Onomatopoie (někdy psáno jako onomatopœia) (výslovnost (US) (help-info)
proto může být zvuk hodin v angličtině tick tock, v mandarínštině dī dā nebo v japonštině katchin katchin.
Ačkoli v angličtině termín onomatopoeia znamená napodobení zvuku, v řečtině složené slovo onomatopoeia (ονοματοποιία) znamená „vytváření nebo tvorba jmen“. Pro slova napodobující zvuky se používá termín Ηχομιμητικό (echomimetico nebo echomimetický). Ηχομιμητικό (echomimetico) z Ηχώ, což znamená „ozvěna nebo zvuk“, a μιμητικό, což znamená „mimetický nebo napodobující“.
V případě žabího kvákání se hláskování může lišit, protože různé druhy žab na světě vydávají různé zvuky: V angličtině se pro žáby vyskytující se v Severní Americe používá sloveso „croak“.
Mezi další velmi časté anglické příklady patří hiccup, zoom, bang, beep, moo a splash. Stroje a jejich zvuky se také často popisují pomocí onomatopoie, jako například honk nebo beep-beep pro klakson automobilu a vroom nebo brum pro motor. Když někdo mluví o neštěstí zahrnujícím slyšitelný elektrický oblouk, často se používá slovo „zap“ (které bylo následně rozšířeno a používáno k popisu neslyšitelných efektů, které obecně konotují stejný druh lokalizovaného, ale důkladného rušení nebo destrukce podobně jako při jiskření při zkratu).
Pro zvuky zvířat se v angličtině obvykle používají slova jako quack (kachna), moo (kráva), bark nebo woof (pes), roar (lev), meow/miaow nebo purr (kočka), cluck (kuře) a baa (ovce). Některá z těchto slov se používají jako podstatná jména i jako slovesa.
Některé jazyky flexibilně začleňují onomatopoická slova do své struktury. To se může vyvinout v nové slovo až do té míry, že již není rozpoznáno jako onomatopoie. Příkladem může být anglické „bleat“ pro zvuk ovcí: ve středověku se vyslovovalo přibližně jako „blairt“ (ale bez složky R), nebo „blet“ se zataženou samohláskou, což je jako onomatopoie mnohem přesnější než moderní výslovnost.
Příkladem opačného případu je slovo „cuckoo“, které si díky neustálé znalosti ptačího zvuku v průběhu staletí zachovalo přibližně stejnou výslovnost jako v anglosaských dobách a jeho samohlásky se nezměnily, jako se změnily ve slově „furrow“.
Verba dicendi jsou metodou integrace onomatopoie a ideofonie do gramatiky.
Mezikulturní rozdíly
Ačkoli určitý zvuk slyší lidé různých kultur podobně, v různých jazycích se často vyjadřuje pomocí různých souhláskových řetězců. Například „střihnutí“ nůžek je v čínštině su-su, v italštině cri-cri, ve španělštině riqui-riqui, v portugalštině terre-terre, v moderní řečtině krits-krits a v hindštině katr-katr. Podobně „troubení“ automobilového klaksonu je v čínštině ba-ba, ve francouzštině tut-tut, v japonštině pu-pu, v korejštině bbang-bbang, v norštině baert-baert a ve vietnamštině bim-bim.
Onomatopoický efekt bez onomatopoických slov
Onomatopoický efekt lze ve frázi nebo slovním řetězci vyvolat také pomocí aliterace a konsonance, aniž by bylo nutné použít onomatopoická slova. Nejznámějším příkladem je fráze „furrow followed free“ (brázda následovaná volně) v díle Samuela Taylora Coleridge Rime of the Ancient Mariner (Píseň o starém námořníkovi). Lze poznamenat, že slova „followed“ a „free“ nejsou sama o sobě onomatopoická, ale ve spojení se slovem „forrow“ reprodukují zvuk vln, které následují za rychle plující lodí. Podobně byla aliterace použita ve verši „as the surf surged up the sun swepted shore…“, aby byl obnoven zvuk lámajících se vln, v básni „Já, ona a moře“. V básni Kalahandi od Dr. Tapana Kumara Pradhana rytmus slovního řetězce „pach kořalky, potu, masa, mužova…“ evokuje zvuky vydávané při aktu agresivního pohlavního styku, aniž by byla použita onomatopoie nebo aliterace.