Toto je základní článek. Viz Psychologické aspekty obchodování s lidmi
Obchodování s lidmi je nábor, přeprava, převoz, ukrývání nebo přijímání osob za účelem vykořisťování.
Obchodování s lidmi zahrnuje proces použití nedovolených prostředků, jako je pohrůžka nebo použití síly nebo jiné formy nátlaku, únosu, podvodu, podvodu, zneužití moci nebo zranitelného postavení.
Vykořisťování zahrnuje nucení lidí k prostituci nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucenou práci nebo služby, otroctví nebo praktiky podobné otroctví, nevolnictví nebo odebírání orgánů. U dětí může vykořisťování zahrnovat také nedovolenou mezinárodní adopci, obchod s dětmi za účelem předčasného sňatku, nábor dětských vojáků, žebrání nebo sportování (například dětských velbloudích žokejů nebo fotbalistů).
Obchodování s lidmi se liší od pašování lidí. V posledně jmenovaném případě si lidé dobrovolně vyžádají pašeráckou službu za poplatky a v (nelegální) dohodě nemusí být zahrnut žádný podvod. Po příjezdu na místo určení je pašovaná osoba obvykle volná. Na druhé straně je oběť obchodování zotročena nebo jsou podmínky jejich dluhového otroctví podvodné nebo vysoce vykořisťovatelské. Obchodník oběti odebere základní lidská práva. Oběti jsou někdy podvedeny a nalákány falešnými sliby nebo fyzicky donuceny. Někteří obchodníci používají donucovací a manipulativní taktiky včetně podvodu, zastrašování, předstírané lásky, izolace, hrozby a použití fyzické síly, dluhového otroctví, jiného zneužívání nebo dokonce nuceného krmení drogami, aby mohli své oběti kontrolovat.
V případě dětí se takové praktiky považují za obchodování s dětmi, i když se nepoužívá žádný z dříve popsaných nezákonných prostředků.
Obchodovaní lidé obvykle pocházejí z chudších oblastí světa, kde jsou příležitosti omezené, a často pocházejí z nejzranitelnějších skupin společnosti, jako jsou uprchlíci, uprchlíci nebo jiné vysídlené osoby (ačkoliv mohou pocházet z jakéhokoli sociálního prostředí, třídy nebo rasy). Lidé, kteří usilují o vstup do jiných zemí, mohou být zachyceni obchodníky s lidmi a – typicky – jsou uvedeni v omyl, že po propašování přes hranice budou svobodní. V některých případech jsou chyceni při přepadení otroků, i když je to stále vzácnější.
Obchodování s dětmi často zahrnuje vykořisťování extrémní chudoby rodičů. Ti mohou prodat děti obchodníkům s lidmi, aby splatili dluhy nebo získali příjem, nebo mohou být oklamáni, pokud jde o vyhlídky na vzdělání a lepší život pro jejich děti. V západní Africe ztratily obchodované děti často jednoho nebo oba rodiče kvůli africké krizi AIDS.
Obzvláště ohroženy jsou ženy, které tvoří více než 80% obětí obchodování s lidmi, pokud jde o obchodování se sexem. Potenciální únosci využívají nedostatku příležitostí, slibují dobrou práci nebo příležitosti ke studiu a pak nutí oběti, aby se staly prostitutkami, účastnily se pornografie nebo eskortních služeb. Prostřednictvím agentů a zprostředkovatelů, kteří zařizují cesty a pracovní umístění, jsou ženy eskortovány na místo určení a dodávány zaměstnavatelům. Po dosažení cíle se některé ženy dozvědí, že byly oklamány ohledně povahy práce, kterou budou vykonávat; většina z nich byla obelhána ohledně finančních ujednání a podmínek jejich zaměstnání; a všechny se ocitají v nátlakových a násilných situacích, ze kterých je útěk obtížný a nebezpečný.
Hlavním motivem ženy (v některých případech nezletilé dívky), aby přijala nabídku od překupníka, jsou lepší finanční příležitosti pro sebe nebo svou rodinu. V mnoha případech překupníci nabízejí zpočátku „legitimní“ práci nebo příslib příležitosti ke studiu. Hlavní druhy nabízené práce jsou ve stravovacím a hotelovém průmyslu, v barech a klubech, modelingové smlouvy nebo práce au pair. Nabídky k sňatku jsou někdy využívány překupníky a také výhrůžkami, zastrašováním a únosy. Ve většině případů končí ženy prostitucí. Také některé (migrující) prostitutky se stávají oběťmi obchodování s lidmi. Některé ženy vědí, že budou pracovat jako prostitutky, ale mají příliš růžový obrázek o okolnostech a podmínkách práce v cílové zemi.
Muži jsou také ohroženi obchodováním s nekvalifikovanou prací, která zahrnuje převážně těžkou práci. Mezi další formy obchodování patří práce v celních a manufakturách, nucené sňatky a práce v domácnosti. S dětmi se také obchoduje za účelem pracovního vykořisťování i sexuálního vykořisťování. V souvislosti s tím jsou děti nuceny být dětskými vojáky.
