Mnemotechnický pokojový systém nebo římská pokojová metoda, je metoda zapamatování si předmětů pomocí popisu místnosti, založená na vytvoření asociace mezi předmětem a místností. Například, pokud by si člověk chtěl předměty zapamatovat (pes, obálka, třináctka, vlna, okno), mohl by si představit místnost, případně vlastní obývací pokoj, a spojit si konkrétní předmět s konkrétním předmětem/místem/pozicí v místnosti: představte si duhově zbarveného psa sedícího obkročmo nad jídelním stolem se směšně dlouhým duhově zbarveným ocasem plazícím se mezi všemi židlemi; představte si stěny pokryté živými obrazy, které mají všechny nějakým způsobem jako předmět obálky, každou jednotlivou malbu; představte si televizi s tvarem číslic 1 a 3 vedle sebe, která má smůlu, protože znamená, že na obrazovce není nic jasně vidět, jen nějaký hlas někoho, který pořád dokola opakuje „smůlu pro někoho“; představte si, že pes jí misku modrých špaget, které se při bližším pohledu zdají být z modré vlny; představte si, že podlaha je okno, kterým je vidět jen bláto, a praská pokaždé, když se na něj položí závaží – zbytečné okno na hloupém místě.
Teoreticky by člověk měl být schopen uchovat si tyto položky v paměti déle, než se je učit nazpaměť kvůli tomu, že se nejedná jen o metodu pro ukládání slov (přinejlepším abstraktních symbolů), ale jsou uloženy informace o slovech, ať už jde o informace skutečné nebo smyšlené (které si můžete představit). Pomocí této metody, která je ve skutečnosti jen další formou mnemonického kolíkového systému, si člověk může zapamatovat a následně si vybavit informace libovolného pořadí, podle toho, jak si člověk přeje procházet místností mentálně. Zpočátku je však člověk obvykle omezen nedostatkem představivosti/tvořivosti, i když s trochou praxe může snadno přijít s mnoha nápady.
Podobnou mnemotechnickou technikou je příběhový systém, který místo popisu místnosti používá příběh. Například, pokud by si člověk chtěl zapamatovat výše uvedený seznam (pes, obálka, třináctka, vlna, okno), mohl by vytvořit příběh jako „Byl jednou pes zaseknutý v obálce, který byl poslán nešťastné černé kočce, která si hrála s klubkem vlny u okna“. Tato technika je lepší pro zapamatování položek v seřazeném seznamu; prostorový systém je lepší pro neuspořádané seznamy (pomocí příběhového systému, pro připomenutí položky „třináctka“, musí být v příběhu projet celý seznam).