Mezinárodní nebo globální psychologie je vznikající odvětví psychologie, které se zaměřuje na celosvětový podnik psychologie ve smyslu komunikace a navazování kontaktů, mezikulturního srovnávání, stipendia, praxe a pedagogiky. Často se termíny mezinárodní psychologie, globální psychologie a mezikulturní psychologie používají zaměnitelně, ale jejich účel je jemně a důležitě odlišný: Globální znamená celosvětový, mezinárodní znamená napříč národy a mezi nimi, mezikulturní znamená napříč kulturami. Naopak termín „multikulturní“ se častěji používá pro označení etnických a jiných kulturních rozdílů existujících v rámci daného národa než pro globální nebo mezinárodní srovnávání. Tento záznam se zaměřuje převážně na mezinárodní psychologii.
Definice a rozsah mezinárodní a globální psychologie
Mezinárodní psychologie se zabývá vznikem a praxí psychologie v různých částech světa. Prosazuje angažované zapojení do celosvětových politických organizací, jako jsou:
stejně jako regionální organizace, jako jsou:
Naopak termín „globální psychologie“ je častěji používán k označení celosvětového zkoumání globálních otázek a zajímavých jevů z psychologického a psychokulturního hlediska. Příkladem může být zkoumání subjektivní pohody, identifikace a léčení psychických problémů, psychologických rozměrů rodinných systémů, genderových rolí a chování podle genderových typů, praktik péče o děti, kognitivních a emočních funkcí, mezinárodních postojů, hodnotových systémů, konfliktů mezi skupinami, ohrožení přírodního prostředí, společenské transformace a národního rozvoje, bojů skupin zbavených svobody (jako jsou ženy, děti a přistěhovalci a uprchlíci), jak je vidět v globální perspektivě.
Cross-kulturní psychologie může být definována jako srovnávací studium chování a duševních procesů v různých kulturách. Jejím cílem je měřit psychologické jevy napříč kulturami a hledat vzory, zobecnitelnost a kulturně specifickou diferenciaci. Příkladem by mohlo být zkoumání praktik výchovy dětí a jejich psychologických důsledků mezi výrazně odlišnými skupinami. Cross-kulturní psychologie se zaměřuje na vztah mezi psychologií a kulturou (jako je jazyk, tradice a socializační praktiky) a na to, jak ovlivňuje individuální lidské fungování. V tomto ohledu představuje cross-kulturní psychologie jeden z důležitých prvků globální psychologie. Cross-kulturní psychologie vznikla během 60.-70. let jako samostatný studijní obor s určitou identitou; je tedy starší než obecnější obor mezinárodní psychologie, který se teprve nyní objevuje jako samostatná disciplína.
Oxfordský anglický slovník (1993) definuje globální jako „…vztahující se nebo zahrnující svět, celosvětový“ (str.1101) a mezinárodní jako, „Existující, vyskytující se nebo probíhající mezi národy…Dohodnuto mnoha národy; používáno nebo schopno být používáno (lidmi) mnoha národů“ (str. 1397). V současnosti se pojem mezinárodní psychologie používá v širším měřítku, i když Stevens a Gielen (2007) navrhli přednostní používání pojmu globální psychologie, aby zdůraznili stále globálnější povahu psychologických jevů a problémů spolu s jejich vědeckým zkoumáním a snahou o jejich zlepšení. Obecněji, vznik a intenzifikace mezinárodního hnutí psychologie je součástí širšího procesu globalizace v ekonomické, technologické, sociokulturní, politické a ekologické sféře. Odráží a využívá stále globálnější tok informací, myšlenek a národů.
Stručná historie mezinárodní psychologie
Moderní vědecká psychologie měla mezinárodní rozměr od svých počátků na konci 19. století. Wilhelm Wundt (1832-1920), například otec vědecké psychologie, dohlížel na přibližně 190 doktorandů z nejméně 10 zemí. Podobně První mezinárodní kongres fyziologické psychologie v roce 1889 v Paříži zahrnoval více než 200 účastníků z 20 zemí. Ačkoli se psychologie vyvíjela nejprve v Evropě, brzy začala prosperovat také ve Spojených státech. Moderní vědecká psychologie zůstala celkově převážně západním podnikem až do doby po druhé světové válce. Během třicátých let mnoho významných psychologů z Německa a Rakouska emigrovalo do Spojených států. V důsledku tohoto vývoje psychologie ve Spojených státech převzala celosvětové vedení, ale také rostla stále více monokulturní, jednojazyčná a etnocentrická povaha (viz David a Buchanan, 2003, pro časovou osu důležitých událostí v historii mezinárodní psychologie). Nicméně, nyní existuje zvýšené povědomí mezi mnoha americkými psychology, že americká psychologie musí brát v úvahu globální vývoj, aby plně reprezentovala svět psychologie. Například Americká psychologická asociace založila v roce 1997 Mezinárodní psychologickou divizi (divize 52), která má již téměř 1000 členů.