Mnoho žen je přinuceno k obchodu se sexem poté, co odpověděly na falešné inzeráty, a jiné jsou prostě uneseny. Tisíce dětí z Asie, Afriky a Jižní Ameriky jsou každý rok prodány do globálního obchodu se sexem. Často jsou uneseny nebo osiřely a někdy jsou skutečně prodány vlastní rodinou.
Odhaduje se, že každý rok se do Spojených států dostane 14 000 lidí, i když opět kvůli nelegálnímu obchodování s lidmi jsou přesné statistiky obtížné. Podle Massachusettské sítě pro pomoc obětem obchodování s lidmi (Trafficking Victims Outreach and Services Networkin) jen v Massachusetts bylo v roce 2005 a v první polovině roku 2006 v Massachusetts zaznamenáno 55 zdokumentovaných případů obchodování s lidmi. V roce 2004 Královská kanadská jízdní policie (RCMP) odhadla, že ročně se do Kanady dostane 600-800 osob a dalších 1 500-2 200 osob se dostane přes Kanadu do Spojených států.
Ve Spojeném království bylo v roce 1998 známo 71 žen, které byly obchodovány s prostitucí, a ministerstvo vnitra si uvědomilo, že rozsah je pravděpodobně větší, protože problém je skrytý a výzkum odhaduje, že skutečné číslo by mohlo být až 1 420 žen, které byly ve stejném období obchodovány do Spojeného království. Obchodování s lidmi se zvyšuje v Africe, jižní Asii a v Severní Americe.
Většina případů obchodování s dětmi se vyskytuje v Asii, i když se jedná o celosvětový problém. V Thajsku nevládní organizace (NGO) odhadly, že až třetina prostitutek jsou děti mladší 18 let, z nichž mnohé jsou předmětem obchodu mimo Thajsko. Na Ukrajině průzkum, který provedla nevládní organizace „La Strada-Ukrajina“ v letech 2001-2003 na základě vzorku 106 žen, jež byly předmětem obchodu z Ukrajiny, zjistil, že 3% jsou mladší 18 let, a americké ministerstvo zahraničí v roce 2004 uvedlo, že případů obchodování s nezletilými přibývá.
Ve Velké Británii byl v posledních letech odhalen vietnamský obchod s lidmi. Mnoho Vietnamců je pašováno za prací do ilegálních vietnamských továren na konopí po celé zemi, jak ukázala nedávná policejní operace Keymer. Další nedávná policejní operace Pentameter odhalila, že ilegální Vietnamci jsou také pašováni za prací do vietnamských nehtových salonů. Nedávno britský úřad plánoval deportovat přes 500 dětí zpět do Vietnamu, které byly propašovány do země. [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Reportéři byli svědky rychlého nárůstu prostituce v Kambodži, Bosně a Kosovu poté, co se do akce zapojily OSN a v případě dvou posledně jmenovaných mírových sil NATO. Mírové síly jsou spojovány s obchodováním s lidmi a nucenou prostitucí. Zastánci mírových sil tvrdí, že činy několika málo osob by neměly usvědčovat mnoho účastníků mise, přesto se NATO a OSN staly terčem kritiky za to, že neberou otázku nucené prostituce spojené s mírovými misemi dostatečně vážně.
V západním světě má velký problém s novodobým sexuálním otroctvím zejména Kanada. Ve zprávě z roku 2006 kanadská humanitární organizace Future Group, která se věnuje ukončení obchodování s lidmi, zařadila osm průmyslových států a dala Kanadě F za „propastnou“ bilanci zacházení s oběťmi. Zpráva nazvaná „Falling Short of the Mark: An International Study on the Treatment of Human Trafficking Victims“ dospěla k závěru, že Kanada „je mezinárodní ostudou“, pokud jde o boj proti této formě otroctví.
Hlavní autor zprávy Benjamin Perrin napsal: „Kanada ignoruje výzvy k reformám a pokračuje v rehraumaci obětí obchodování s lidmi, až na několik výjimek, tím, že je vystavuje rutinním deportacím a neposkytuje ani základní podpůrné služby.“
Jedinou další zemí, která ve zprávě propadla, byla Velká Británie, která obdržela D, zatímco Spojené státy obdržely B+ a Austrálie, Norsko, Švédsko, Německo a Itálie obdržely známky B nebo B-. Zpráva kritizuje bývalé ministry vlády Liberální strany Kanady Irwina Cotlera, Joea Volpeho a Pierra Pettigrewa za to, že v této otázce „přihráli babku“.
Monte Solberg zprávu komentoval slovy ministra pro občanství a imigraci Sun Media Corporation: „Je to velmi usvědčující, a pokud existují zřejmé legislativní nebo regulační opravy, které je třeba udělat, musí se z nich stát priority, zejména vzhledem k tomu, že mluvíme o velmi zranitelných lidech.“
Obchodování s lidmi bylo usnadněno propustnými hranicemi a pokročilými komunikačními technologiemi, stalo se stále více nadnárodním a vysoce lukrativním. Na rozdíl od drog nebo zbraní mohou být lidé mnohokrát „prodáni“. Otevření asijských trhů, propustné hranice, konec Sovětského svazu a rozpad bývalé Jugoslávie přispěly k této globalizaci.
