Programovaná výuka je název technologie, kterou vynalezl behaviorista B. F. Skinner pro zlepšení výuky. Vycházel z jeho teorie verbálního chování jako prostředku k urychlení a zkvalitnění běžného výukového procesu.
Obvykle spočívá v samostudiu s pomocí specializované učebnice nebo výukového stroje, který předkládá materiál strukturovaný v logické a empiricky vypracované posloupnosti nebo posloupnostech. Programovaná výuka může být prezentována i učitelem a tvrdí se, že principy programované výuky mohou zlepšit klasické přednášky a učebnice. Programovaná výuka umožňuje studentům postupovat studijní jednotkou vlastním tempem, kontrolovat si vlastní odpovědi a postupovat dál až po správné odpovědi. V jedné ze zjednodušených forem PI je jim po každém kroku předložena otázka, která prověří jejich porozumění, a poté je jim okamžitě ukázána správná odpověď nebo poskytnuta doplňující informace. Cílem výukového programu je však prezentovat materiál ve velmi malých krocích. Sofistikovanější formy programované výuky mohou mít otázky nebo úkoly naprogramovány natolik dobře, že model prezentace a testování – extenze z tradiční a klasické výuky – nemusí být nutně využit.
Tuto myšlenku později upravil Robert M. Gagné, který vymyslel programované učení pro použití ve výuce ve školách. Rozdíl mezi programovanou výukou (PI) a programovaným učením (PL) spočívá v tom, že PI je určena k úpravě chování, zatímco PL se používá k výuce faktů a dovedností.
Personalizovaný systém výuky
Dalším nápadem, jak začlenit programované učení do výuky, byl personalizovaný systém výuky (PSI), který vyvinul Fred S. Keller.
Programovaná výuka vznikla díky počátečním snahám o implementaci výsledků Skinnerova základního výzkumu učení na Harvardu, které vedly k vývoji technik bezchybné diskriminace. Programovaná výuka měla v počátcích úspěch při rehabilitaci afázie.
Programovaná výuka dnes
I když už není tak populární, programovaná výuka se používá dodnes. Nedávno se principy programované výuky uplatnily při výuce v počítačových programech.
a v kombinaci s taxonomií Benjamina Blooma k výuce vysokoškolských studentů. Někteří tvrdí, že v důsledku používání počítačů a internetu dochází k obnově výzkumu programované výuky.