Zejména v posledních třech až čtyřech desetiletích se psychologie rozšířila po celém světě a předpokládala globální přítomnost. Stevens a Gielen (2007) odhadují, že celkový počet psychologů překročil 1 milion. Tento odhad je založen na místních definicích toho, co znamená být profesionálním psychologem: ve většině zemí je předpokladem magisterský titul nebo diplom v oboru psychologie, zatímco v některých jiných (např. v Brazílii) bakalářský titul a období praxe pod dohledem umožňují získat přijetí k licenční zkoušce. Globální odhad zahrnuje hodně přes 300 000 psychologů v Evropě, nejméně 200 000 v Latinské Americe a 277 000 ve Spojených státech. Kromě toho psychologie získala půdu ve východní a jihovýchodní Asii a je stále viditelnější v některých muslimských zemích, jako je Turecko, Egypt, Jordánsko a Írán (Ahmed & Gielen, 1998; Stevens & Wedding, 2004). V subsaharské Africe je psychologie dobře rozvinutá v Jižní Africe, ale méně přítomná v ostatních regionech. Podrobnější informace viz editovaný svazek Stevens and Wedding (2004), který obsahuje analýzy stavu psychologie ve 27 zemích nacházejících se na všech obydlených kontinentech.
Obecně psychologie jako disciplína prosperovala v dobře situovaných a individualistických zemích a kulturách, ale často je považována za zbytečný luxus v chudších regionech světa, kde léčba fyzických zdravotních problémů alopatickými a domorodými léčiteli má pravděpodobně přednost před identifikací a léčbou psychických problémů (Leung & Zhang, 1995).
Snad nejlepším měřítkem trendů v rámci mezinárodní psychologie jsou její organizace prostřednictvím nového členství, témat konferencí a kooperativního výzkumu napříč hranicemi. Například Mezinárodní unie psychologických věd (IUPsyS) zaznamenala v posledních deseti letech nárůst nových členských zemí z Afriky, Asie, východní Evropy a Latinské Ameriky; členství v takových organizacích představuje v těchto zemích touhu a potřebu po vytváření sítí, školení, akreditaci, rozšiřování vědeckého výzkumu a mezinárodním uznání (Stevens & Gielen, 2007).
Trendy v globální psychologii poukazují na trvalý růst, specializaci a feminizaci psychologie a vznik kontextově citlivých paradigmat.
Rostoucím trendem je specializace, kdy se každý stát zaměřuje na své vlastní potřeby a cíle. Komunikaci v rámci těchto specializací usnadňuje také World Wide Web a vznik a růst specializovaných mezinárodních organizací a časopisů v mnoha podoborech psychologie. Přestože přístup k internetu je v méně rozvinutých zemích často omezený, v posledních letech se nicméně zlepšil.
Dalším trendem je feminizace v psychologii, protože ženy začínají dominovat tomuto oboru v Evropě, Latinské Americe a Spojených státech. Trendem v rámci tohoto trendu je pokračující dominance mužských psychologů v rámci byznysu a akademické sféry, zatímco ženy mají tendenci pracovat více ve škole, poradenství a klinickém prostředí.
A konečně s globalizací psychologie přichází i poptávka po kulturně citlivějších paradigmatech. Psychologie se tradičně vyučovala v západním kontextu, který odrážel normy, hodnoty a data těchto konkrétních oblastí. Rostoucí povědomí o tom, že tato psychologie neřeší globální otázky, a tudíž se nevztahuje na některé kultury, vedlo k volání po domorodých psychologiích, nebo alespoň po alternativní psychologii k mainstreamovému, redukcionistickému paradigmatu, které lze aplikovat na většinu, ne-li všechny kultury (Kim, Yang, & Hwang, 2006). K významným centrům domorodé psychologie patří Mexiko, Filipíny, Jižní Korea a Tchaj-wan.
Profesní předpisy a etické standardy
Mnoho zemí po celém světě má profesionální předpisy pro praxi psychologie. „Až na určité výjimky existence profesní regulace odráží úroveň rozvoje profesionální psychologie v dané zemi. Profese si musí vytvořit identitu a důvěryhodnost, než bude něco regulováno“ (Pettifor, 2007, str. 312). Ve 31 evropských zemích zastoupených v EFPA probíhá velké úsilí o sjednocení základních akademických osnov i dalších požadavků, které jsou základem vzdělávání psychologů. Jedním z cílů je zřídit evropský diplom v oboru psychologie srovnatelný s magisterským vysokoškolským vzděláním v délce šesti let, které zahrnuje i praxi pod dohledem.
Rozsah vědecké psychologie a její praxe se od jejích raných počátků v 19. století až po dnešek nesmírně rozšířil. Platí to pro všechny postindustriální země a stále více pro některé modernizující se státy, jako jsou Brazílie, Mexiko, Filipíny a Turecko. Naopak psychologie zůstává mnohem méně viditelná v chudších zemích, a zejména v jejich venkovských oblastech. Rozšíření psychologie do nezápadního světa vedlo k rostoucímu povědomí o roli kulturních faktorů v psychologickém fungování spolu s opakovanými výzvami k „indigenizaci“ psychologie (Kim, Yang, & Hwang, 2006). Díky rychle se vyvíjejícím technologiím dopravy a elektronické komunikace se daří mezinárodním kontaktům mezi psychology i společnému výzkumu a aplikovaným projektům napříč národními a geografickými hranicemi. Lze tedy s jistotou předpokládat, že mezikulturní, globální a mezinárodní rozměr psychologie bude v dohledné době výraznější.
Gilgen, A. R., & Gilgen, C. K. (Eds.). (1987). International handbook of psychology. New York: Greenwood Press.