Vládní opatření proti obchodování s lidmi
Informační plakát kanadského ministerstva spravedlnosti o obchodování s lidmi
Opatření přijatá v rámci boje proti obchodování s lidmi se u jednotlivých vlád liší. Některé zavedly právní předpisy, jejichž cílem je učinit obchodování s lidmi nezákonným. Vlády mohou rovněž rozvíjet systémy spolupráce mezi donucovacími orgány různých států a s nevládními organizacemi (NGO).
Dalšími kroky, které by vlády mohly podniknout, je zvyšování informovanosti. Ta může mít tři podoby. Zaprvé ve zvyšování informovanosti mezi potenciálními oběťmi, zejména v zemích, kde jsou aktivní obchodníci s lidmi. Zadruhé ve zvyšování informovanosti mezi policií, pracovníky sociálních služeb a imigračními úředníky. A v zemích, kde je prostituce legální nebo pololegální, ve zvyšování informovanosti mezi klienty prostituce, aby si lidé dávali pozor na známky obětí obchodování s lidmi.
Zákony proti obchodování s lidmi ve Spojených státech jsou stíhány na federální úrovni. Drtivá většina států nemá zákony proti obchodování s lidmi. Například v Marylandu je to trestný čin mít sex s nezletilým, ale pouze přestupek za to, že je zpřístupněn těm, kteří chtějí mít sex s nezletilým.
Zvyšování povědomí může mít různé podoby. Jednou z metod je využití osvětových filmů nebo plakátů .
Kritika Bangladéše v otázce obchodování s lidmi
V červnu 2006 vydala bangladéšská vláda zákaz přiblížení, který zabránil Sigmě Hudaové, zvláštní zpravodajce OSN pro obchod s lidmi, opustit zemi, aby 11. června 2007 přednesla klíčovou zprávu o obchodu s lidmi Radě pro lidská práva v Ženevě. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Louise Arbourová požádala Bangladéš, aby objasnila obvinění z korupce proti vyšetřovatelce OSN pro lidská práva, což jí zabrání obrátit se na hlavní orgán OSN pro lidská práva. Koalice proti obchodu se ženami vydala prohlášení, v němž to označila za „urážku a porušení jejího práva na svobodu pohybu a svobodu slova“.
V roce 2000 přijala Organizace spojených národů Úmluvu proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, nazývanou též Palermská úmluva a k ní dva Palermské protokoly:
Všechny tyto nástroje obsahují prvky současného mezinárodního práva o obchodování s lidmi.
Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi přijala Rada Evropy dne 16. května 2005. Cílem úmluvy je předcházet obchodování s lidmi a bojovat proti němu. Ze 46 členů Rady Evropy úmluvu dosud podepsalo 31 a 1 ji ratifikoval. (29. června 2006).
Federální vláda Spojených států zaujala pevný postoj proti obchodování s lidmi jak uvnitř svých hranic, tak i mimo ně. V tuzemsku je obchodování s lidmi stíháno prostřednictvím Oddělení pro občanská práva, Trestní sekce Ministerstva spravedlnosti Spojených států. Starší zákony používané k ochraně práv podle 13. dodatku ústavy uvnitř hranic Spojených států jsou hlava 18 U.S.C., oddíly 1581 a 1584. Oddíl 1584 činí z donucení osoby pracovat proti její vůli trestný čin. Toto donucení může být vykonáno použitím síly, pohrůžkou silou, hrozbou právního donucení nebo „atmosférou strachu“, tedy prostředím, kde se jednotlivci domnívají, že mohou být poškozeni odchodem nebo odmítnutím pracovat. Oddíl 1581 podobně činí nezákonným donucení osoby pracovat prostřednictvím „dluhového otroctví“.
Mezinárodní neziskové organizace, jako je Human Rights Watch a Amnesty International, vyzvaly Spojené státy, aby zlepšily svá opatření zaměřená na omezení obchodu s lidmi. Doporučují, aby Spojené státy plnohodnotněji prováděly „Protokol Organizace spojených národů o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména se ženami a dětmi“ a „Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu“ a aby imigrační úředníci zlepšili své povědomí o obchodu s lidmi a podporovali oběti obchodu s lidmi.
Zákon Spojených států o obchodování s lidmi
Několik států také sepsalo zákony, které se zabývají obchodováním s lidmi na jejich hranicích.
Florida sepsala zákony o obchodování s lidmi, které kriminalizují nucenou práci, obchod se sexem a otroctví v dokumentech. Florida také stanovuje povinná školení k prosazování práva a služby obětem.
8. května 2006 Connecticut schválil zákon proti obchodu s lidmi, který kriminalizoval nucenou práci a učinil z obchodu porušení zákona Connecticut RICO Act.