Meta-etika (nebo analytická etika) je ve filosofii odvětví etiky, které se snaží porozumět povaze etických vlastností (pokud nějaké existují) a etických výroků, postojů a úsudků. Meta-etika je jedním ze tří odvětví etiky obecně uznávaných filosofy, ostatní jsou etická teorie a aplikovaná etika. Etická teorie a aplikovaná etika tvoří normativní etiku. Meta-etice se v posledních několika desetiletích dostalo značné pozornosti akademických filosofů.
Zatímco normativní etika řeší otázky jako „Které věci jsou dobré a špatné?“ a „Co bychom měli dělat?“, tedy schvaluje některá etická hodnocení a odmítá jiná, metaetika řeší otázku „Co je dobro?“, snaží se pochopit podstatu etických vlastností a hodnocení.
Meta-etická teorie, na rozdíl od normativní etické teorie, neobsahuje žádné etické hodnocení. Odpověď na kteroukoli z pěti výše uvedených ukázkových otázek by sama o sobě nebyla etickým prohlášením.
Hlavní metaetické názory se běžně dělí na realistické a antirealistické názory:
Subjektivismus, nekognitismus a teorie chyb jsou jedinými formami antirealismu: Neexistují-li objektivní hodnoty, musí to být buď proto, že etická prohlášení jsou subjektivními tvrzeními (jak tvrdí subjektivisté), nebo proto, že vůbec nejsou skutečnými tvrzeními (jak tvrdí nekognitivisté), nebo proto, že jsou mylnými objektivními tvrzeními. Jedinou alternativou je, aby etická prohlášení byla správnými objektivními tvrzeními, což s sebou nese morální realismus.
Další způsob kategorizace metaetických teorií rozlišuje mezi monistickými teoriemi (v nichž je jedna pravdivá, nebo alespoň jedna nejvyšší, dobrá) a pluralistickými teoriemi.
Pluralismus hodnot tvrdí, že existují dvě nebo více skutečných hodnot, které jsou jako takové poznatelné, ale přesto nesrozumitelné, takže jakékoli upřednostnění těchto hodnot je buď nekognitivní, nebo subjektivní. Pluralita hodnot by například mohla tvrdit, že jak život jeptišky, tak život matky realizují skutečné hodnoty (v objektivním a kognitivním smyslu), a přitom neexistuje žádné čistě racionální měřítko, které by bylo vhodnější. Viz Izaiáš Berlin.
Někteří si myslí, že ve 20. a 21. století metaetika nahradila normativní etiku jako převládající snahu akademických filozofů. Předpokládá se, že k tomu došlo současně s celkovým poklesem víry v morální absolutna ve většině populárních kultur a také s větším zájmem o proces a kategorizaci na rozdíl od identifikace a aplikace norem, a to jak v akademické sféře, tak v globální společnosti obecně.