které jsou pak ponechány bez podpory, což vede k marginalizaci nebo další marginalizaci ze společnosti, kterou kdysi znali (George, P, SK8101, přednáška, 9. října 2007).
Sociální pracovník by měl být neustále reflexivní, pracovat na zvyšování vědomí, posilovat a chápat prožívanou subjektivní realitu jedinců žijících ve zrychleném světě, kde strach a nejistota neustále podmaňují jedince z kolektivního celku, udržují dominantní síly a zároveň umlčují utlačované (Sakamoto a Pitner, 2005).
Alphonse, M., George, P & Moffat, K. (2007). Předefinování standardů sociální práce v kontextu
globalizace: Poučení z Indie. Mezinárodní sociální práce.
Baskin, C. (2003). Strukturální sociální práce viděná z domorodé perspektivy. In W. Shera
(Ed.), Emerging perspectives on anti-oppressive practice (pp65-78). Toronto: Canadian
Scholar’s Press.
Ferguson, I., Lavalette, M., & Whitmore, E. (2005). Globalizace, globální spravedlnost a sociální
Práce. Londýn a New York: Routledge Taylor & Francis Group.
Leslie, D.R., Leslie K. & Murphy M. (2003). Inclusion by design: The challenge for social work
in workplace accommodation for people with disabilities. In W. Shera (Eds.), Emerging
perspectives on anti-oppression practice (pp157-169). Toronto: Canadian Scholar’s
Press.
Lessa, I. (2006). Diskurzivní boje v rámci sociální péče: Obnova mateřství mladistvých.
British Journal of Social Work, 36, 283-298.
Moffat, K. (1999). Dohled a vláda nad příjemcem sociálních dávek. In A. Chambon, A.
Irving and L. Epstein (Eds). Reading Foucault for social work, (pp. 219-142). New York:
Columbia University Press.
Moosa-Mitha, Mehmoona, (2005). Situating anti-oppressive theories within critical and
difference-centrered perspectives. In L. Brown & S. Strega (Eds.) Research as
Resistance (pp37-72). Toronto: Canadian Scholars’ Press.
Mullaly, B. (2007). Oppression: The focus of structural social work. In B. Mullaly, The new
structural social work (pp. 252-286). Don Mills: Oxford University Press.
Sakamoto I., & R.O Pitner. (2005). Použití kritického vědomí v anti-represivní sociální práci
praxe: rozpletení dynamiky moci na osobní a strukturální úrovni. British Journal of
Social Work 35, 435-452.
Sewpaul, V. (2006). The global-local dialectic: Challenges for Africa stipendium and social
work in a post-colonial world, British Journal of Social Work 36, 419-434.
Wilson A., & Beresford P. (2000). Anti-oppressive practice“: Emancipation or appropriation?
British Journal of Social Work. 30, 553-573.
Yee, J. Y. & Dumbrill, G.C. (2003). Whiteout: Looking for Race in Canadian Social Work
Practice. In A. Al-Krenawi & J.R. Graham (Eds.) Multicultural Social Work in Canada: Working
with Diverse Ethno-Racial Communities (pp.98-121). Toronto: Oxford Press.
Yee, J. (2005). Critical anti-racism praxis: The concept of whiteness implicated. In S. Hick,
J. Fook and R. Pozzuto (Eds.), Social work, a critical turn, pp.87-104. Toronto: Thompson.
Young, I. M. (2000). Pět tváří útlaku. In M. Adams, (Ed.), Readings for Diversity and
Social Justice (pp. 35-49). New York: Routledge.